Hrbolatá cesta k březnové Evropské radě v Římě
The bumpy road from Bratislava to Rome: the results of a (un)spectacular summit
Janis A. Emmanouilidis; European Policy Centre
V třetím říjnovém týdnu proběhl v Bruselu summit Evropské rady (ER). Setkání hlav států a předsedů vlád, které navazuje na neformální summit v Bratislavě z poloviny září, na kterém bylo přijato prohlášení, v němž byly určeny plány a cíle, jež má EU v následujícím půlroce naplňovat. Tento proces sebereflexe má být uzavřen na zasedání ER v Římě v březnu příštího roku.
Říjnovému summitu dominovaly tři hlavní otázky: migrace, mezinárodní obchod a vztahy s Ruskem, ve kterých chtěli evropští lídři vyjádřit jistou dávku jednoty. Pokud jde o skutečné výsledky, byl summit spíše běžným setkáním než významným předělem v historii EU. Nezůstal však bez povšimnutí, a to díky tomu, že debaty ochromilo valonské veto pro podpis obchodní smlouvy s Kanadou CETA. Tato skutečnost zpochybnila unijní věrohodnost jakožto hráče na poli mezinárodního obchodu. Co se týče migrace, je podle unijních politiků nutné zvýšit počty navrácených migrantů do zemí původu. Vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Federica Mogherini má na příštím prosincovém setkání představit vývoj spolupráce o výměně migrantů se státy jako je Etiopie, Mali, Nigérie nebo Senegal. Debata ohledně vztahů s Ruskem ukázala obrovské rozdíly mezi členskými státy. Ruské angažmá v Sýrii vyvolává požadavky na zpřísnění sankcí ze strany Německa, Francie či Velké Británie. Na druhou stranu se však ozývají státy jako Itálie, Řecko nebo Maďarsko, které volají po jejich zrušení.
Na povrch se opět dostal palčivý problém Unie spočívající v tom, že její čelní představitelé nejsou schopni dosáhnout konkrétních rozhodnutí ani v těch nejzásadnějších směrech evropské politiky. To jsou například případy sankcí vůči Rusku nebo přerozdělování migrantů. Říjnový summit naznačuje, že cesta od bratislavského prohlášení k zasedání v Římě, kde chtějí evropští lídři představit veřejnosti „vizi atraktivní EU“, bude velmi hrbolatá. Jedná se o velmi znepokojující perspektivu, protože v sázce je více než jen samotná existence Unie, ale hrozí nebezpečí vzniku zpátečnické a neliberální Evropy, ve které jsou její základní hodnoty, normy a principy čím dál víc oslabovány.
Proč je uzavření dohody CETA pro EU tak důležité?
Why concluding CETA is so important for the EU
Erik van der Marel; European Centre for International Political Economy
V posledních říjnových dnech jsme byli svědky několika vášnivých debat v souvislosti s potížemi se schválením obchodní dohody s Kanadou. Komplexní hospodářská a obchodní dohoda (CETA) je terčem kritiky několika zemí, které kvůli svým vnitropolitickým neshodám nemohly dohodu podepsat. Ať už se jedná o důvody jakkoliv podstatné, měly by státy takovéto rozhodnutí důkladně promyslet.
Obchodní dohody se uzavírají s jedním cílem: dosáhnout nižších nákladů při obchodování s ostatními zeměmi. Jinými slovy, hlavní záměr je snížit náklady vývozu a dovozu zboží a zůstat konkurenceschopnými na světovém trhu. CETA není výjimkou. Je důležité si uvědomit, že země, které si nesjednávají obchodní dohody, mají na obchod vyšší náklady a čelí větším rizikům, a to obzvlášť, pokud jiné státy mají dohody již uzavřené. Pakliže země náklady nesníží, obchod se může přesměrovat do jiných států, které nabízí lepší podmínky. Dá se tedy předpokládat, že domluva mezi EU a Kanadou zlepší obchodní postavení Evropy, ale její případné neuzavření by znamenalo vyšší náklady na obchod.
Přestože je pravda, že se obchodní náklady mezi Unií a Kanadou dlouhodobě snižovaly, obchodování s Čínou je pro Kanadu pořád mnohem výhodnější. Proč je tomu tak? Jeden z důvodů je fakt, že mnoho členských států EU, např. Rumunsko, Bulharsko, a dokonce Rakousko, mají v porovnání s jinými zeměmi stále příliš vysoké obchodní náklady. Jsou to také tyto členské státy, které vyjádřily námitky vůči dohodě s Kanadou. A přestože ostatní státy Unie, jako jsou Francie nebo Německo, mají relativně nízké náklady na bilaterální obchod s Kanadou, v dlouhodobém hledisku se v podstatě nesnížily. Tato skutečnost naznačuje, že členské země v posledních letech své obchodní politiky příliš nezreformovaly.
Celkem vzato EU udělá dobře, když obchodní dohodu s Kanadou uzavře. CETA má předpoklady být pokrokovou úmluvou, která nejen vyřeší otázku cla, ale mimo jiné zlepší i konkurenceschopnost regionu. Je třeba si uvědomit, že Unie není jediným obchodním subjektem na světě. Jsou zde i jiné země, které se snaží o nabídnutí lepších obchodních podmínek a chtějí se tak stát atraktivním místem pro mezinárodní obchod.
Nový přístup EU k financování míru a bezpečnosti
The EU's new approach to funding peace and security
Patryk Pawlak; European Parliamentary Research Service
V bezpečnostní i rozvojové komunitě panuje široká shoda na tom, že existuje silné provázání mezi bezpečností a rozvojem. Navzdory tomu v současnosti v EU neexistuje právní rámec, který by umožňoval financovat spolupráci se třetími zeměmi v oblastech obrany a ozbrojených sil. Tato situace negativně ovlivňuje efektivitu unijní pomoci a nabourává schopnost Unie se vypořádat se stále zhoršujícím se bezpečnostním prostředím. Proto Evropská komise (EK) podala v červenci návrh na změnu pravidel v oblasti financování míru a bezpečnosti.
