Kodaňský kulturní kodex - nejen pro studenty

Stát se obyvatelem dánského hlavního města není jen tak, ale pokud se budete řídit následujícími radami, tak to snad nějak zvládnete.

Kolo

Nikdy si v Kodani nekupujte nové nebo drahé kolo. Hned by Vám ho ukradli. A když už jsme u toho, nezapomínejte na pravidla a na světla – a dávejte na sebe pozor. Jízda na kole po Kodani není nic pro citlivé duše.

Mentalita

Obyvatelé Kodaně Vás osloví tvrdším tónem. Počítejte s tím v dopravě i v supermarketu. A neberte si to nijak osobně. Zas tolik Vás to neraní. Na druhou stranu si už teď začněte zvykat na to, že kodaňané se strašně rádi objímají.

Toalety

Připravte se na to, že ve všech kodaňských bytech jsou malé toalety a všichni se sprchují nad záchodovou mísou, pokud vůbec nějakou sprchu v bytě mají. Zvyknete si.

Ekologie

Jídlo a ekologie jsou v Kodani nedílnou součástí životního stylu a ne něčím, z čeho by si člověk utahoval. Vegetariánství a veganství je „in“ a discountové supermarkety a množstevní slevy jsou „out“. Pokud je Vám ekologie fuk, tak to projde – ale rozhodně se s tím nikde nechlubte.

Důležitý dodatek pro české studenty:

Menzy a koleje v Kodani nečekejte automaticky, jsou určené jen několika vyvoleným, do nichž se vyplatí investovat - například budoucím inženýrům.

Proč Dánové nezdraví?

Situace: U pokladny

Mladý pokladní: „Přeji Vám i nadále dobrý den.“

Zákaznice (starší, asi šedesátiletá dáma): „ I nadále… nemůžeš přece vědět, jestli byl doteď dobrý… Přát lidem dobrý den je jenom prázdná fráze.“

Tahle scénka je podle antropologa Dennise Nørmarka takovou malou ilustrací vzpoury slušného mladíka vůči generaci osmašedesátníků. Ano, slyšíte dobře: běžný pozdrav představuje v Dánsku revoluční vzpouru mladé generace vůči té starší. Podobně jako třeba svatby, křtiny nebo slavnostní předávání univerzitních diplomů, mohla bych dodat. Osmašedesátý rok se totiž v Dánsku na rozdíl od Československa nenesl ve znamení tanků, ale vzpoury proti slušnosti. Oslovování tituly, úklony, zdvořilostní fráze, etiketa a všechny formality zdaleka zavánějící přetvářkou a falší – pryč s tím. Jsou to rituály, kterými si udržujeme odstup od sebe navzájem. A přesně tohle chtěla generace 68, k níž patří i naše zralá zákaznice, v Dánsku zrušit. Člověk měl být sám sebou a neschovávat se za klišé. Všichni si začali tykat a mluvit spolu narovinu až na dřeň kosti.

V centru Kodaně Vás tedy jako znalce místních poměrů může dnes podle Dennise Nørmarka překvapit jedině začínající revoluce slušnosti řady mladých prodavačů a taxikářů v podobě oslovení: pane, paní, mistře nebo třeba šéfe…

Literatura:

Katrine Ravndal, Velký průvodce studentským životem v Kodani, Politiken 1. září 2016

Dennis Nørmark, Osmašedesátníci jsou společenští upíři, Politiken 7. března 2015