Němci „houfně“ odcházejí z Německa

Gatestone institute USA (překlad článku Germans Leaving Germany 'In Droves' z 20.10.2016) - Rostoucí počet Němců opouští čtvrti, ve kterých žili po celý svůj život a jiní odcházejí z Německa za lepším, tak jak masová imigrace průběžně transformuje části země k nepoznání. Údaje z německého statistického úřadu, Destatis, ukazují, že v roce 2015 opustilo Německo 138 tisíc Němců. V roce 2016 se očekává vyšší emigrace. V příběhu o odlivu mozků s názvem „Talentovaní Němci opouštějí zemi v houfech", Die Welt uvedl, že Německo opustilo v posledním desetiletí více než 1,5 miliónu Němců, mnoho z nich bylo vysoce vzdělaných.

Statistiky neudávají důvod, proč Němci odcházejí, ale neoficiální důkazy naznačují, že mnoho z nich probudily skutečné náklady (finanční, sociální a kulturní) z rozhodnutí kancléřky Angely Merkelové umožnit v roce 2015 vstoupit do země více než jednomu miliónu převážně muslimských migrantů. Podle Franka-Jürgena Weise, vedoucího spolkového úřadu pro migraci a uprchlíky, BAMF, se v roce 2016 očekává příchod nejméně 300 tisíc dalších migrantů. Masová migrace (mezi mnoha jinými problémy) přispěla k rostoucímu pocitu nejistoty v Německu, které čelí strmému nárůstu trestné činnosti migrantů, včetně epidemie znásilnění a sexuálních útoků. Masová migrace také zrychluje islamizaci Německa. Mnoho Němců, jak se zdá, ztrácí naději o budoucím směřování své země.

Na vrcholu migrační krize v říjnu 2015, se asi 800 občanů shromáždilo na jednání městské rady ve městě Kassel/Lohfelden, aby protestovali proti jednostrannému rozhodnutí místní vlády zřídit ubytování migrantům ve městě. Prezident Kasselského kraje, Walter Lübcke, reagoval tím, že řekl, že ti, kteří nesouhlasí s vládní imigrační politikou otevřených dveří, mohou kdykoliv „svobodně opustit Německo." Tento postoj se odráží v přidrzlé eseji publikované v říjnu 2016 novinami Der Freitag, (publikoval ji také Huffington Post Deutschland, který jej následně odstranil). V článku 18-letý syrský migrant, jmenující se Aras Bacho, vyzval Němce, kterým vadí stav z této migrační krize, aby opustili Německo. Napsal:

„My uprchlíci ... máme plné zuby těch naštvaných občanů. Šíleně urážejících a protestujících ... Vždy tato podněcování přichází od nezaměstnaných rasistů, kteří tráví všechen svůj čas na internetu a čekají, dokud se na něm neobjeví článek o uprchlících. Potom začnou s urážejícími komentáři..."

„Ahoj, vy nezaměstnaní naštvaní občané na internetu. Jak jste vzdělaní? Jak dlouho budete pokračovat ve zkreslování pravdy? Copak nevíte, že denně šíříte lži? Co byste dělali, kdybyste byli na jejich místě? Dobrá tedy, měli byste utéct pryč! My uprchlíci ... s vámi nechceme žít ve stejné zemi. Můžete, a já myslím, že byste měli, opustit Německo. A prosím, vezměte si s sebou celé Sasko a celou Alternativu pro Německo (AFD). Do Německa nezapadáte, proč zde žijete? Proč nejdete do jiné země? Jestliže toto je vaše země, drazí naštvaní občané, tak se pak chovejte normálně. Jinak můžete jednoduše uprchnout z Německa a hledat si nový domov. Jděte do Ameriky za Donaldem Trumpem, bude vás mít moc rád. Nám je z vás zle!"

V květnu 2016, týdeník Focus, napsal, že se Němci stěhují do Maďarska. Realitní makléř ve městě ležícím poblíž jezera Balaton, oblíbené turistické destinaci v západním Maďarsku, řekl, že 80% Němců, kteří se tam stěhují, uvádí migrační krizi jako hlavní důvod pro své rozhodnutí opustit Německo. Anonymní německý občan, který nedávno emigroval z Německa, napsal „Otevřený dopis německé vládě“. Dokument, který byl zveřejněn na internetových stránkách, politicky nekorektně, říká:

„Před několika měsíci jsem emigroval z Německa. Moje rozhodnutí nebylo způsobeno ekonomickými důvody, ale především mojí nespokojeností se současnými politickými a sociálními podmínkami v mé vlasti. Jinými slovy, myslím si, že já a hlavně mí potomci můžeme vést lepší život někde jinde. „Lepší" pro mě v této souvislosti znamená především život ve svobodě, sebeurčení a slušnou mzdou s ohledem na zdanění. Nechci však za sebou tiše zavřít dveře a prostě odejít. Chtěl bych tímto vysvětlit konstruktivním způsobem, proč jsem se rozhodl opustit Německo.“

1. „Domnívám se, že islám nepatří do Německa. Považuji jej za zahraniční entitu, která přinesla Západu více problémů než přínosů. Podle mého názoru, jsou mnozí stoupenci tohoto náboženství neslušní, nároční a pohrdají Německem. Místo zastavení islamizace Německa (a následného zániku naší kultury a svobody), se mi většina politiků zdá být více znepokojena tím, aby byli znovu zvoleni, a proto dávají přednost ignorování nebo bagatelizování islámského problému.“

2. „Domnívám se, že německé ulice jsou méně bezpečné, než by měly být podle našich technologických, právních a finančních možností.“

3. „Domnívám se, že EU má demokratický deficit, který omezuje můj vliv jako demokratického občana.“

4. „Jsem přesvědčen, že imigrace vyvolává významné a nevratné změny v německé společnosti. Pobuřuje mě, že se tak děje bez přímého souhlasu německých občanů, ale je vámi diktována německým občanům a další generaci.“

5. „Domnívám se, že se německá média více a více vzdávají své neutrality a že svoboda projevu je v této zemi možná pouze v omezené míře.“

6. „Domnívám se, že se v Německu skláníme před flákači a ti pilní a procovití jsou ubíjeni a sužováni.