Dle Komise je hlavním záměrem předložené změny vytvoření vhodných podmínek, které by Unii umožňovaly podporovat programy budování kapacit. Tyto programy by zahrnovaly dodávky tzv. nesmrtícího vybavení, vylepšování infrastruktury, odbornou přípravu, poradenství a rozšiřování vojenských kapacit. Taková unijní asistence by mohla být poskytnuta pouze za předpokladu, že by cílů EU nemohlo být dosaženo spoluprací s nevojenskými aktéry, zároveň bylo ohroženo fungování státních institucí a byla by ohrožena základní lidská práva a svobody obyvatel. Mimo zákon by pro EU zůstalo dodávání zbraní a nábojů či pravidelné vojenské výdaje. Srozumitelná pravidla financování přímo z rozpočtu EU by Unii dle tvůrců návrhu měla zajistit již zmíněné vhodné podmínky k poskytování pomoci. To vše ve výsledku poslouží dle EK k dosažení udržitelného růstu a mírových společností otevřených plnému sociálnímu začlenění.
Evropský parlament (EP) se k návrhu zatím nevyjádřil, nicméně některá nedávná usnesení, která přijal, napovídají tomu, že by Parlament neměl mít s navrhovanou změnou problém. Konkrétně to o EU v měnícím se globálním prostředí z dubna 2016, které zdůrazňuje, že rozvoj není možný bez bezpečnosti a bezpečnost není možná bez rozvoje. Nejkritičtěji se k návrhu vyjádřilo sdružení evropských neziskových organizací a think-tanků zabývajících se mírotvornou činností a prevencí konfliktu European Peacebuilding Liaison Office. Upozorňuje například na přílišné zaměření se na vojenskou oblast či na rizika spojená s možnou neúmyslnou podporou a potenciálním posílením neodpovědných a zkorumpovaných institucí.
Návrh je na počátku unijního legislativního procesu, Výbor EP pro zahraniční věci ještě nevybral zodpovědného zpravodaje, a tak se EU bude ještě nějakou chvíli řídit dosavadním právním rámcem.
Měkký nebo tvrdý brexit?
“Soft or Hard Brexit”?
Pierre-Alain Coffinier; Robert Schuman Foundation
Britská premiérka Theresa Mayová oznámila, že aktivuje článek 50 Lisabonské smlouvy nejpozději koncem března 2017. Proces vystoupení a ujednání budoucích vztahů bude komplikovaný a z různých vyjádření představitelů členských zemí Evropské unie můžeme vyčíst jisté vyjednávací pozice. Výchozím předpokladem je, že jakékoliv omezení volného pohybu osob ze strany Velké Británie automaticky povede ke ztrátě přístupu na jednotný trh.
Možné podoby britsko-unijních vztahů po brexitu se dají odvodit z již existujících modelů. Za prvé, norská varianta spočívá v členství v Evropském hospodářském prostoru (EHP), a tudíž přístupu na jednotný trh EU. Norsko musí respektovat všechny čtyři svobody volného pohybu a přispívat do unijního rozpočtu, aniž by mělo rozhodovací pravomoci. Za druhé, vztahy mezi Švýcarskem a EU jsou regulovány na bázi bilaterálních dohod. Švýcarsko však nedisponuje přístupem na jednotný trh v oblasti služeb ani kontrolou nad imigrací. Za třetí, dohoda o volném obchodu, jaká např. byla dokončena mezi EU a Kanadou, pokrývá služby, zboží a investice, ale ve srovnání v menším měřítku než již zmíněné modely.
Bez ohledu na to, jaká varianta nakonec bude nejpřijatelnější pro obě zainteresované strany, samotný proces brexitu bude nejdříve vyžadovat dohodu o vystoupení. Ta se bude týkat témat rozpočtu, práv, institucí apod. Samotná smlouva o uspořádání budoucích vztahů by měla zajistit pokračování úzké spolupráce v oblastech bezpečnosti, zahraniční politiky či ochraně životního prostředí. Dojednat kapitolu o hospodářství bude nepochybně náročnější. Nejjednodušším řešením by bylo setrvání Království v EHP, ale vzhledem k současnému sentimentu Britů se tato možnost jeví jako vysoce nepravděpodobná. Ve světle očekávaných obtížných jednání se nedá vyloučit ani přechodná dohoda na určitou dobu.
K nezáviděníhodné pozici Británie přispívá také otázka částí Království, které dominantně hlasovaly pro setrvání v EU – Skotsko a Severní Irsko. Skotský silný finanční sektor a zemědělství závislé na Společné zemědělské politice EU jsou brexitem ohroženy. Severní Irsko je pro změnu největším příjemcem prostředků ze strukturálních fondů v Británii. Paradoxně tedy Spojenému království, které vystoupením z EU usiluje o větší suverenitu a věhlas, hrozí rozpad, což by jeho pozici ve světě oslabilo.
Analytický tým vybírá každý čtvrtek nejzajímavější studie institucí zabývajících se evropskou tematikou vydané v uplynulém týdnu. Seznam 77 aktuálně monitorovaných think-tanků naleznete na našem webu. Mediálním partnerem publikovaných anotací je portál EurActiv.cz.
Analytický tým think-tanku Evropské hodnoty se dlouhodobě věnuje analýzám (nejen) české pozice v Evropské unii.
Pokud chcete naše exkluzivní rozhovory, názorové články a pozvánky na naše akce dostávat mailem, objednejte si zdarma naše pravidelné Názory v souvislostech.
