Jak bude vypadat svobodný pohyb osob po brexitu?

Co nám problémy Deutsche Bank napovídají o zdraví evropského bankovního systému?

What Deutsche Bank’s Troubles Tell Us about the Health of Europe’s Banking System

Jacob Funk Kirkegaard; Peterson Institute for International Economics

Hluboké problémy, do kterých se v posledních týdnech dostala Deutsche Bank, vyvolaly nejen v Evropě šok a obavy z opakování finanční krize z roku 2008, která začala pádem banky Lehman Brothers. Krize Deutsche Bank zřejmě nebude mít tak katastrofální důsledky, bude ale velmi důležitým testem funkčnosti evropské bankovní unie a takzvaného jednotného mechanismu dohledu, který je jejím základním pilířem. Proč je Deutsche Bank blízko bankrotu, ale zřejmě nakonec nezkrachuje, a co to znamená pro zmíněnou unijní regulaci?

Srdcem problémů Deutsche Bank je komplikace, se kterou se potýká většina evropských bank: nedostatek vlastních zdrojů kapitálu. Banky získávají finanční prostředky buď od klientů, kteří si v bance uloží své peníze, ale mohou si je kdykoliv vybrat, anebo z prodeje akcií investorům, čímž právě banka získává svůj vlastní kapitál. Je sice pravda, že investoři mohou své akcie prodat, ale i přesto je tento zdroj vnímán jako stabilnější a pro banku zdravější.

Deutsche Bank má ovšem z vlastních zdrojů pouze zlomek svého kapitálu. Celková hodnota jejích akcií se pohybuje v řádu desítek miliard eur, zatímco její celková pasiva, tedy zdroje, činí přibližně 1,5 bilionu eur. To znamená, že jedna z největších bank světa je velmi zranitelná vůči ztrátě důvěry ze strany klientů, k níž může snadno dojít poté, co byznys banky tvrdě zasáhla gigantická pokuta udělená americkým ministerstvem spravedlnosti.

I kdyby ale problémy Deutsche Bank dále eskalovaly, je nepravděpodobné, že by skončily jejím krachem. Německá vláda bude v případě nutnosti velmi pravděpodobně ochotná bance pomoci, jakkoliv nová evropská směrnice o bankovní unii takovouto pomoc od veřejného sektoru povoluje jen ve zcela výjimečných případech.

To ale neznamená, že se nic neděje. Deutsche Bank bude muset přehodnotit svůj model podnikání, omezit své rozsáhlé investiční aktivity v zahraničí a spokojit se se skromnějšími aktivitami více financovanými vlastním kapitálem. ECB bude naopak muset přehodnotit své testy finančního zdraví bank, jelikož Deutsche Bank dosavadními testy před pár týdny bez problémů prošla a teď je jen kousek od bankrotu, což bankovní unii a její schopnosti předcházet problémům zrovna nedodává na důvěryhodnosti.

Evropský finanční trh po brexitu

EU Financial Market Access after Brexit

Karel Lannoo; Centre for European Policy Studies

Británie dává velký důraz tomu, aby měla přístup k unijnímu jednotnému trhu. Důvodem je zejména fakt, že okolo 8 % jejího HDP je tvořeno finančními službami. Avšak vytvoření přijatelného režimu mezi EU a Británií bude trvat roky, během nichž budou mít firmy mnohem menší přístup na trh, než mají dnes.

Unijní legislativa finančních služeb dnes používá princip tzv. ohodnocení rovnosti k vyhodnocení toho, zda je právní, regulační a dohlížející systém třetí země ekvivalentní či odpovídající tomu unijnímu. Ohodnocení rovnosti se však liší, a mohou být kdykoli zrušena Evropskou komisí. Tento rámec tak nabízí poměrně bezútěšný základ pro pokračování City v roli globálního finančního centra Evropy.

