Končí českému exportu prázdniny?

Anička se těší, až zase bude Euro za 24 korun, protože se jí zlevní skipas ve Schladmingu a dovča na Mallorce. Těšit se může, ale spíš by se měla bát, aby ji nevyhodili z práce a na tu dovolenou měla vůbec za co jet. Protože její zaměstnavatel, renomovaná exportní společnost sice hodně exportuje, ale na exportu nevydělává. A až se zdraží koruna, tak  jeho výrobky najednou budou drahé.

Další špatná zpráva je, že obrovské množství českého exportu se realizuje bez zisku, bez marže. Horší zpráva je,  že se zdá, že si to exportér často ani nedovede spočítat. Ještě horší zpráva je, že mu to nejspíš ani nevadí. 

A ta úplně nejhorší zpráva je, že to vypadá, že stát, ať dělá, co dělá, je to špatně. Když zlevnila ČNB korunu, tak průmyslníci nadávali, že si pohorší. Že nakupují za Eura a že je to „likvidační“. Pamatujete? Pak najednou ztichli a začali si užívat nových exportních příležitostí, které jim najednou slabá koruna otevřela. 

Najednou jsme začali česat nízko visící exportní ovoce; ano exportovali jsme, ale někdo jiný na tom vydělal. O trhy, o koncové zákazníky jsme se nemuseli starat, protože se to díky našim distributorům „prodávalo samo“. Zapomněli jsme řídit trhy, nepracovali jsme s maržemi, nevydělávali jsme a tvářili se spokojeně. Naši distributoři a zahraniční partneři byli také spokojení, protože dostávali velmi dobré produkty za neuvěřitelnou cenu, která jim umožňovala generovat pěkné zisky. Všeobecná spokojenost. Na náš účet. 

Zdá se, že firmy nevyužily dobu, kdy jejich produkty měly skvělou výrobně exportní cenu a kdy si mohly začít budovat v zahraničí vlastní obchodní týmy, které by dokázaly pracovat s trhem, zákazníky, marží. Ted jsou v situaci, že jestli posílí koruna, tak budou mít velký problém, protože neřídí své koncové zákazníky a proto i své marže. Ve chvíli, kdy prodávají za náklady, nebo v lepším případě generují marži v jednotkách procent, tak nemají žádný prostor. Jejich distributoři si pravděpodobně na své marže nebudou chtít nechat sáhnout a tak se raději poohlédnou po jiných dodavatelích. 

Nemyslím si, že to naše exportéry ale popostrčí k nějakému efektivnímu řešení, protože když je to nenapadlo dodnes, tak je to nejspíš nenapadne ani zítra. 

Mnoho našich průmyslových podniků má tradici sahající do minulého nebo i předminulého století. Znárodnění v roce 1948 je těžce postihlo, zavedení podniků zahraničního obchodu jim ale odňalo schopnost vydělávat na svém exportu a bohužel příliš mnoho našich exportních firem si tuto schopnost již nikdy nedokázalo znovu osvojit. 

Koruna je stále „drahá“, běží pravděpodobně poslední rok hájení, možná by se to chtělo začít budovat profitabilní export a připravovat na krizi, která nevyhnutelně přijde.