Kniha "Hrůzy východu" z roku 1923 od českého cestovatele a svědka arménské genocidy spáchané muslimskými Turky a Kurdy

Úvod

S obdivem vždy čísti budou potomci národů civilisovaných celého kulturního světa starého i nového o hrdinských zápasech malých národů za národnostní i politické osvobození z jařma útisku, aby jako třebas malé, ale kulturně vyspělé, na podkladě své historie a prastaré kultury, tradic národních s duchem času kráčející složky té veliké rodiny lidstva na zemi, patřící nejen národům, ale i jedinci jednoho - každého z nich, kdož přírodou dané lidství nezapírají, - aby zaujali patřící jim místo na kolbišti osvěty, kultury a pokroku národů živých a ne živořících...Však s hrůzou bude zříti navždy na štítě lidstva všech národů, hlásajících kulturu a demokracii, skvrnu - tragedii národa arménského, - národa, který více jak osm století žil, - ale dnes odumírá pod vlivem okovů útisku a barbarství vlády turecké. Ponechán bez pomoci národů evropských, ochrany států nejkulturnějších a honosících se jménem "ochránci malých národů" zdeptán silou zbraní národa nekulturního, náboženským fanatismem a ostřím zbraně v rukou lidí-bestií, vyvražděn a štván jako dravá zvěř v houfech desetitisíce hlav čítajících do poušti arabské, aby zhynul, volaje po milosrdenství...

Dějiny Arménů

Mimo původních kmenů iránských procházeli v arménsko-médských horách pohraničních hordy kočujících kmenů lupičských, jichž příslušnost národnostní nelze určiti. Jeden z nejsilnějších byl tak zvaný Amardové, jichž jméno iránské Marda, značí tolik co škodlivý a bylo později přeneseno na jméno Kurd, neboť otec kmenů kurdských Kurd synem Marda byl.

Hospodářský význam Armenie a Armenců

Mluví-li se kdekoliv v Evropě o Armenech, tu myslívá se většinou národ chytrých, častokrát podle ustáleného u nás úsudku, prohnaných a nestydatých obchodníků. Náhled tento, zakořeněný v posudcích o arménském národě, lidu, původem rolnického, lidu, který měl vysoce vyspělou kulturu v době, kdy Evropa z větší části byla pokryta temnými pralesy, přinesl již Armenům mnoho zla a nepřízně právě v řadách těch, kteří nejvíce se zabývají obchodem a jimž Armen, nadán neobyčejnými vlastnostmi obchodními, stává se obávaným soupeřem.

Nelze pochybovati, že, až poměry v Orientu se uspořádají a Armenům, zbytku národa armenského, roztroušeným po celém světě, dána bude jejich otčina zpět, že lid tento, tak pracovitý, přístupný novotám, jako dřívější nejkulturnější živel maloasijský, snaživou svojí prací přivede svojí těžce zkoušenou a přes osm století poutanou vlast nejhrubším barbarstvím k rozkvětu a užitku nejen vlastnímu, ale i Evropě a hlavně států středoevropských.

Z temna věků minulých

Přes osm století strádal národ armenský na životech svých synů a dcer, majetku a víře po otcích zděděné, v poutech hrůzovlády turecké a náboženského fanatismu. Vzdálen Evropy a její ochranné moci, stal se obětí nelidské vlády.

Národ pronásledován uzavíráním škol, znemožňováním církevním obřadů, týrán stálým zvyšováním a libovolným vybíráním daní, které vymáhány způsobem nejsurovějším. Osady, vsi a polnosti ničeny vpády kočujících hord kurdských, kterým Turci vždy nadržovali a s nimi přátelství udržovali. Plánovitě usilováno Turky o pohamedánštění Arménů.

