Cena Zavřeno pro Ministerstvo vnitra budí pozdvižení a přepjaté reakce

O akci informoval Český rozhlas, na vyhlášení dorazila Česká televize, která připravila kvalitní reportáž do událostí. V ní se objevila úsměvná reakce Ministerstva vnitra na udělení hlavní ceny Zavřeno za chaotické, zmatené, podezřelé a nedostatečné informování o zásadní reformě policie. Vnitro uvedlo, že „udělení této kvazi ceny ze strany několika aktivistů nelze nevnímat jinak než jako pokračování kampaně proti reorganizaci policie“. Svoji reakci MV později ještě doupravilo na: „Udělení této kvazi ceny ze strany několika aktivistů nelze vnímat jinak než jako pokračování kampaně proti reorganizaci policie. Opravdu jsme nezvládli čelit této cílené kampani rozpoutané jedním z největších vydavatelství, navíc vlastněným aktivním politikem. Anticena za mediální prasárnu roku dosud není bohužel udělována.“

Vnitru jsme proto napsali veřejný vysvětlující dopis, jak vlastně nominování, ověřování a hodnocení jednotlivých činu probíhá. Hodnocený čin se opravdu stal, nehodnotí ho „nějací aktivisté“, ale porota složená z autorit v oboru otevírání veřejné správy a veřejnost. S vydavatelstvím vlastněným aktivním politikem pak nemáme společného vůbec nic.

Tato nominace vzbudila pozdvižení i u mediálního partnera tohoto ročníku soutěže Echo24. Jeho komentátor Daniel Kaiser si myslí, že „trestat tvůrce reorganizace za to, že byli prozíravější než porota Otevřené společnosti, je jako trestat někoho za to, že není tak hloupý jako já“. Jenže chaotický a netransparentní postup není nikdy prozíravý, ať už je protivníkem kdokoli. Jak psal můj někdejší kolega Martin Marek v článku na webu Policista.cz: „Tady totiž nejde o souboj Babiš vs Chovanec, to je si myslím řadovým policistům a policistkám, kteří denně v ulicích nasazují svůj život, úplně jedno, ale jde tu o pověst a důvěryhodnost celé policie.“

Reakce Daniela Kaisera a Ministerstva vnitra mají jedno společné - jsou postaveny na černobílém vidění, kde při „válce“ s nepřítelem lze použít jakékoli prostředky a každý nesouhlas s vybraným postupem je nutně součástí tohoto spiknutí. Stalo se pro ně nepřípustné i upozorňovat na to, že v právním a demokratickém státu jsou určité postupy nepřípustné a že veřejnosti má být umožněna efektivní kontrola orgánu veřejné moci. Pokud jednou připustíme, že za dosažením určitého cíle můžeme pravidla zcela obcházet a porušovat, může se nám to podruhé vrátit i s úroky, zvlášť když se jedná o tak důležitou složku státní moci, jakou je policie. Pokud by navíc MV ČR a Policejní prezidium dodržely standardní postupy, nikdo by jim reformu nemohl vytknout, ať by se „druhá strana“ snažila, jak chtěla.  Změny se odehrají, přijdou další a další. To podstatné, co nám zůstane, je způsob, jakým se odehrály. Ten zůstává v paměti a stává se precedentem pro další vývoj. Proto je neuvěřitelně podstatné nezabřednout při popisu celého sporu do zákopové války, ale trvat na dodržování standardních postupů tak, aby dotčené policejní útvary nebyly změnami paralyzovány a aby odborná i laická veřejnost zcela neztratila nad tímto děním přehled.