Máte-li ten čas věnovat se podrobněji zpravodajství v českých médiích, a hlavně publicistice a názorům, možná mi dáte zapravdu, že je zde více emocí než faktů, více nenávisti než analýzy a více zbytečné žluči než vycházení vstříc. Máte-li času ještě více, a můžete navštívit zákoutí českých sociálních sítí, Facebooku, ale také Twitteru, najdete mnoho vzdělaných, zjevně talentovaných lidí, kteří věnuje neobyčejné množství energie tomu, aby na své aktuální soky naházeli co nejvíce hnusu.
Je to systémové selhání.
Každá společnost přirozeně vytváří svou intelektuální elitu. Je to početně omezená skupina lidí, kteří mají za úkol promýšlet a jednotit hodnoty dané společnosti, a svými, široce respektovanými, názory přispívat k jejímu směřování. Nejsou to politici vedení oportunismem. Nejsou to ani kapitalisté, kteří chtějí vytvářet prostředí pro maximalizaci zisku. Nejsou to zástupci nižších vrstev, kteří brojí proti kapitalistům. Jsou to vzdělaní lidé, kteří se z perspektivy vzdělanců vyjadřují k veřejným věcem, a právě jejich nezávislost na jednotlivých vlivových skupinách jím dává kredibilitu v očích většiny. Jsou intelektuální elita.
Intelektuální elita je produktem samostrukturace společnosti. Má svůj důvod, účel, má své rozlišovací znaky a má také své nástroje komunikace se zbytkem společnosti. Těmito nástroji jsou média a dnes, do jisté míry, také sociální média. Právě jejich prostřednictvím ovlivňuje většinu, která nemá čas, prostředky ani ochotu na to, aby „profesionálně myslela“, ale která svou elitu potřebuje. Právě jejich studiem se můžeme dozvědět hodně o této elitě. Bohužel, studiem mnoha z nich zjistíme, že u nás značně selhává.
Nemluvím o politických ani společenských extrémistech. Nemám namysli ty, kteří příznačně nespisovně uráží všechny okolo sebe. Nepíši o těch, kteří zneužívají „obecných“ problémů pro vlastní propagaci.
Selhali ti, kteří stojí na druhé straně, a kteří sami sebe označují za „liberální“. Místo toho, aby nabízeli koncepce, směry, a podporovali Evropské tradice vývoje v harmonii různorodosti, stali se z nich arogantní oportunisté. Spisovně, avšak o to více břitce ponižují názor, který se jím nelíbí třeba proto, že obsahuje drobnou gramatickou chybu. Marginálie ať už kulturní, politické či třeba sexuální, zneužívají k tomu, aby s jejich pomocí dosahovali moci na úkor většiny.
Místo toho, aby nastolovali důležitá témata veřejné diskuze, reagují na osoby, které právě nenávidí. A nejen to. Reagují na reakce jiných, jsa páleni vlastní ješitností. Lidi jiných názorů nálepkují xenofoby, homofoby, fašisty, popírači oteplování, přitom sami nejsou o nic lepší.
Společnost na svou intelektuální elitu reaguje, a to tím, že posiluje tenzi vůči ní. Tedy ne v souhře, ale ve vymezení se. Někteří jim říkají sluníčka, jiní pravdoláska, karloidi, havloidi, těch názvů je mnoho, ale označují všechny totéž. Arogantní intelektuály, kteří nejsou elita právě proto, že se za ní ostentativně prohlašují.
Tento stav je možná pro někoho zábavný, ale české společnosti škodí. Pojďme se společně zamyslet nad tím, jak ho změnit. Musíme přitom vycházet z důležité premisy; společnost nezměníme, proto je nezbytné pracovat s elitou.
Autor je Firemní sociolog.