Snaha Turecka byla jediná: vždy a všade, za každých okolností a třebas i pomocí nelidských prostředků, získati prestyže pro Islam. Náboženskému fanatismu dán volný průchod týž všade podporován. Vždyť je nemyslitelno, aby kadi (tur. soudce) práva dal křesťanu či Armenu, žalujícímu, že ten či onen Kurd, spojenec Turka, pravý moslím, povražditi dal mužské obyvatelstvo osady, ženy a dívky do harémů odvlekl. Tím porušena by byla možnost prestyže a ještě obava úředníka, že neopatrným třebas jednáním ve prospěch žalujícího urazí samolibost a domýšlivost pohlavára kmene, jehož loyality Turkům nutno si za všech okolností zachovati a ne ještě podporováním nevěřící ráje svých spiojenců se dotýkati a tím svoje panství snadno vehnati do vážných a říši osudných problémů. Z toho vysvítá všestranná snaha všech Muslimů, Turků, Kurdů a Čerkesů, dostati do svých rukou co nejvíce země, ráji obdělávané. Turky často chválená pracovitost a šlechetnost anatolských rolníků, patří původnímu lidu křesťanskému, příchodem Turků a jejich vlády postupně pomohamedánštěnému, přinášejícímu s sebou zděděné vlastnosti pracovitosti, zcela odlišné Musulmanu a Sunitu, kteří psychose Islamu a Džihadu podléhají.

Za tím účelem sestaviti dal z kočujících hord kurdských v r. 1891 tak zv. "oddíly nepravidelného jízdního vojska", které řádně vyzbrojeny staly se záhy opravdovou metlou zkázy nešťastného lidu. Brzo zjednaly si jména provedením úžasných zvěrstvech a sultánu přinesly zadostiučinění. Všechny jejich vpády do měst a osad armenských děly se za souhlasu vlády a přímo podporovány úřady tureckými ve vnitrozemí. Vojáci loupili a vraždili napořád bez rozdílu pohlaví a stáří. Tisíce žen a nezletilých dívek odvlečeno a znásilněno.

Jest pozoruhodné, ale zcela i pochopitelné, že i tak zvaná "inteligence" turecká zúčastnila se na těchto sprostých vraždách, neboť vše řídilo se 37. Surou koranu: "Když vy s nevěřícími se setkáte, bijte jim hlavy dolů tak, až jednu velkou porážku mezi nimi způsobíte a ostatní utvrzte v okovy."

Ale reformy sultánem provedené, které měly Evropu uklidniti, zcela jinak vypadaly ve skutečném světle prakse samotné. Nové rozdělení provincií nejvíce Armeny obydlených mělo ten účel, zameziti v jednotlivých distriktech volbu křesťanských Mudire (svobodně obyvatelstvem volení úředníci), totiž aby v čele správy jednotlivých krajů nestáli Armeni. Kde i pak stalo se, že většina při volbě klonila se na stranu těchto a byla obava, že bylo by možné dosíci míst těch Armenům, tu násilím a různými hrozbami působeno mezi občanstvem, aby volili zástupce musulmanské.

A přec nutno podotknouti, že nebylo by bývalo nijak překvapujícím, kdyby byli Armeni své zbraně před nepřítelem složili aneb zemězradu provedli, neboť za vše, co po celá desetiletí, vlastně staletí bylo jim pod vládou tureckou prožívati, nebyli by zajisté mohli býti proto veřejností souzeni a odsouzeni, vždyť vlastně bylo jim bojovati proti nepříteli ne jejich, ale staré nekultury vlády turecké, proti nepříteli, bojujícímu pro kulturu a civilisaci, pro osvobození bratří, ujařmených tyranií tureckou. A to jistě Armeni věděli! Ale oni, poslušni výzvy nejenom úřadů státních, ale i svých duchovních a věrni přísaze statečně se bili za "vlast" svou. A která že to byla "vlast", za kterou hrdinně kladli své životy v době, kdy již divocí Kurdové přepadali mužů zbavené jejich vesnice a obydlí v krajinách rodných? Jakým díkem byli Armeni této "vlasti" povinnováni? Ale oni nechtěli do zad vpadnouti, oni, co žádali a žádají, snaží se otevřeně a čestně vydobýti.

Zatím co v Německu nestačily německé žurnály vychvalovati spojenectví Němců s Turky, které viděly toto spojenectví v nejrůžovějších barvách, bylo toto lichocení Mladoturky chladně a odměřeně přijímáno. Turci jen chytře z Němců všestranně těžili, znajíce tísnivou jejich politickou a hospodářskou situaci, která nedovolovala jim nijak proti jednání Turků zakročiti a kteří nepokrytě dávali Němcům najevo, že necení si jich o nic více než Evropanů vůbec a že příjde den, kdy se všemi cizinci bude zúčtováno. Byla to trapná situace pro Němce a turkofily, kteří snažili se všemožně pravý stav věcí zakrýti.