Velká Británie a City jsou exemplárním příkladem fungování jednotného trhu. Díky harmonizaci základních pravidel a vzájemného uznání mohou firmy prodávat zboží a poskytovat služby volně napříč EU s použitím jediné licence. V důsledku toho se pak každá unijní země či region může specializovat v produktech a službách, ve kterých vyniká. Pro Království a City to jsou finanční služby. City sdružuje obchodníky a poskytovatele finančních služeb, jež jsou schopni pokrýt celou Unii.

Vystoupením z EU však pro britské firmy přestanou fungovat tzv. passporting rights. Jediný způsob, jak by mohlo Království pokračovat v systému jednotných licencí, tak je přistoupení k Evropskému hospodářskému prostoru. To by však bylo neslučitelné s britským referendem o opuštění EU. Mezitím bude Británie potřebovat přechodnou dohodu, která by provizorně zaštítila některá existující ustanovení jednotného trhu a získané rovnosti, avšak v širším měřítku, než jaké je běžné dnes.

V oblasti finančních služeb má Británie při odchodu z EU hodně co ztratit a málo co získat. Inspiraci pro její budoucnost můžeme najít například ve vztahu mezi Unií a Švýcarskem, který stojí na bilaterálních smlouvách. Britská vláda však bude potřebovat, aby EU překonala odpor, který vůči takové podobě dohody má. A právě proto nejspíš brzy začne dlouhý a složitý proces přesvědčování Unie o tom, že City je pro evropskou ekonomiku důležitým globálním finančním centrem.

Budoucnost svobodného pohybu osob po brexitu

The Future of the Free Movement of People after the Brexit Referendum

Jolanta Szymanska; The Polish Institute of International Affairs

Otázka svobodného pohybu osob bude klíčovým elementem při vyjednávání mezi Británií a Unií o budoucím nastavení vzájemných vztahů. Právě tato otázka byla v průběhu kampaně často skloňována, pro zastánce brexitu dokonce představovala jedno z hlavních témat protiunijní rétoriky. Bude velmi záležet na tom, jaká dohoda bude nakonec mezi Spojeným královstvím a EU vyjednána. Nabízí se hned několik scénářů, jak by mělo budoucí nastavení vztahů, včetně otázky svobodného pohybu osob, vypadat. O jaké konkrétní scénáře se tedy jedná?

Hned po referendu se asi nejvíce zmiňovala možnost setrvání Británie v Evropském hospodářském prostoru (EEA). To by ovšem znamenalo, že by Spojené království muselo respektovat tzv. čtyři svobody, mezi něž patří i svobodný pohyb osob. Britská vláda by tedy nemohla zamezit přístupu zahraničních pracovníků na svůj pracovní trh. Pravidla v rámci EEA sice umožňují přijetí opatření, která by mohla omezit počet přicházejících zahraničních pracovních sil, nicméně v případě vytvoření nevyvážeností v jednotném vnitřním trhu může Unie přijmout protiopatření, která by mohla mít pro daný stát negativní dopady.

V případě druhého a zároveň pravděpodobnějšího scénáře by Británie získala zvláštní status na základě bilaterálních dohod. Britská vláda v tomto případě bude prosazovat zavedení kvót na počty příchozích migrantů, zatímco se bude snažit ochránit svůj přístup na jednotný vnitřní trh. Lze očekávat, že tuto variantu podpoří například Německo, které má se Spojeným královstvím úzké ekonomické vazby. Je ovšem pravděpodobné, že by Unie v otázce volného pohybu pracovních sil byla ochotna přistoupit k velmi omezeným ústupkům.

Zatímco pro Unii by byl nejpříhodnější první zmiňovaný scénář, britská strana se naopak přiklání ke druhé variantě. Britské referendum může být také chápáno jako impuls pro odstartování komplexní reformy týkající se svobodného pohybu osob v rámci celé EU. Reforma by zahrnovala užší spolupráci při kontrole zneužívání sociálního systému a mohla by omezit přístup migrantů k některým sociálním benefitům. Tato reforma by ovšem mohla znevýhodnit především občany ze střední a východní Evropy pracující v bohatších unijních státech a mohla by vyvolat konflikt mezi „starými“ a „novými“ členskými zeměmi.

