Je pocit neustálého ohrožení novým "normálem"?

Proč Unie potřebuje znovu definovat svou sousedskou politiku?

Reality Check: Why the EU Needs to Rethink its Neighbourhood Policy

Cengiz Günay; Euromesco

V roce 2004 Unie představila Evropskou politiku sousedství (ENP). Definování ENP znamenalo, že EU vzala v potaz fakt, že multilaterální regionální rámec nebyl vhodnou odpovědí na vznik sociální agregace v evropsko-středomořském politickém, sociálním a ekonomickém prostoru Sousedská politika na rozdíl od Evropsko-středomořského partnerství byla založena na bilaterálním přístupu, a také uznávala rozmanitost mezi jednotlivými partnerskými zeměmi. Je však tento rámec spolupráce dostačující i nyní?

Základem jak sousedské politiky, tak i jiných unijních dokumentů a strategií, je evropská liberální tradice, která klade velký důraz na občanskou společnost jako nezbytný aspekt demokratizace. Co však otřáslo tímto základním principem Unie, byly nepokoje v arabských zemích. EU poté začala rozvíjet ENP prostřednictvím početných finančních nástrojů, programů a inciativ, a také přešla k přístupu, který byl specifický pro každou zemi, což více reflektovalo jejich jednotlivé potřeby.

Jedním z nejvýznamnějších finančních nástrojů byla obsáhlá a komplexní zóna volného obchodu (DCFTA), která by otevřela arabskému světu cestu na evropský trh. Unie předpokládala, že liberalizace trhu povede také k politickým reformám směřujícím k demokratizaci. To se však jižním partnerům nepovedlo, a to kvůli tomu, že jim nebyla jasně definována reformní cesta ani finální odměny. Víra v demokratizaci arabských států, zejména prostřednictvím ekonomické spolupráce, zastřela fakt, že EU rozvíjela partnerství s autoritářskými režimy.

Za přesvědčením, že liberalizací obchodu dosáhneme demokratizace, můžeme vidět neoliberalismus, který není pouze ekonomickým programem, ale je to komplexní způsob uvažování, který se později vyvinul do určité formy vládnutí. Od 80. let bylo cílem evropské integrace obnovení globální konkurenceschopnosti Evropy, které mělo být zajištěno prostřednictvím snížení vnitrostátních omezení týkajících se obchodu a hospodářské soutěže, což plynulo právě z neoliberalismu. Neoliberální vládnutí však může mít drastické následky v zemích se slabými demokratickými institucemi, právě v arabském světě tato politika vyvolala neliberální sklony. Má-li tedy ENP být schopna čelit dnešním výzvám, nebylo by vhodné přehodnotit její základní premisy a postavit ji na jiném ideologickém základu než je neoliberalismus?

Dilema vládnutí EU

Negotiating the European Union's Dilemmas: Proposals on Governing Europe

Nicoletta Pirozzi, Pier Domenico Tortola; Istituto Affari Internazionali

Jak správně vládnout a řídit Evropu? V současné době EU čelí mnoha závažným problémům, které vyžadují stále užší spolupráci mezi jednotlivými státy a nadnárodními institucemi. Kromě toho také jednotliví členové přestávají souhlasit s politikou Unie, což například vyústilo ve zvolení si odchodu Británie v nedávném referendu. Jak tedy mohou evropští politici zabránit dalšímu hroucení organizace?

V první řadě je důležité najít záminku nebo centrální myšlenku pro sbližování a integraci. První možností je vytvoření jisté evropské identity. Tímto se myslí chápání EU jako nový stát a jeho obyvatele v první řadě jako Evropany. I když tento scénář dává smysl, tak není v blízké době naplnitelný. Jednotliví členové jsou až příliš orientovaní na jejich národní politiky a ztráta jakékoliv suverenity nebo jen pocitu samostatnosti se setká pravděpodobně s odporem.

Druhou možností je využít dosavadní výdobytky EU. Věci jako mír, svoboda a společný trh jsou skvělým příkladem. Evropa by mohla využít těchto základních principů, které jsou univerzálně chápany jako pozitivní, a zkusit na jejich základě prohloubit integraci. Základem je, aby Unie byla chápána jako nástroj pro dobro všech. Problém je, že většina podobných myšlenek velmi snadno ztroskotá kvůli vypjatosti a zpolitizování dnešní situace.

Pokud má být pro Evropu ušita nová strategie, musí lídři v Bruselu myslet na snížení politizace debaty, která vede k nesouhlasu s politikou EU a vytváří problémy mezi národy. Mnoho problémů je tak dnes chápáno jako spor mezi jednotlivými členy organizace. Tomu přesně měla integrace na samotném začátku zabránit. Navíc je Brusel většinou obvinován ze všeho, co se děje špatně, a to zejména kvůli volnému pohybu uvnitř Schengenu. Jednou možností pro Brusel je dostat se co nejvíce k běžným občanům EU. Pokud by Unie dokázala více zapojit běžné lidi do celého procesu, tak by to vzbudilo větší důvěru a legitimitu mezi jejími občany. Toto musí jít ruku v ruce s větší otevřeností institucí a posílení demokracie v organizaci.