Cíle turecké vlády ze všeobecné deportace Armenů

Úmysly turecké vlády byly zřejmé a cílem jich bylo, zničiti úplně armenský národ a obohatiti se nuceně zanechaným veškerým majetkem. Zanechání majetku mělo však i ten účel, aby mohamedánští přistěhovalci, zvaní muhadžirové, z Bosny a Herzegoviny, Makedonie a Thrakie, jednak jako uprchlíci z dob války balkánské, ale i vystěhovalci cařihradskou vládou povoláváni, našli vše potřebné a nutné při svém příchodu.

Průběh deportace

Deportaci Arménů předcházelo vždy všeobecné odstranění mužů a mladíků povinných vojenské službě, kteří složením určitého poplatku , jak podle stávajících zákonů v Turecku bylo zvykem zprastiti se služby vojenské. Mimo těchto odstraněni všichni muži, osoby čelné z obyvatelstva armenského, což dělo se za účelem, aby odstraněni byli ti, kdož podávati mohli zpráv o jednání s deportovanými, ale také proto, aby jakýkoliv odpor by l znemožněn, ajkož i proto, aby karavany deportovaných, skládající se většinou ze žen, dětí a starců, nevyžadovaly tolik průvodců a strážců. Hromadné odstranění mužů a mladých lidí k vojenské službě způsobilých dělo s pod záminkou, že tito organisováni budou v pracovní oddíly, které na správce silnic a cest budou používány. A zatím, všichni tito nešťastníci vázáni do tlup 15-20 hlav čítajících, pod údery kolby pušek a ran bičů, hnáni v houfech na místa odlehlá, do horských slují a tam bez milosrdenství porubáni. Tisíce a tisíce zahynulo jich ve vlnách Černého moře, ve vlnách řek Eufratu a Tigridu, ve kterých hromadně topeni lodic, do kterých, jsouce přivázáni jeden ke druhému zády, byli nahnáni. A aby žádnému z nich se nepodařilo se zachrániti vyproštěním se z pout a plaváním, obsazeny břehy průvodci, kteří každého zastřelili.

V městě Sivas tímto způsobem mučen tamější biskup, kterému bastonádou (oběť svázána a tlučena na bosá chodidla pruty) chodidla tak roztříštěna, že z nich visely jen cáry zkrvaveného masa a na rozkaz valiho přibity nešťastníku po provedeném mučení, za jehož průběhu třikráte omdlel, ale vždy politím studenou vodou opětně byl vzkříšen, na paty žhavé koňské podkovy. A vali, jsa tázán, proč tak dal učiniti, cynicky se směje odpověděl, že není přec možno biskupa, osobu tak vlivnou a váženou, deportovati bosého. Sta a sta kněží, profesorů a učitelů pověšeno na ulicích měst a mrtvoly ponechány na odiv luzy ulice po celé týdny dlouho viseti.

Loupení maličkých dětí a jich prodávání bylo oblíbené řemeslo průvodců karavan, a dělo se za účelem, aby děti vlivem vychování se pomohamedánštily.

Na cestě z Konie do Karabunaru zoufalství matek již neznalo mezí a mnohé naházely do studní svoje děti, aby trápení nebohých těch tvorů ukončily. Samy pak skokem za dětmi skončili sebevraždou.

Z krajiny  Baj-burské, ze které karavany deportovaných čítaly přes třicet tisíc duší, bylo tisíce žen a dívek odvlečeno do místních vojenských táborů a postupně znásilněno vojáky a důstojníky, kteří se o ně rozdělovali. Jako krysy umíraly aneb zešílely ty ubohé oběti zvířecích choutek násilníků. Ty které přestály prožité hrůzy - utopeny v Eufratu...

