Přechod americké zahraniční politiky od Obamy k Trumpovi

Lost in Transition? US Foreign Policy from Obama to Trump

Giovanni Grevi; European Policy Centre

 

Zvolení Donalda Trumpa novým americkým prezidentem otřáslo zahraničněpolitickým establishmentem a vzneslo otazník nad budoucím směřováním zahraniční politiky USA. Trumpovy názory se vymykají klasickým liniím a je nemožné zařadit je k jednomu určitému myšlenkovému směru. I tak se dá očekávat zásadní odklon od politiky odcházejícího prezidenta Baracka Obamy, jehož dvě funkční období v Bílém domě jsou zatím hodnocena rozpačitě.

Obamovi zastánci tvrdí, že prezident vyznával realistický přístup v prosazování amerických zájmů založený na spolupráci s partnery a angažování se jen v nezbytných případech. Obama rozlišoval mezi principiálními záležitostmi národní bezpečnosti a nepodlehl hlasům volajících po okamžité reakci v otázkách ne zcela klíčových pro americké zájmy. Jeho kritici argumentují tím, že strategií spočívající v jednostranných ústupcích Obama oslabil USA v očích rivalů i partnerů. Vzniklo tak mocenské vakuum, které rivaly povzbudilo a zpochybnilo postavení USA jako garanta bezpečnosti. Například Blízký východ je nestabilní a Rusko, Čína a Írán rozšiřují svoje sféry vlivu.

Tak či onak, Obama se neodchýlil od tradičních prvků americké zahraniční politiky. Trumpova filozofie ale může znamenat konec této praxe. Jeho přístup k zahraniční politice je založen na opozici vůči mezinárodnímu liberálnímu řádu a nacionalistické a protekcionistické agendě. Trumpova vize „America First“ vychází z předpokladu, že americké zájmy nemají být ukotveny v aliancích, partnerstvích a multilaterálních institucích, o jejichž vytvoření se Spojené státy zasadily. To se např. projevuje v plánech odstoupit od partnerství TPP nebo vyvázat USA z Pařížské klimatické dohody.

Podle Trumpa by americká zahraniční politika měla fungovat na „transakční“ bázi, kdy vzájemné vztahy mezi zeměmi jsou posuzovány měřítkem výhodnosti pro USA. Tento pohled by měl zásadní dopad na transatlantické vztahy. Americká spolupráce s Evropou by byla selektivnější, protože klíčové zájmy USA jsou jinde. K tomu přispívá i neschopnost evropských zemí podílet se větší měrou na svých závazcích v rámci NATO, což Trump opakovaně kritizoval v kampani. Vyhlídky na posun v jednáních o TTIP jsou podobně negativní.

Trumpova kampaň vytvořila jasný obraz o jeho pohledech na svět. Jak se přenesou do konkrétní praxe, ale záleží na tom, jak velkou roli bude nový prezident v této oblasti hrát. Formulování americké zahraniční politiky je zpravidla výsledkem střetů, jednání a kompromisů mezi relevantními orgány a stejně tak mezi exekutivou a Kongresem.

 


Švédsko a eurozóna

Sweden and the Euro: The neglected role of EU membership

Nauro F. Campos a kolektiv; The Swedish Institute for European Policy Studies

 

Vztah mezi Švédskem a Evropskou unií je jedinečný, ale ze strany švédských obyvatel pořád nedostatečně pochopený. Stále totiž přetrvává nedostatek srovnávacích analýz na určení výhod a nevýhod členství v EU a v Evropské měnové unii pro členy s vysokými příjmy, jako je například Švédsko.

Dne 1. 1. 1995 Švédsko, Finsko a Rakousko vstoupily do Unie. Jednalo se o netradiční událost, protože všechny tyto země byly vysoko-příjmové, otevřené a institucionálně rozvinuté ekonomiky. Vstupem do EU se členové automaticky zavázali v budoucnu přijmout společnou měnu. Zatímco Rakousko a Finsko během pár let splnily veškeré podmínky a už v roce 1999 vstoupily do eurozóny, ve Švédsku se k něčemu podobnému ani zdaleka nechystají.