Evropská migrační politika: Jak překonat mezery v solidaritě?

Migration in Europe: Bridging the Solidarity Gap

Pierre Vimont; Carnegie Europe

Evropa překonala nejintenzivnější období migrační krize, která dosáhla vrcholu během minulého léta. Od té doby se podařilo v rámci EU dosáhnout několika dohod, díky kterým počet migrantů a uprchlíků přicházejících do Unie značně poklesl. Problémem je ovšem fakt, že evropská migrační politika je zatím jen souborem krátkodobých, nouzových opatření. Jak je třeba postupovat, aby si EU vytvořila dlouhodobě životaschopnou migrační politiku?

Intenzita migrační krize z loňského roku byla bezprecedentní a evropské vlády i unijní instituce ji zpočátku podcenily, neboť se domnívaly, že se jedná pouze o další vlnu přistěhovalectví z afrických zemí, které země jako Itálie a Španělsko v minulosti dokázaly zvládat. Do centra dění se ale rychle dostal příliv uprchlíků ze zemí Blízkého východu, kteří prokázali velké odhodlání najít v Evropě nový život, neboť se na rozdíl od jiných migrantů často nemají kam vrátit.

Unie ve snaze zmírnit krizi vytvořila mechanismy pro přemisťování migrantů mezi jednotlivými členskými zeměmi a přesidlování žadatelů o azyl ze třetích zemí do EU. Následně byla letos na jaře uzavřena klíčová dohoda s Tureckem, na jejímž základě byla z velké části uzavřena trasa uprchlíků vedoucí přes západní Balkán, čímž se příliv migrantů značně snížil.

Všechna tato opatření jsou ale bohužel provizorní. Pro dlouhodobě více funkční migrační politiku by bylo vhodné upustit od povinného přemisťování uprchlíků, které je obrovským tématem pro populisty, kteří jsou takřka všude v Evropě znepokojivě na vzestupu, a volit raději dobrovolné přemisťování. Za uvážení by stálo i zavedení finanční solidarity, pomocí které by země, které se přijímání uprchlíků brání, musely ostatním státům na integraci migrantů poskytnout finanční prostředky.

Ke zmírnění vášní by mohlo přispět udělování pouze dočasných povolení k pobytu některým skupinám migrantů a také umožnění zavádění stropů na vnitřní mobilitu unijních občanů, která je od migrace sice oddělena právně, ale nikoliv emocionálně a politicky.

Aby byla evropská migrační politika skutečně systémová, bylo by dobré harmonizovat sociální dávky poskytované uprchlíkům, posílit ochranu vnějších unijních hranic, vytvořit globální model přesidlování a s ním spojené cesty pro legální a regulovanou imigraci do Evropy, které by nahradily živelné migrační vlny. 

Francouzská pozice vůči Británii a brexitu

France's Position on the UK's Post - Brexit Relationship with the EU

Elżbieta Kaca; Polish Institute of International Affairs

Odchod Velké Británie z Evropské unie představuje pro Unii a její členské státy novou výzvu. Vzhledem k tomu, že Británie měla silný hlas v Radě, můžeme očekávat změnu v poměrech sil v rámci určitých témat, která byla do této doby neprůchodná. Využít situace se rozhodla Francie, která aspiruje na to, aby posílila svoji pozici v rámci Unie.

Francie by ráda využila především nejasného osudu Británie na společném trhu. Především se staví zamítavě k udělení určitého speciálního postavení pro Spojené království, které by umožňoval zvýhodněný přístup na společný trh. Jedním z klíčových odvětví, které by chtěla Francie na úkor Británie posílit, je sektor finančních služeb. Po dobu, po kterou Spojené království setrvávalo v EU, mohlo využívat mechanismus tzv. passportingu, který umožňuje společnosti fungovat nejenom v členské zemi, ve které se nachází, ale dále operovat i v ostatních členských zemích. Ztráta „passportingu“ by znamenala pro Británii značnou škodu už vzhledem k tomu, že londýnské City je jedním z nejdůležitějších finančních uzlů na světě. Francouzi vidí tuto příležitost jako cestu, jak přilákat finanční instituce do Paříže a vytvořit z ní nové evropské centrum právě v tomto odvětví.