Nucený přestup na islam

Jediná možnost, zachrániti se před deportací, bylo v mnohých případech přijetí islámu. K výnosu cařihradské vlády o všeobecné deportaci vydán záhy razkaz úřadů tureckých, aby občanstvo křesťanské přijalo islam. Kdo tak učiní, že má býti ušetřen. Jelikož deportace samotná ve svém průběhu nebyla ničím jiným než vražděním všech mužů, sotva tito cestu nastoupili a denně se opakujícím loupením a prodáváním mladých žen a dívek, často ne starších deseti let, které musely s tím počítati, že do tureckých harémů a vesnic kočujících Kurdů budou v průběhu cesty zavlečeny, lze plně pochopiti, že mnozí islam přijali, aby alespoň holých životů zachránili a mohli zůstati v místech domova.

Turecká vláda snažila se svoje jednání chytrým způsobem zakrýti. Prohlášení na přihlašovacím lístku, že osoba islam přijímá "dobrovolně" mělo ten účel, aby činěno bylo zdání, že křesťané ze své vůle na islam přestupují.

Nucený přestup na islam prováděn v mnohých případech i tím způsobem, že jednotlivcům, kteří se přihlásili, jejich přihláška odmítnuta s poznámkou, že nutno, aby jich bylo nejméne sto, chtějí-li býti ušetřeni deportace. Zamítnutým bylo pak působiti na členy rodiny a příbuzné, aby i oni "pravé učení" přijali.

Hromadné pomohamedánštění dětí v sirotčincích státních, ale i privátních, které zřízeny různými dobročinnými komitéty, provedeno tureckými úřady bezohledně. Celé desetitisíce dětí způsobem tímto národu arménskému i duševně uloupeny.

Za nuceně pomohamedánštěné nutno počítati i všechny ženy a dívky, které v průběhu deportace do rodin mohamedánských aneb vesnic Kurdů byly zavlečeny...Karavany deportovaných byly - veřejné trhy otroků! V městech kterými karavany procházely, budiž znovu opakováno, že dáno úřady k tomu svolení, aby mohamedánské obyvatelstvo ty nejhezčí dívky si vyhledalo a odvedlo.

Vražděním, vražděním, hnáni jsou vpřed. Každý den, vyprávěl on sám, 10 až 12 mužů denně ubíjel a házel do propastí. Když děti naříkaly a plakaly, nemohouce stačiti pochodu ostatních, rozrážel jsem kolbou pušky jejich hlavy. Ženám vše bylo odňato a byly ve všech vesnicích, kam jsme dorazili, vždy znásilňovány a zneuctěny.

Mnohé prosily nás, alespoň abychom děti zachránili. Mnozí Turci přišli a malé děti matkám odňali. Před budovou německé nemocnice zastavil se celý houf na okamžik. Tam byl pravý trh otroků; jenom s tím rozdílem, že nic placeno nebylo. Matky dobrovolně děti dávaly.

Vojáci karavany doprovázející nedovolili, aby Armeni oslů jako jízdních zvířat používali, neboť vydán přísný rozkaz, že z deportovaných, byť by to byl muž či žena, nikdo nesmí cestu jízdně konati. 

Aleppo čili Haleb

Americký konsul A. Davis ve své zprávě z Charputu zaslané, ze dne 11. července 1915, charakterisoval těmito slovy své poznatky a úsudek: "Celé toto opatření - deportace - zdá se mi, je nejlépe zorganisovaným a nejzdařilejším vřažděním, jaké kdy tato země viděla..." jeden z německých úředníků bagdádské dráhy pravil: "Ani polovina deportovaných toho nepřežije". Turek, jenž tato slova slyšel, odpověděl: "To jest právě účelem těchto deportací".

Příčiny, pro které jsou křesťané a hlavně Armeni masakrováni

...jsou jako židé v Rusku, Polsku a jinde nenáviděni jako - šejdíři.

Občane a občanko svobodné vlasti!

Zkrátkého a velmi stručného obsahu této knihy zvěděli jste strašlivé utrpení lidu armenského.

Čtěte na podobné téma:

Hemingway o arménské genocidě: ženy stále nosící své 6 dnů mrtvé děti

Ostudu ČR díky neuznání "Arménské genocidy" lze ČSSD, KSČM a TOP09 vrátit u voleb