Datacentra a jejich chod bez výpadku

Certifikace dativých center na stupeň bezpečnosti a zajištění chodu bez výpadku uděluje především organizace Uptime Institute, přičemž její „Tier“ představuje stupeň zabezpečení datacentra na jeho chod bez výpadku. Cílem je samozřejmě dosáhnout co nejvíce „devítek“ (tj. 99,999… z pohledu procentuálního podílu bezvýpadkového procozu). To na jednu stranu vypadá hezky, na druhou stranu jde jen o pravděpodobnost. Když si to obrátíme a použijeme aritmetiku, pak pravděpodobnost délky havárie (výpadku chodu) činí 8,76 hodiny, tedy více než jednu pracovní směnu. Proto se zavádí řada dalších softwarových i hardwarových mechanismů, aby k výpadku opravdu nedošlo, například přenesením zátěže do jiného datacentra. A to už je cloud.

Na stránkách Uptime Institutu ((https://uptimeinstitute.com/TierCertification/) jsou uvedeni klienti, kteří dosáhli certifikace Tier II, Tier III a Tier IV. Stupně zabezpečení lze velmi zjednodušeně vysvětlit na příkladu s osobním počítačem.

• Tier I budiž PC připojené k běžné elektrické a počítačové síti;
• Tier II jako totéž PC se záložním zdrojem a pod zámkem;
• Tier III jako dvě PC zapojená v clusteru (softwarově spřažené přes počítačovou síť tak, aby celý systém při výpadku jednoho stále běžel), obě se záložními zdroji, se dvěma motorgenerátory a pod zámkem;
• Tier IV jako Tier III s ještě vyšším zabezpečením a dalšími ujištěními, například že chod bez výpadku je garantován na dlouhou dobu (zhruba rok). Je to samozřejmě nesmysl, protože v případě delšího blackoutu by servery v datacentru počítaly nesmrtelnost zákazníkova chrousta tak akorát samy pro sebe. Dosažení stupně Tier IV má ještě řadu dalších podmínek, které jsou v rozměrech České republiky prakticky nedosažitelné, jako například, že pozemní komunikace a parkoviště nesmí být v menší vzdálenosti, než nějakých 200 metrů (tam bych tak chtěl dělat, přes kilometr od veřejné dopravy pěšky a dalších 200 metrů k tomu).

Nová datacentra u nás jsou sice zpravidla postavena podle specifikace Tier IV a snad ji i překonávají, přesto mohou (a za drahé peníze) od Uptime Institute dostat maximálně stupeň Tier III. Budiž také na vědomí, Uptime Institute je komerční organizací, která provozuje tuto svoji vlastní certifikační autoritu za účelem dosažení zisku, na rozdíl od například certifikací mezinárodní nevládní organizace ISO (http://www.iso.org/iso/home.html) – International Organization fot Standardization, která má 163 členů. Certifikaci ISO však nakonec také poskytují lokální i mezinárodní pověřené komerční subjekty. Mimochodem – datacentra mají certifikace ISO také, zejména právě na bezpečnost (ISO 2700x). Všechny certifikace stojí v každém případě v každém případě „nekřesťanské“ peníze. Když skutečnost ohledně certifikací zmíníte před kterýmkoliv z majitelů, ředitelů nebo provozovatelů datacentra které například stupně Tier III dosáhlo, jen mu smutně poklesnou koutky úst a mlčky kývne na znamení souhlasu.

Na druhou stranu, jakýkoliv glejt dává určitý pocit jistoty. Kdyby tedy ono české datacentrum, které mělo několik dní výpadku, o dosažení certifikace usilovalo, buď by ji dostalo a nestalo se mu to, nebo ji nedostalo ale by alespoň vědělo, co jej (a jeho klienty) pravděpodobně čeká. Určitě by si pořídilo řešení zálohy dříve, takže zotavení z výpadku by ani jemu, ani (a to zejména) jeho klientům netrvalo tak dlouho. Certifikace na Tier III je navíc dobrým marketingovým nástrojem pro získání zákazníka. Jde „jen“ o to, jak mu služby za vyšší cenu prodat, protože se do ní musejí vyšší náklady promítnout.

V příštím díle našeho seriálu se zaměříme na služby, které mohou datová centra nabídnout.