Kromě nových šancí přinesl brexit precedens v možnosti vystoupit z EU. Protiunijní rétorika zaznívala ve Francii již dříve především ze strany Národní fronty v čele s Marine Le Pen. Střet prounijních a protiunijních argumentů se může ukázat klíčový pro prezidentské volby v roce 2017. Právě Le Penová v případě, že se dostane na kýžený post prezidentky Francouzské republiky, přislíbila vypsání referenda. Prounijní tábor však reaguje větším zapojením do evropské agendy. Kromě proaktivního přístupu v unijních strukturách představuje i úspěšné uchopení šance poskytnuté brexitem způsob, jak čelit populismu Le Penové a dalších protiunijních politiků.

Brexit představuje potenciál pro hlubší evropskou integraci - odchází jeden z velkých států, který odmítal další integraci určitých politik, ale na druhou stranu otevřel Pandořinu skříňku možnosti výstupu z Unie. Záleží tedy na členských státech a unijních institucích, jak se k výzvě spojené s brexitem postaví. Může se jednat o pošťouchnutí směrem k dalšímu rozvoji Unie, nebo také krok vedle.

Případ irské daňové podpory Applu v kostce

Apple State Aid Decision In A Nutshell

Cécile Remeur; The European Parliamentary Research Service

Na konci srpna 2016 vyvolalo rozhodnutí Evropské komise týkající se daňové státní podpory firem sídlících v Irsku, tzv. tax rulingu, značnou debatu. V té hrají roli především nadnárodní společnosti patřící k Applu a částka, která má být vymáhána.

Jednou z možností, jak mohou nadnárodní společnosti vyjednat lepší daňové podmínky, je právě tax ruling. Jedná se o prohlášení kompetentního daňového úřadu nebo subjektu daňovému plátci o určitém způsobu interpretace nebo aplikace daňového práva předtím, než se uskuteční daná transakce. Plátci daně tak poskytuje určitou právní jistotu. V roce 2013 vyzvala Komise Irsko, aby podalo informace o tamějším tax rulingu prováděném ve prospěch společností spřízněných se společností Apple, jež mají v Irsku sídlo a jsou tak daňovými poplatníky.

V srpnu 2016 bylo vydáno rozhodnutí, jež shledalo, že u dvou případů tax rulingu mezi Irskem a Applem došlo ke značnému a umělému snížení výše daní, jež Apple zaplatil v Irsku v roce 1991. To bylo umožněno souhlasem daňových orgánů o přisouzení skoro všech zisků z prodeje společností, které byly daňovými rezidenty, společnostem, které daňovými rezidenty nebyly. Jednalo se o tzv. hlavní sídla, jež sama o sobě nemohla takový zisk generovat. Dle Komise nemají sídlo v žádné zemi, nemají žádné zaměstnance nebo vlastní prostory a jejich aktivity se skládají pouze z příležitostných meetingů. To vedlo k daňovým ziskům, které neodpovídaly ekonomické realitě a snižovaly efektivitu korporátní daňové sazby. Irsko se však proti rozhodnutí Komise odvolalo. Samotný problém však není v tax rulingu samotném, ale v tom, že při jeho aplikaci může docházet k daňovým postupům, které poskytují selektivní výhody pramenící z vyhýbání se placení korporátní daně. Následné posuzování, zda se jedná o legální činnost či ne, se pak provádí posouzením každého případu zvlášť.

Toto rozhodnutí Komise na sebe přitáhlo pozornost ještě dříve, než bylo přijato. Někteří toto rozhodnutí vítali a jiní vyzdvihovali skutečnost, že poukázalo na to, jak je náhrada státní pomoci politicky citlivé téma. Jiní pak toto rozhodnutí vidí jako milník ve změně pravidel pro nadnárodní daňovou strukturu. 

Jak bojovat se strachem z terorismu v naší společnosti?

Fear Not: A Critical Perspective on the Terrorist Threat in Europe

Thomas Renard; Egmont – The Royal Institute for International Relations

V současné době se v Evropě začíná projevovat určitá forma kolektivní psychózy, strachu z terorismu. Listopadové útoky v Paříži, březnové v Bruselu, jejich následná medializace a neustálý proud informací o terorismu jenom podporují úzkost ve společnosti. Pocit neustálého ohrožení se stává standardem. Je tento stav myšlení novým „normálem“? A jak se vyhnout kolektivní psychóze?

Podle nejnovějších údajů Europolu je terorismus v Evropě skutečně na vzestupu. Oproti roku 2013 vzrostl počet teroristických útoků o 39 %. Můžeme tak mluvit o vlně teroru, která zesílila s příchodem Islámského státu (IS). Je však nutné upozornit na fakt, že dle odborníků se nejedná o vlnu zcela novou, ale jen o pokračování té, kterou odstartovala v roce 1979 sovětská invaze do Afghánistánu.

