Kauza Apple ukazuje negativní dopad daňových rájů na hospodářskou soutěž

Evropská komise tento týden vydala rozhodnutí, podle něhož musí Irsko od americké společnosti Apple vybrat na daních 13 miliard eur (tj. něco přes 351 miliard korun). Té mělo Irsko, do něhož Apple směřoval příjmy ze svých evropských prodejů, poskytovat v rozporu s pravidly hospodářské soutěže nedovolenou státní podporu.

Nejedná se tedy o pokutu směrem k americké společnosti, jak někdy zaznívá, ale o rozhodnutí, jehož účelem je narovnat soutěžní podmínky na vnitřním trhu EU. Kauza Apple tak přináší další důkazy o tom, proč je třeba řešit problematiku daňových rájů a agresivní daňové optimalizace. Ze státních rozpočtů nám unikají miliardy, které chybí jinde. Zároveň daňové ráje narušují férovou hospodářskou soutěž v rámci vnitřního trhu EU.

Kauza je ožehavá. Kromě ostré reakce z americké strany a kontextu blížících se amerických prezidentských voleb, je potřeba chápat, že si členské státy EU důsledně hlídají svoji suverenitu ve výběru daní, neboť tato oblast zůstává z velké části v jejich národní kompetenci. Komise nezpochybňuje daňový systém Irska jako takový. Neříká mu, jakou by mělo mít sazbu daně z příjmu právnických osob. Podmínky pro společnost Apple ale označuje za nedovolenou státní podporu, tedy za nepřípustné protěžování jedné společnosti, které znevýhodňuje všechny ostatní.

Jak to tedy je s daněmi v Irsku a proč nastal problém? Irsko obecně nabízí firmám nízkou daňovou sazbu 12,5 %. Vedle toho však umožňuje zavádět i specifické daňové režimy pro zahraniční investory, respektive pro jejich příjmy. V případě společnosti Apple to učinilo speciálním daňovým rozhodnutím z roku 1991 respektive z roku 2007. Výsledkem bylo, že Apple ze svých zisků z prodejů na jednotném trhu EU v období 2003 – 2014 zaplatil na daních v Irsku méně než 1 %. Zbylých 99 % nebylo zdaněno nikde.

Zjednodušeně řečeno - v případě společnosti Apple naprostá většina příjmů z prodejů nepatřila dvěma firmám zaregistrovaným v Irsku (Apple Sales International a Apple Operations Europe), ale „hlavní kanceláři“ v rámci první jmenované společnosti. Na tento tzv. „headoffice“ se však nevztahovaly irské daňové zákony. Neměl sídlo v žádné zemi, zaměstnance ani prostory, v nichž by sídlil. Jeho činnost spočívala ve sporadických schůzích správní rady.

Šetření Evropské komise prokázalo, že rozdělování zisků dvou společností registrovaných v Irsku neprobíhalo na základě ekonomické reality a bylo tedy čistě účelové. Daňová posouzení Irska tedy podporovala realokaci příjmů, která nebyla založena na žádných reálných ekonomických aktivitách a umožňovala zisky přesouvat tam, kde nebyly zdaněny. Podle dánské eurokomisařky Margrethe Vestager, která má v komisi na starosti soutěžní portfolio, tak například irská daňová pobídka umožnila Applu v roce 2014 platit z činnosti v Evropě daň ve výši pouhých 0,005 procenta. To v přepočtu znamená 50 eur za každý 1 milion eur zisku. Je to proti pravidlům? Evropská komise je přesvědčena, že ano.

Zajímavým zjištěním v kauze Apple je to, že agresivní daňová optimalizace nedopadá negativně „jen“ na schopnost států vybírat daně, ale také na férovost soutěže firem na vnitřním trhu a jejich mezinárodní konkurenceschopnost. Pokud chtějí státy podporovat férové a rovné tržní prostředí pro podnikání, nemohou se tvářit, že se jich daňové ráje netýkají. To platí i pro Českou republiku.

Už teď na podzim se budou na evropské úrovni probírat další návrhy proti daňovým rájům včetně tzv. veřejného vykazování zisků podle jednotlivých zemí (country-by-country-reporting). To může pomoci podobným excesům v budoucnosti zabránit. Česko dlouhodobě uvádí dobré fungování vnitřního trhu EU a férovou hospodářskou soutěž jako svou evropskou prioritu. Ve světle kauzy Apple by bylo na místě, aby Česká republika tento návrh podpořila v co nejambicióznější variantě.