Končí období černého pasažérství

Donald Trump získal republikánskou prezidentskou nominaci, musíme tedy začít brát jeho slova vážně. Především jeho zahraničněpolitické výroky a zvlášť ty, které se týkají Evropy a našeho spojenectví v Severoatlantické alianci.

Trump řekl, že Spojené státy možná nepomohou některým členům Aliance, budou-li napadeni Ruskem. Konkrétně by kandidát na prezidenta zohlednil, jak napadená země na svoji obranu, tedy i do té kolektivní, přispívá. Spojené státy kritizují své evropské spojence za neplnění finančních závazků dlouhodobě, nikdy však nezašly tak daleko.

Přestože za svá slova sklízí Trump kritiku, nemůžeme nad tím mávnout rukou, zvlášť když k tomu někdejší šéf Sněmovny reprezentantů a pravděpodobný člen Trumpovy administrativy Newt Gingrich dodal, že si není jist, zda mají USA riskovat válku s Ruskem kvůli předměstím Petrohradu. Myslel Estonsko.

Možná je to jen drsná předvolební rétorika na náš účet. Ale na čí účet vlastně? Pětasedmdesát procent rozpočtu Aliance platí Spojené státy, slíbená dvě procenta z HDP na obranu dává jen pět zemí. Česká republika s výdaji kolem jednoho procenta patří v Alianci k podprůměru, a i když jsme nedávno slíbili, že obranné výdaje do roku 2020 zvedneme na 1,4 procenta, je to stále málo. Vlastně se nelze divit, že toto téma rezonuje v americké předvolební kampani. „Nemůžeme být světovým policajtem a být v dluhu ve výši 19 bilionů dolarů,“dodává Trump.

Taková slova nepřicházejí nikdy vhod, ale nyní, v době krize Evropy, je to mimořádně špatné. Americká historička Anne Applebaumová nedávno napsala, že Západ je vzdálen jen dvě či tři špatné volby od konce NATO, EU a možná konce dnešního liberálního řádu. Za rok proběhnou prezidentské volby ve Francii a jedna z čelných kandidátek Marine Le Penová z Národní fronty slíbila opustit NATO i EU a předpokládá zvláštní vztahy s Ruskem, jehož banky platí její volební kampaň.

Česká republika není odsouzena těmto debatám pouze pasivně přihlížet. Musíme začít o dost více investovat do své vlastní obrany, jedině tak totiž své partnery přesvědčíme, že nejsme černými pasažéry. Ve druhé řadě bychom se měli snažit posílit své vztahy se Spojenými státy. A v neposlední řadě bychom měli usilovat o to, aby se EU posílila jako bezpečnostní komunita.

Podmínkou ale je, že budeme mít doma politiky, kteří budou schopni dohlédnout všechny souvislosti. Díky Severoatlantické alianci máme stále nejlepší bezpečnostní záruky v historii. Pokazit si to můžeme jen sami, pokud nebudeme dostatečně investovat do spojeneckých vztahů a do vlastní obrany.

Vyšlo v Lidových novinách