Evropu zasáhly již čtyři vlny globálního terorismu a odborníci tvrdí, že ta současná není historicky ničím výjimečným. I navzdory nedávným tragickým událostem je dnes Evropa mnohem bezpečnějším místem než v minulosti. Například v roce 1979 bylo v Evropě zaznamenáno 1000 teroristických útoků, oproti 300 útokům v loňském roce. Navíc pravděpodobnost úmrtí při teroristickém útoku je v případě Evropana statisticky menší, než například smrt způsobená spadnutím z postele.

Terorismus je závažný problém, který je potřeba řešit, není ale existenciální hrozbou pro naši společnost. Počet teroristických útoků spojených s IS je v Evropě stále velmi nízký. Obrovským vítězstvím IS je tak především právě vytvoření atmosféry, kde je strach běžnou součástí každodenního života. Jinými slovy, IS je mnohem úspěšnější v šíření teroru a strachu než samotného terorismu. Naším největším nepřítelem není IS, ale my sami. To, co poškozuje ekonomiku, není terorismus, ale náš strach vyjít na ulici. To, co ohrožuje demokracii, není terorismus, ale přijímání opatření, které nám strach diktuje.

Způsob, jak omezit strach z terorismu, je v první řadě vyhledávání kvalitních a nestranných informací, které člověku pomohou lépe pochopit podstatu hrozby a uvědomit si nízké riziko teroristického útoku. Lidé by si měli dokázat uvědomit, že je potřeba nebýt paralyzovaný strachem, a pokračovat v normálním životě, avšak brát na vědomí oficiální varování. Odmítnutí strachu je v tomto kontextu akt odporu proti terorismu.

Inovace jako nástroj ke zvýšení konkurenceschopnosti unijní energetické politiky

Europe needs crowd-based innovation for competitive energy transition

Thomas Pellerin-Carlin a Pierre Serkine; Notre Europe – Jacques Delors Institute

EU se nachází ve velmi složité situaci. Její neschopnost čelit krizím zvýšila pochyby mnoha občanů o samotném smyslu unijního projektu. Kromě toho se musí Unie vypořádat i s dalšími otázkami, kterým není v médiích dávána přílišná pozornost. Jednou z nich je i nutnost změn v oblasti energetické politiky. Ta trpí nedostatkem inovací, což se negativně projevuje na její konkurenceschopnosti. V centru pozornosti by tak měl být důraz na inovace, které povedou nejenom ke snižování závislosti evropských států na importu dodávek energie, ale také učiní unijní energetickou politiku udržitelnou s důrazem na šetrnost k životnímu prostředí. Jak toho ovšem dosáhnout?

Jednou z možností je v rámci iniciativy Energy Union Research Innovation and Competitiveness Strategy (EURICS) vytvoření digitální platformy, kde by jednotliví inovátoři a občané představovali své nápady na modernizaci energetického sektoru. Samotní přispěvatelé by pak z představených nápadů vybírali ty, které dle nich mají největší šanci na úspěch. Díky tomuto systému se občané mohou výrazným způsobem na přeměně tohoto sektoru podílet.

Nejlepší projekty budou následně získávat finance prostřednictvím skupinového financování, tzv. crowdfundingu. V praxi by tak bylo zajištěno financování z několika zdrojů. V prvé řadě by jednotlivé projekty mohli podpořit občané. Stejná částka, kterou přispěvatel z řad občanů pošle na realizaci určitého projektu, bude na tentýž projekt poslána i z unijního rozpočtu. Projekty mohou podpořit například i individuální investoři (tzv. business angels) či města, a to především v projektech, které by mohly mít na danou lokalitu přímý dopad. Komise by měla odstartovat pilotní projekt v následujícím roce. Pokud se osvědčí, mohl by být zahrnut ve víceletém finančním rámci pro období 2021-2028.

Proměna energetické politiky je klíčovou výzvou současného století. Konečným cílem by mělo být vytvoření takové politiky, která bude co nejšetrnější k životnímu prostředí a zároveň omezí závislost členů Unie na importu energií. Klíčovými aktéry při přeměně energetického prostředí by měli být samotní občané, jejichž inovativní projekty by měly k vytvoření soběstačné, udržitelné a konkurenceschopné energetické politiky dopomoci.

Analytický tým vybírá každý čtvrtek nejzajímavější studie institucí zabývajících se evropskou tematikou vydané v uplynulém týdnu. Seznam 77 aktuálně monitorovaných think-tanků naleznete na našem webu. Mediálním partnerem publikovaných anotací je portál EurActiv.cz.

Analytický tým think-tanku Evropské hodnoty se dlouhodobě věnuje analýzám (nejen) české pozice v Evropské unii.

Pokud chcete naše exkluzivní rozhovory, názorové články a pozvánky na naše akce dostávat mailem, objednejte si zdarma naše pravidelné Názory v souvislostech.