ANO a NE zákona o sociálním bydlení

Zákon o sociálním bydlení nemá každá země na světě. Ty, které ho mají jej ale nezrušily, spíše novelizují a v nemálo parametrech jsou tyto země podobné ČR. Není tedy důvod takovou legislativu odmítat. Tento zákon je součástí vládního prohlášení, a tedy všechny strany koalice by měly mít stejnou snahu jej prosadit. A to přesto, že názory ČSSD a ANO jsou rozdílné. V tom ale takový problém není. Soudě dle diskusí je zmatek ohledně toho, co zákon přinést může a nemůže. Ano, ano, ne, ne - ať je tedy jasněji.

NE. Zákon není spása. Zákon nemůže vyřešit bezdomovectví, postavit nové byty, naučit lidi hospodařit tak, aby pro ně placení nájmu nebyl problém. Klást na něj tyto nároky je jako myslet si, že zákon o policii sníží zločinnost. Oba zákony jsou ale účinnými prostředky k dosažení takových cílů, byť samy o sobě řešením nejsou. Neshazujme zákony pod stůl kvůli nemožným nárokům.

NE. Zákon není bič. Nejde o bič na obce, jak se často prezentuje. Zákon má sankce, ale jsou nastavené tak, aby zamezily opravdu největším úmyslným špatným řešením vedoucím k sociální exkluzi. Proto možná penalizace za liknavost (arciže dlouhodobou) obce, proto sankce za takové řešení bydlení, které koncentruje chudobu, anebo hází některé skupiny obyvatel (třeba ty zadlužené) úřes palubu. Všem těm sankcím se dá vyhnout už nyní - stačí dodržovat zákon o obcích, kde se už teď mluví o povinnosti "uspokojovat potřebu bydlení".

NE. Neexistence zákona neomlouvá. Vymlouvat se na to, že začneme bydlení řešit pro jistotu až bude zákon, abychom se neocitli mimo něj, to je krátkozraká výmluva. Ze tří důvodů. Za prvé, už dvacet let obce řeší to, že dle Ústavy mají občané ČR právo na důstojný život, což - jak řečeno výše - je vtěleno zákonodárcem i do zákona do obcí. Toto nebude narušeno. Za druhé, zákon vychází z vládní koncepce bydlení a bylo by nelogické, kdyby se odchyloval. Obce, jsou-li si nejisty a nestačí-li jim příklady dobrých praxí, mohou pracovat z touto koncepcí. Zákon proti ní nepůjde. Za třetí, nevýhodou problematiky bydlení je nutnost dlouhodobého plánovaní investic a financování. Dělat teď, že stále budeme čekat, jak zákon dopadne, to je simulování větší nejistoty, než opravdu je.

ANO. Zákon je potřeba. Vlivem ne vždy řízeného vývoje došlo v desetimiliónové České republice (cca 6,500 obcí) k decentralizaci, která hraničí s fragementarizací. Zákon respektuje samoprávu obcí a také to, že obce jsou v různé situaci, ale zamezuje některým druhům kutilství, jejích přoblémy jsme mohli vidět před pár lety na severu Čech, ale i jinde. Fragmentarizace se týká také státní správy, kde zákon jasněji určuje povinnosti a odpovědnosti. Pro obce tak vytváří daleko čitelnější situaci.

ANO. Zákon zlepší dlouhodobé plánování. Určuje totiž povinnost mít plán bydlení, přičemž nespecifikuje do detailu, jaký má být. Samozřejmě, že se jako u každého zákona bude hledat cesta, jak tuto povinnost naplit tak, aby se z toho nestalo samoúčelné popisování stránek papíru. Opět ale - nemálo obcí už takové plány má. A to je dobře, protože bez nich nelze bydlení odpovědně řešit.

ANO. Zákon bude dobrým prostředkem pro shánění peněz. Těžko se dělá sociální bydlení bez bytů. Ty není třeba všude hned stavět, dá se využívat stávající bytový fond. Protože ten je nezřídka zdecimován živelným privatizačním procesem v oblasti bydlení, zákon umožňuje obcím naplnit povinnosti i jinak - ve spolupráci se soukromým či neziskovým sektorem. Opět, jen dává podmínky tomu, co již se děje. Ale hlavně - nemalá část peněz na sociální bydlení je vázaná na evropské fondy - bez jasného legislativního (zákon) a strategického (plány bydlení) rámce bude, jako už se v ČR stalo mnohokrát, z čerpání těchto důležotých investic fiasko. 

Není snad člověk v této zemi, který by vážně tvrdil, že naši zákonodárci produkují převážně dokonalé zákony. Nelze to očekávat ani v tomto případě. Ale zrovna v oblasti bydlení se i v jiných zemích strategie a zákony novelizují tak, aby sloužily s ohledem na aktuální vývoj všem ku prospěchu. A jednoznačným prospěchem je to, co už teď je v českém zákoně o sociálním bydlení navrženo: (1) stopka procesům, které vedou k dlouhodobým následkům v oblasti sociálního vyloučení; (2) jasnější rámec pro rovzvržení investic a jejich financování. Proto je v tomto případě lepší něco než nic a nelze tuto povinnost odkládat na další vlády.