Pozice švédské vlády je založena na přesvědčení, že členství v Evropském mechanismu směnných kurzů, což je jedno z maastrichtských kritérií podmiňujících zavedení eura, je dobrovolné, a proto není třeba ho plnit, dokud se voliči v referendu nerozhodnou společnou měnu přijmout. V roce 2003 k takovému referendu opravdu došlo, ale s výjimkou Stockholmu byla většina obyvatel proti. Švédský statistický úřad od té doby provádí pravidelné, každoroční průzkumy veřejného mínění v otázce přijetí eura. I když je v dnešní době většina ekonomických analýz, a dokonce i švédských politických stran, pro přijetí eura, názor švédských obyvatel ke společné měně byl ve všech veřejných průzkumech s výjimkou toho v roce 2009 negativní. Ba co víc, od následujícího roku klesla popularita eura na hranici ostudných 10 %, na které se drží dodnes.

To, zda přijmout společnou měnu či nikoliv, je za poslední více než dekádu nepochybně nejdůležitější otázkou ve vztahu EU a Švédska. Velká část obyvatelstva se domnívá, že opuštění koruny by nemělo žádné nebo dokonce záporné ekonomické dopady. Tento názor je silně ovlivněn skutečností, že Švédské království samo o sobě z členství v Unii nijak výrazně neprofitovalo. Vlastně je možné říct, že švédský zisk z EU je jedním z nejmenších, což má za následek skeptický pohled obyvatel na přijetí eura.

 


Jaký postoj zaujme Skotsko k brexitu?

Scotland’s choice: Brexit with the UK, independence or a special deal?

Kirsty Hughes; Friends of Europe

 

Přestože Velká Británie v červnu volila pro odchod z EU, většina voličů ve Skotsku upřednostnila v Unii zůstat. Konec tohoto roku a první polovina příštího budou kritické v tom, jakou cestu odchodu Británie zvolí. Skotsko může nyní pracovat s několika možnostmi, jak k problematice brexitu přistoupit. Jaká bude budoucnost Skotska po brexitu?

Prvních několik týdnů po volbě o brexitu první ministryně Skotska Nicola Sturgeon velmi jasně vyjádřila přání Skotska v EU setrvat. Od července se nicméně tato rétorika lehce změnila a nyní je hlavní prioritou to, aby Skotsko setrvalo především součástí jednotného trhu EU. Sturgeon a většina členů Skotské národní strany (SNP) tvrdí, že setrvání Británie na jednotném trhu by byla nejméně špatná varianta možného vývoje brexitu. Avšak je velmi nepravděpodobné, že by premiérka Theresa Mayová zajistila při jednáních o brexitu pro Skotsko takto speciální dohodu. Mayová nekompromisně prohlásila, že země z Unie odejde jako Velká Británie, a to bez výjimek. Přání Skotska dosáhnout odlišné dohody by zároveň přidalo na složitosti už tak náročným jednáním.

Je zde pět případných scénářů, jakou pozici může Skotsko zaujmout. První je, že bude součástí tvrdého brexitu a s Velkou Británií Unii opustí bez výjimek. V druhém scénáři Skoti zůstanou součástí jednotného trhu EU, a to pod vlajkou Británie. Avšak třetí možný vývoj by mohl být, že Skotsko v roce 2018 uspořádá další referendum o nezávislosti a odtrhne se od zbytku Británie. V tomto případě by posléze mohlo urychleně požádat o opětovné přijetí do EU, které by se uskutečnilo v roce 2022. Pokud se však Skotsko rozhodne referendum zorganizovat až například v roce 2023, je možné, že bude Unie méně nakloněna politice rozšiřování a přijme Skotsko jako svoji členskou zem mnohem později. Poslední variantou je, že se země osamostatní v roce 2023, ale EU již nebude ochotna přijímat další členské státy, a proto se Skotsko rozhodne připojit se jen do Evropského hospodářského prostoru.

