Nepochopení pokračuje - reakce na Petra Sklenáře

Analytik Petr Sklenář se ve svém kratičkém textu v Hospodářských novinách pouští do reakce na můj předchozí článek o centrálních bankách a bankéřích, zveřejněný tamtéž. Svou reakcí mi však spíše nahrává, neboť mimoděk potvrzuje řadu z vět, které jsem do svého článku vtělil.

O tom, jak jinak by měly být nyní nastaveny úrokové sazby či obecně měnové podmínky u nás nebo jinde ve světě, jsme se od něj bohužel mnoho nedozvěděli. Tím méně pak o alternativách k tomu jak nastavit inflační cíl, kdo jej vůbec má centrální bance stanovovat (osobně mám za to, že tak jako v mnoha anglosaských zemích by to klidně mohli být volení politici) či dokonce jak poupravit měnový systém. Teprve tady by mohla začít přínosná debata. Bohužel však opět nezačíná.

Přitom by taková diskuse byla užitečná právě v situaci, kdy pan Sklenář kritizuje centrální banku za to, že se konzistentně snaží držet svého cíle a svého mandátu. Připomínám, že dvouprocentní inflační cíl je všude ve vyspělém světě naprostým standardem a nejen díky známému efektu nadhodnocování měřené inflace jej centrální banky berou fakticky jako kanonickou definici cenové stability. Je to současně nejnižší inflační cíl v dějinách české měnové politiky a nepamatuji se, že by pan Sklenář (ostatně jako kdokoli jiný) o jeho výši kdy vedl s ČNB polemiku, a to ani v dobách, kdy jej ČNB upravovala nebo kdy byla inflace v této zemi vyšší než dnes. To jen k oblíbené a nepravdivé tezi o hrozící ztrátě kupní síly peněz v situaci, kdy je míra inflace nejnižší za více než dekádu. A též k vysvětlení mého povzdechu nad plytkostí argumentů i od osob, které samy sebe zřejmě považují za poučenější debatéry.

A tak je to u celé řady Sklenářových argumentů. Nikdo kupříkladu nepopírá, že úrokové sazby mají vliv na poptávku po úvěrech. Samozřejmě mají! To ale ještě neznamená, že jen pohyb úrokovými sazbami za všech okolností zajistí finanční stabilitu, což je další ze zákonných cílů ČNB. Jen je z trochu jiné kategorie než stabilita cenová. Změny úrokových sazeb totiž často působí pomaleji. Jejich efekt nabíhá i vyprchává pozvolněji a mají nestejný dopad na jednotlivé části úvěrového trhu. Banky přece neposkytují jen hypotéky, na něž míří Sklenářem komentovaná opatření ze strany ČNB.

Jak ukazuje historie, právě komerční banky, pro jednu z nichž pan Sklenář pracuje, tvorbou nových úvěrových peněz dokáží – v motoristické terminologii – občas jet na kluzké vozovce dosti rychle i za snížené viditelnosti. S větším rizikem havárie, tedy finanční nestability. Proto je dobré mít v peněžním systému kromě možnosti přidat či ubrat plyn (změnou úrokových sazeb) pro některé typy povrchu (úvěrů) i brzdy s ABS (námi navrhované stropy na poměry hodnoty zástav či příjmů dlužníka k výši hypotéky). Pokud bych parafrázoval slova bývalého guvernéra, jde víc o to, aby auto v budoucích zákrutách nezrychlovalo, spíše než o jeho současnou, ještě poměrně bezpečnou rychlost. Kdy jindy bychom měli o takových nástrojích uvažovat, když ne dnes, tedy ještě včas a před zatáčkou? Dobře přece víme, že i kdyby šlo vše dobře, budeme mít pravomoc si tato opatření na bankách vynutit nejdříve příští rok či spíše později. Logika pana Sklenáře dotažená do důsledku zní, že by bylo vlastně nejbezpečnější autem vůbec nevyjíždět, a když už, tak jet maximálně rychlostí 10 km/h. Toto uvažování obstojí jen stěží.

A že centrální banka občas varuje před rizikem neudržitelného zadlužování? To přece říkáme dlouhodobě a navíc za podmínek jakékoli úrovně základních úrokových sazeb. Za každé z nich totiž existují ti, kteří se mohou dostat do stavu předlužení. Vidíme navíc, že se do něj často lidé dostávají třeba i kvůli nebankovním půjčkám, jejichž úrokové sazby jen velmi málo reagují na změny sazeb centrální banky. Co je na takovém varování nekonzistentního?

Zdá se mi zkrátka, že když analytici začnou prodávat emoce místo faktů a nechávají se emocemi jiných unášet, stává se debata obtížnou, což bylo i důvodem povzdechu obsaženého v mém původním příspěvku. Pro mě možná smutný fakt, ale mnohem smutnější může být pro ty, kteří na úvahách takových analytiků staví svá investiční či finanční rozhodnutí.