Početní trable Tomia Okamury

Početní trable

Především, Tomio Okamura poněkud nezvládl práci s čísly. Podle Gatestone institute, ze kterého čerpá, bylo v roce 1975 nahlášeno 421 případů znásilnění, v roce 2014 pak šlo o 6 620 případů. Nárůst je tedy 1 472 %. To ovšem není patnáctisetnásobný nárůst – v takovém případě by v roce 2014 nebylo nahlášeno 6 620 případů, ale přibližně 631 921 případů. Zatímco ve skutečnosti jde o přibližně patnáctinásobný (14,72) nárůst, Tomio Okamura uvádí řádově stonásobně víc.

Je statisticky dokázáno

Kromě toho zdůrazňujeme, že nárůst je zaznamenán od r. 1975 do r. 2014, ze kterého pochází statistika. Jde tedy o období 40 let. Rok 1975 je rokem, kdy Švédsko změnilo svou zahraniční politiku směrem k větší otevřenosti a multikulturalismu, proto jej Gatestone institute vymezuje jako hraniční. Stalo se tak přijetím dokumentu zvaného Prop 1975:26 (swe), kterým parlament jednomyslně schválil rovnocennost Švédů a imigrantů. Jde o jakýsi manuál k nově zvolené multikulturní politice, o jeho vývoji a lokálním významu si můžete přečíst například zde).

Gatestone institute rovněž připouští, že ve Švédsku je zákonem (ang) zakázáno vytvářet evidence rozlišující náboženské přesvědčení. (sekce 13, písm. c). Tím pádem není možné vytvořit statistiku založenou na náboženském vyznání. To institutu ovšem nezabránilo vytvořit korelaci mezi sílící imigrací obecně a nárůstem případů znásilnění na základě dlouhodobého trendu, podle kterého se cizinci na švédské kriminalitě významně podílí (viz monitoring National Council for Crime Prevention z roku 2005.)

Co Okamura zapomněl říci

Významným faktorem může být změna švédské legislativy v roce 2005. Švédsko (zákonem Prop 2004/05:45, swe) výrazně rozšířilo definici znásilnění, což v praxi znamená, že do statistik o znásilnění spadne větší množství případů, než dříve. Rovněž National Council for Crime Prevention (Brå) uvádí, že toto může mít vliv na statistická čísla, zároveň dodává, že i v roce 2013 byla provedena legislativní změna, díky níž do statistik „přibydou“ i oběti, které hrály při napadení pasivní roli.

V roce 2009 Amnesty International vypracovala dokument (eng) monitorující teorii a praxi případů znásilnění v severských zemích, na stranách 45 až 87 jsou podrobně zdokumentovány problematické aspekty situace ve Švédsku. Tentýž zdroj pak uvádí, že ve Švédsku pak funguje tzv. extenzivní model sčítání, kdy každý jednotlivý styk je do statistik zanášen jednotlivě, a to i v případě, že jde např. o hromadné znásilnění či opakované znásilnění stejnou osobou, a to i například v rámci jednoho dne. Toto rovněž může výsledná čísla výrazně ovlivnit.

Dalším faktorem může být i vládni iniciativa pro podporu obětí mající za cíl mimo jiné podpořit oběti sexuálně motivovaných trestných činů v nahlášení takového činu a spolupráci s úřady. Pracuje od roku 2010, přestože tedy není možné vyčíslit, jaký je její vliv na statistická čísla, je nutné tento faktor vzít v potaz. Křivky nahlášených násilných činů a těch reálně uskutečněných se můžou v závislosti na mnoha skutečnostech odvíjet jinak.

Co si z tohoto rozboru odnést? Čísla, která se Tomio Okamura snaží prezentovat jako statistická, nemohou existovat a neexistují. Místo toho dezinterpretuje článek, který využívá neověřených zdrojů, spekulací a přinejmenším pochybných korelací. Jako překvapení na závěr tato jeho čísla vezme a při bazálním přepočtu procent na násobky je zestonásobí.

Toliko od nás, vážení přátelé, k blogu Tomia Okamury, demokraticky zvoleného zástupce v Poslanecké sněmovně České republiky.