Uskutečnění výše zmíněných scénářů bude velmi záviset na tom, jak bude skotská vláda v nebližších týdnech postupovat. Vypadá to, že Sturgeon zatím hraje hru o čas, a proto klíčová rozhodnutí pravděpodobně padnou až poté, co Británie spustí článek 50.

 


Co potřebujete vědět o italském referendu

Italy’s constitution reform referendum: What you need to know

Silvia Francescon and Giovanni Fedele; European Council on Foreign Relations

 

Po brexitu a amerických prezidentských volbách je italské referendum o přijetí či odmítnutí návrhu na ústavní reformu vnímáno jako další z bitev vedených mezi silami establishmentu a populismu. Jelikož Matteo Renzi oznámil, že v případě odmítnutí reforem rezignuje na post premiéra, je na hlasování nahlíženo také jako na hlasování o důvěře vládě jako takové.

Cílem reformy je odstranění tzv. „bicameralisimo perfetto“, tedy systému, ve kterém každý legislativní návrh musí být schválen v obou komorách parlamentu. Posílená dolní komora by pak sama zodpovídala za většinu legislativy. Reforma také cílí na omezení byrokracie a politických nákladů, čehož chce dosáhnout rozšířením pravomocí centrální vlády a snížením počtu senátorů z aktuálních 315 na 100. Politické nestabilitě chce reforma zabránit změnou volebního systému, který by vítězi voleb zaručoval širokou většinu křesel v dolní komoře parlamentu, a tedy pohodlnější vládnutí.

Mezi politickými stranami podporuje návrh zákona pouze Renziho strana Partio Democratico (PD), která se v kampani snažila lidi přesvědčit, že odmítnutí reforem je hlasem pro zachování statutu quo. Berlusconiho Forza Italia sice v roce 2014 s PD uzavřela dohodu  a spoluvytvářela balík reforem, nyní se však staví proti němu. Liga Severu, vezoucí se na populistické vlně, nahlíží na referendum jako na možnost vyjádřit se proti establishmentu. Největší opoziční síla Hnutí pěti hvězdiček tvrdě kritizuje reformy od samého počátku. Na své volební úspěchy v Římě a Turíně by hnutí rádo navázalo i na celostátní úrovni a právě vítězství „ne“ by mu mohlo pomoci k cestě na politické výslunní.

Kdyby zvítězilo ano, Renzi by v nadcházejícím roce mohl představit Itálii při oslavách šedesátého výročí Římské smlouvy či při zasedání G7 jako perspektivní zemi, která je schopna potřebných reforem. Právě neschopnost reforem a nestabilita politického prostředí odrazuje mnohé zahraniční investory od působení na italských trzích. Vítězství „ne“ tedy investory do země zřejmě nenaláká. Očekává se také zvýšení rozdílů mezi výnosy z italských a německých vládních dluhopisů a další zhoršení již tak tíživého italského dluhu. Co se týče dopadů krátkodobých, prezident nejspíše jmenuje úřednickou vládu, která zřejmě dovede Itálii až k regulérním volbám v roce 2018, ve kterých bude mít Pět hvězdiček ambici stát se největší politickou silou v zemi.

   


 

Analytický tým vybírá každé pondělí nejzajímavější studie institucí zabývajících se evropskou tematikou vydané v uplynulém týdnu. Seznam 85 aktuálně monitorovaných think-tanků naleznete na našem webu. Mediálním partnerem publikovaných anotací je portál EurActiv.cz.

 


 

 

 

Analytický tým think-tanku Evropské hodnoty se dlouhodobě věnuje analýzám (nejen) české pozice v Evropské unii.

Pokud chcete naše exkluzivní rozhovory, názorové články a pozvánky na naše akce dostávat mailem, objednejte si zdarma naše pravidelné Názory v souvislostech.

  


 

Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.

  • Veškerý obsah HN.cz
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Ukládejte si články na později
  • Všechny články v audioverzi + playlist