7. „Myslím si, že je hanbou, že se v Německu Židé musí opět obávat být Židy.“

Mnoho Němců si všimlo trendu směrem k opačné integraci, ve které se očekává, že se německé rodiny přizpůsobí zvykům a mravům migrantů, spíše než aby tomu bylo naopak. 14. října, zveřejnily mnichovské noviny Tageszeitung, upřímný dopis od „Anny", matky dvou dětí, který napsala o svém rozhodnutí přestěhovat svou rodinu ven z města, protože migranti udělali její život tam nemožným. V dopise zaslaném starostovi Mnichova Dieteru Reiterovi, napsala:

„Dnes vám chci napsat dopis na rozloučenou (Abschiedsbrief) o tom, proč já i moje rodina opouštíme město, přestože to pravděpodobně nikoho nezajímá. Je mi 35 let, žiji zde se svými dvěma malými syny a mým manželem v patrovém dvojdomku a s parkovacím místem. Takže byste mohli říci, že se máme velmi dobře na Mnichovské poměry ... Žijeme si velmi dobře s dostatkem prostoru, vedle parku. Tak proč by se chtěla rodina jako my rozhodnout opustit město?  ... Domnívám se, že vaše děti nepoužívají veřejná zařízení, že nepoužívají veřejnou dopravu, a že nechodí do veřejných škol v „problémových oblastech“. Také předpokládám, že vy a další politici zřídka, pokud vůbec, chodíte na tato místa na procházky“.

„Takže v pondělí ráno jsem se zúčastnila sousedské dámské snídaně, která byla sponzorována městem Mnichov. Setkala jsem se zde se 6-8 matkami, některé v doprovodu svých dětí. Všechny ženy nosily šátky a žádná z nich nemluvila německy. Organizátoři setkání mě rychle informovali, že se zde budu asi těžko integrovat (jejich přesná slova!!!). Musím poznamenat, že jsem Němka. Mluvím plynně německy a nenosím šátek. Tak jsem se trochu pousmála a řekla jsem, že bych se chtěla zkusit integrovat sama. Každý byl požádán ke snídani něco přinést. Bohužel, já jsem ke snídani přinesla sendvič se salámem a šunkou. Takže jsem samozřejmě měla ještě menší šanci se integrovat.“

„Nebyla jsem u této dámské snídaně, která měla podporovat integraci, schopná mluvit německy s kýmkoliv, nikdo ani neměl zájem se mnou německy mluvit. Organizátorky netrvaly na tom, aby kdokoliv mluvil německy a zdálo se, že ženy, které jsou součástí zavedené arabsko-turecké skupiny, prostě jen chtěly zabrat dané místo. Pak jsem se zeptala na rodinnou snídani...Bylo mi sděleno, že snídaně se bude konat v oddělených místnostech. Muži a ženy odděleně. Nejdřív jsem si myslela, že to byl špatný vtip. Bohužel nebyl.…“

„Takže můj dojem z těchto akcí na podporu integrace je strašný. Vzájemné obohacování vůbec neprobíhá!!! Jak může město Mnichov takovou věc tolerovat? Podle mého názoru musí být celý koncept těchto akcí na podporu integrace zpochybněn... Byla jsem informována, že nesmím dávat vepřové maso do obědového kufříku mého dítěte!!! Haló?! Jsme tady v Německu! ... V souhrnu, zjistila jsem místní podmínky, ze kterých cítím, že zde nejsme ve skutečnosti chtění. Že sem naše rodina ve skutečnosti nezapadá. Můj manžel někdy říká, že má pocit, že jsme nyní největší menšina bez vlivu. Pro každou skupinu existuje instituce, lokalita, veřejný zájem, ale pro nás, heterosexuální manželský pár se dvěma dětmi, ne-nezaměstnaní, ani tělesně postižení ani muslimové, o lidi jako jsme my, již není jakýkoliv zájem.“

„Když jsem se zmínila ve školce mého syna, že uvažujeme o odstěhování z města a řekla jsem jim důvody proč, byla jsem rázně napadena vedením školky. Řekli, že kvůli lidem jako jsme my, integrace nefunguje správně, protože odsuneme naše děti. Nejméně dvě jiné matky začaly být silně vulgární. Vedení školky mě nyní označilo za „xenofobní. Toto je přesně ten důvod, proč lidé jako já ztrácejí svoji trpělivost a rozhodli jsme se volit jiné politické strany…Upřímně řečeno, procestovala jsem polovinu světa, mám více zahraničních přátel, než německých a nemám absolutně žádné předsudky či averze k lidem kvůli jejich původu. Viděla jsem velkou část světa a vím, že to, jak zde integrace probíhá, způsobí, že ostatní dospějí ke stejnému závěru jako my: buď budeme posílat své děti do soukromých škol a školek nebo se přestěhujeme do jiných komunit. No a tak sbohem!!!!!!!!!!!"

Čtete na podobné téma:

Západní vydavatelé se podrobují islámu

Evropa: Záměna populace

Uprchlíci nebo okupační armáda?