Větší pravomoci měst při integraci uprchlíků?

Cohesion policy and the integration of migrants in urban areas

Christiaan Van Lierop; The European Parliamentary Research Service

Problém úspěšné integrace uprchlíků a migrantů se dotýká především městských oblastí, a právě proto se města jako taková stávají klíčovým faktorem v dlouhodobém řešení migrační otázky. Unie poskytuje v rámci politiky soudržnosti členským státům pro podporu integrace migrantů finanční podporu skrz Evropský sociální fond (ESF) a Evropský fond pro regionální rozvoj (ERDF). Nově se EU také snaží zavést nové speciální pravomoci pro města, která by měla získat více prostoru při rozhodování o implementaci operačních programů v období 2014-2020, především těch týkajících se zařazení uprchlíků do společnosti.

Jedním z důležitých rámcových programů, které by měly zvýšit efektivitu měst a přispět k jejich většímu zapojení do řešení krize, je Městská agenda pro EU, která byla zahájena v květnu 2016. Tato agenda identifikuje dvanáct důležitých témat pro rozvoj měst, včetně otázky začlenění uprchlíků. Hlavním prostředkem, jak dostát cílů agendy, jsou speciální partnerství a podpora inovativní spolupráce mezi městy, členskými státy a unijními institucemi. Tato partnerství jsou zaměřena na každé téma z agendy jednotlivě a představují mnohem více než jen novou platformu pro diskuzi.

Na témata uvedená v Městské agendě přímo navazuje program Městských inovačních akcí (UIA), který pomáhá určovat možná řešení v oblasti udržitelného rozvoje měst ve stejných tematických okruzích, jako jsou v Městské agendě. Integrace migrantů a uprchlíků je samozřejmě jednou z důležitých oblastí, které se UIA věnuje. Tento program zároveň propojuje navrhnutá řešení s tematickými cíli ERDF, a tak umožňuje jejich jednodušší financování.

Problémem však zůstává, že ani program UIA nedisponuje neomezeným kapitálem a finanční prostředky pro města na podporu integrace migrantů a uprchlíků zůstávají velmi skromné. Se současnou politickou debatou o revizi rozpočtu na období 2014-2020 a slovenským předsednictvím, které zdůrazňuje potřebu více finančních prostředků na podporu integrace příslušníků třetích zemí, by však mohla přijít změna k lepšímu.

Městská agenda a program UIA přinesly městům nové možnosti pro podporu začleňování uprchlíků do společnosti. S novými příležitostmi však přicházejí také nová rizika. Musí být zajištěno, že opatření zaměřená na uprchlíky nebudou na účet ostatních opomíjených skupin na okraji společnosti. Politické a sociální následky takové situace by mohly být pro státy zničující.

Švédsko a Finsko: Dilema Severoatlantické aliance

Bilateral defence treaties with the United States: Not an alternative to NATO

Leo Michel; The Finnish Institute of International Affairs

Vidina Švédska a Finska volající po smlouvě o obraně se Spojenými státy zní jako logický krok. Ani jedna z obou zemí není plnohodnotným členem NATO, a proto je otázkou, jak moc jsou tyto země v bezpečí v době, kdy dochází k napětí mezi Západem a Ruskem. V současné době již existuje náznak hlubší spolupráce mezi Švédskem a USA a podobná smlouva je diskutována i s Finskem. Zdá se, že bilaterální spolupráce tak v rámci bezpečnosti těchto zemí může přinést pozitivní výsledky. Je tomu ale skutečně tak, nebo existuje důvod, proč tyto dvě skandinávské země raději zvolí jinou cestu?

