"První křesťanskou zemi" Arménii jsem navštívil od 4. do 9. července 2016 a člověk z ČR se v ní podle mě cítí více "doma" než např. ve Skotsku, Finsku nebo Estonsku, které jsem letos také navštívil a celkově může připomínat Východní Slovensko. Kromě jedné dálnice jsou v Arménii a především Náhorním Karabachu spíše polní cesty různé kvality s cestovní rychlostí 30 až 80 km/h včetně nejlepších úseků severo-jižní dálnice v Karabachu, která vypadá jako česká okrska. V hlavním a víceméně evropsky kosmopolitním městě Jerevan je oproti tomu i metro s 10 stanicemi (jízdenka 100,- arménských dramů AMD / 5,- Kč) a u památky kláštera Tatev je nejdelší lanovka světa (jízdenka 3000,- AMD / 150,- Kč a zpáteční 5000,- AMD / 250,- Kč).

Pro vstup do Náhorního Karabachu je třeba mít vízum za 3000,- AMD (cca 150,- Kč), ale lze jej normálně získat až na místě v jeho hlavním městě za cca 20 minut, než člověk vypíše potřebný formulář. 

  

Cestovní kanceláře u nás nabízí zájezdy s různými okruhy návštěv památek na cca týden za cca 35 tisíc Kč, ale když jedete na vlastní pěst, tak jsou finanční náklady cca poloviční. Ze zkušenosti podoručuji ubytování v "arménském Vatikánu" městu Vagharshapat cca 10km západně od Jerevanského letiště, tedy zhruba stejně daleko jako je východně centrum Jerevanu, v rodinném uměleckém centru Machanents/Cross of Armenian Unity (7000,- AMD se snídaní za noc / 350,- Kč), kde jsou k vidění historické předměty a aktuální a tradiční kultura s dílnami pro malbu, hrnčířství, krejčovství, lokálním divadlem a autorskou poezií jeho majitele. 

Spoje odtud do Jerevanu jsou buď taxi za cca 3000,- AMD/150,- Kč nebo co 15 minut minibus maršrutka (řidič + 12 míst k sezení, přičemž cestuje zpravidla cca 18-23 lidí) za 250,- AMD/13,- Kč.

Na v ČR známou arménskou tradiční dobrůtku medovník Marlenka jsem sice nenarazil, ale arménská kuchyně nabízela dle mého názoru dalších minimálně 5 jídel, které by se v ČR i jiných evropských zemích s přehledem uchytili stejně jako daná Marlenka nebo turecký kebab.

I když vypiju i 3-4 káv denně, tak mi zdejší "arménská káva" připadala spíše podprůměrná. Mezi největší a nejpůsobivější památky za mě rozhodně patří klášter Tatev a karabašský památník místního vzdoru za uchování arménských tradic My jsme naše hory (tatik-papik / báda s dědou).

Z méně známých míst, o kterých se na internetu moc nepíše mi přišla nejzajímavěší karabašská oblast Gandzasar, kde bylo mj. i veřejné WC s obložením azerbajdžáneckými SPZ, které jim zbyly při vyhlášení nezávislosti a napojení se na Arménii (včetně jejich formátu SPZ) - čímž tak dali jasně najevo jaký mají k Azerbajdžánu vztah.

Závěrem tak doporučuji navštívit Arménii - tento opravdu velký národ v malém státu, který kromě jeho 3 milionové populace tvoří dalších cca 5 milionů lidí různě po světě především z oblasti západní Arménie (dnešního Východního Turecka), kteří přežili Osmanskými Turky organizovanou genocidu a kteří se po celém světě snaží o její oficiální uznání, včetně např. Steva Jobse, jehož adoptivní rodiče byly Arménského původu a tato historická událost se jej osobně dotýkala.

 

 

Čtete na podobné téma:

Izrael 2015: Rady, zážitky a cestovní zkušenosti

Hemingway o arménské genocidě: ženy stále nosící své 6 dnů mrtvé děti