Hlavním problémem jsou samotné Spojené státy. Spolupráce by se prohloubila více než jen v oblasti technologické kooperace. Šlo by i o bezpečnost, informace a výzkum. To je ale něco, s čím Washington nebude souhlasit. NATO nebylo určeno k tomu, aby USA pouze posílaly své síly do Evropy. Evropané i Kanaďané jsou také povinni poskytnout své prostředky pro obranu ostatních což se, ale většinou neděje. Američtí představitelé pravidelně upozorňují na to, že Evropané s Kanaďany neplní své závazky a že se jejich bezpečnostní složky většinou spoléhají na pomoc Ameriky.

Spojené státy si však nemohou dovolit opustit své spojence. V případě agrese ze strany Ruska budou povinny jednat bez ohledu na to, zda je napadená země členem NATO, nebo jen nějaké obranné smlouvy. Podpis bilaterální dohody mezi USA a některou ze skandinávských zemí by ale nejspíše podkopal ustanovené bezpečnostní struktury v Evropě. Hlavním problémem by bylo oslabení autority NATO. Švédsko i Finsko by zůstaly nadále více zranitelné vůči případné ruské agresi a Američané by vypadali, jako že ztratili víru v projekt jedné obranné aliance.

Dalším problémem by byly administrativní komplikace. Nikdo ve Washingtonu si nepřeje vedle NATO vytvořit další dvě evropské aliance zvlášť pro Finsko a Švédsko. Mnoho lidí ale doporučuje vytvořit alespoň dočasný mechanismus pro ochranu těchto zemí alespoň do té doby, než se plně zapojí do struktur NATO. I tak by ale situace byla problematická. Bilaterální aliance nedává v případě Švédska a Finska smysl.

Nové modely ekonomické integrace pro Turecko a Velkou Británii

New Models of Economic Integration for Turkey and the UK

Sinan Ülgen; Carnegie Europe

Události posledního roku představují pro Evropskou unii nové výzvy, které bude muset v nejbližších letech řešit. Vody unijní politiky rozvířila především pokračující uprchlická krize a brexit. Oba z těchto příkladů zastihly Unii prakticky nepřipravenou na to, co se ve skutečnosti dělo. To se týká uprchlické krize, která dlouhodobě rozděluje Unii a otřásá systémem ochrany hranic, ale také brexitu, který sice nepřišel jako blesk z čistého nebe, nicméně s tímto scénářem Unie nepočítala. Legislativa pouze nabízela možnost vystoupení, ovšem další kroky s tímto spojené legislativně podchycené nejsou. Právě tato nejednoznačnost nové dynamiky vztahu mezi EU a vystupujícím státem vytváří problém. V tuto chvíli není jasné datum vystoupení, stejně jako další podrobnosti spojené s opuštěním Unie. Budoucnost soužití Velké Británie a Unie je tak stále nejistá.

Turecko je v případě řešení uprchlické krize důležitým partnerem Unie. Partnerství Turků je však značně problematické. Přístupová jednání začala už v roce 2005, avšak od té doby se příliš neposunula. To lze přičíst neplnění pro Turecko problematických přístupových kapitol spojených například s lidskými právy, nebo vztahy Kyprem. Šanci pro Turecko představovala dohoda, která měla zajistit zastavení proudu uprchlíků v Turecku, které je sousední zemí válkou postižené Sýrie. Mohli díky ní získat odejmutí vízové povinnosti pro turecké občany směřující do zemí schengenské dohody. Tato dohoda je však momentálně neprůchodná zejména kvůli neshodám EU a Turecka týkajícím se protiteroristických zákonů.

EU se tak ocitla v situaci, kdy potřebuje vyřešit problém spojený s uprchlíky a zároveň na sebe nenechat tlačit ze strany Turecka. Obdobné dilema existuje při jednání s Británií. Občané Spojeného království vyjádřili přání odejít z EU, nicméně stále chtějí mít přístup na vnitřní trh, ale zároveň nesplňovat jedno ze základních kritérií pro jeho fungování. V tomto je situace podobná situaci, ve které si Turecko  nárokuje zrušení vízové povinnosti, ale nejsou splněny veškeré podmínky pro udělení tohoto privilegia. V praxi se používá mnoho nástrojů, které upravují ať již mezinárodní obchod, či přeshraniční pohyb osob. Zdá se ale, že dosavadní nástroje a systémy začínají v praxi selhávat. Vyřeší tyto problémy Unie vytvoření nových platforem, kterými bude čelit těmto novým problémům?

Globální a obranná strategie EU

The EU Global Strategy and Defence: The challenge of thinking strategically about means

Fabian Willermain a Anca Cioriciu; Egmont – The Royal Institute for International Relations

Koncem června představila Vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Federica Mogherini na jednání Evropské rady novou Globální strategii pro zahraniční a bezpečnostní politiku EU (EUGS). Jedná se o již druhou verzi, protože první bezpečnostní strategie Unie vznikla v roce 2003. Od jejího představení uplynulo téměř čtvrt roku, avšak plán implementace tohoto dokumentu bude členským státům předložen až koncem listopadu. Může být strategie dosud hodnocena jako úspěšná? Jsou její cíle plněny?

V rámci tohoto konceptu se setkáváme s dvěma prapory, které mají v pohotovostním režimu různou velikost síly. Právě tyto bojové skupiny jsou předmětem diskuze již delší dobu, kritika je mířena zejména na jejich automatickou dostupnost, tedy jak rychle mohou být použity. Tato debata přinesla návrh na zvýšení vojenských ambic EU. Ty by mohly být navýšeny nasazením dvou bojových skupin do jedné brigády a čtyř praporů místo dvou, čímž by sice došlo ke zdvojnásobení síly, avšak k provedení EUGS by toto posílení bylo stále nedostatečné.

Komu by se však mohlo zdát, že EUGS představuje větší vojenské ambice členských států EU, ten je na omylu. Cílem bojových skupin Unie není bojová schopnost ale, jak bylo stanoveno v roce 1998, se jedná o schopnost nasazení armádního sboru (tj. 60 000 vojáků), letecké a námořní síly po dobu až jednoho roku.

Další problém, se kterým se EU musí potýkat, je to, že členské státy nemají ve vojenské oblasti strategickou samostatnost. Tento fakt plyne ze spolupráce členských států Unie s OSN či NATO při vojenských operacích. Získání této strategické samostatnosti je nezbytné mimo jiné také kvůli tomu, že pokud evropské státy neprokáží vůli a schopnost více se angažovat na vojenském poli, negativně se to podepíše na vzájemných vztazích s USA. Je zde riziko, že by evropské země mohly dokonce Spojené státy jako svého spojence ztratit. Unie prostřednictvím EUGS usiluje o zvýšení strategických úkolů armády, ale především zavazuje členské státy k tomu, aby tyto úkony prováděly samy. Povede EUGS evropské státy k větší strategické samostatnosti? Je možné naplnění cílů EUGS bez toho, aby byly přehodnoceny základní předpoklady tohoto dokumentu? 

Analytický tým vybírá každý čtvrtek nejzajímavější studie institucí zabývajících se evropskou tematikou vydané v uplynulém týdnu. Seznam 77 aktuálně monitorovaných think-tanků naleznete na našem webu. Mediálním partnerem publikovaných anotací je portál EurActiv.cz.

Analytický tým think-tanku Evropské hodnoty se dlouhodobě věnuje analýzám (nejen) české pozice v Evropské unii.

Pokud chcete naše exkluzivní rozhovory, názorové články a pozvánky na naše akce dostávat mailem, objednejte si zdarma naše pravidelné Názory v souvislostech.