Datová centra a cloud

Honba za výkonem je dnes snad až tím posledním, prakticky všechny procesorové platformy s Intelem v čele poskytují nadbytek výkonu. Typická vytíženost serveru je kromě špiček nějakých 10 procent. Určujícím faktorem je už dlouhou dobu poměr výkon na kilowatt. Servery totiž spotřebovávají elektřinu a hřejí, proto je zapotřebí je chladit. Zejména když jsou jich v datacentru tisíce.

Dalším požadavkem na datacentrum je bezpečnost. Ta se dá rozdělit na fyzickou a IT bezpečnost. Fyzické bezpečnosti se dosahuje nejrůznějšími řešeními přístupu s klíči, kódy, čipovými kartami, biometrickými metodami odečítáním oční duhovky, otisků prstů a celých dlaní, odečítáním krevního řečiště dlaně. Mezi fyzické metody patří i jednostranně propustné turnikety apod. Tyto turnikety jsou totiž certifikovány pro vysoký stupeň bezpečnosti typu přísně tajné a jedno z českých datacenter i díky této technologii může hostit v jedné budově vedle "normálních" klientů i "tajné" klienty.

IT bezpečností se rozumí jednak bezpečnost poskytovaných služeb, které mnohdy nepotřebují zajistit ze strany poskytovatele, jednak chod bez výpadku. Zatímco při poskytování služby hostingu - tj. umístění serverů klienta v datacentru - je čistě na klientovi, jak si zajistí svoji IT bezpečnost, pak zajištění dodávky elektřiny a chlazení je na datacentru.

Certifikace na chod bez výpadku

Certifikace na bezpečnost datacenter (stupně zabezpečení Tier) vydává organizace Uptime Institute. Na stránkách této společnosti jsou uvedeni klienti, kteří dosáhli certifikace Tier II, Tier III a Tier IV.

Stupně zabezpečení lze velmi zjednodušeně vysvětlit na příkladu PC. Tier I budiž PC připojené k běžné síti; Tier II jako PC se záložním zdrojem a pod zámkem; Tier III jako dvě PC zapojená v clusteru, obě se záložními zdroji, se dvěma motorgenerátory a pod zámkem; Tier IV jako Tier III s ještě vyšším zabezpečením a dalšími ujištěními, například že chod bez výpadku je garantován na dlouhou dobu (zhruba rok).

Dosažení stupně Tier IV má ještě řadu dalších podmínek, které jsou v rozměrech České republiky prakticky nedosažitelné.

Nová datacentra u nás jsou sice zpravidla postavena podle specifikace Tier IV a snad ji i překonávají, přesto mohou (a za drahé peníze) od Uptime Institutu dostat maximálně stupeň Tier III. Uptime Institute je komerční organizací, která provozuje tuto svoji vlastní certifikační autoritu za účelem dosažení zisku, na rozdíl například od certifikací ISO (http://www.iso.org/iso/home.html).

Na druhou stranu, certifikaci ISO také poskytují lokální i mezinárodní pověřené komerční subjekty.

Požadavky datacenter

Datacentrum má v zásadě dva základní požadavky. Za prvé dostatečně dimenzovaný přívod elektřiny pro napájení a chlazení a za druhé totéž ohledně datového připojení.

Poskytované služby datacenter

Datacentra poskytují několik základních druhů služeb - IaaS (Infrastructure as a Service), PaaS (Platform as a Service) a SaaS (Software as a Service).

Kromě toho datacentra poskytují služby hostingu - "vychlazený prostor", kam si může zákazník umístit svoje servery, případně celé racky se servery.

S každou službou uživatel o něco přichází (a rád) a "musí" toho vlastnit méně. V případě IaaS nemusí vlastnit servery, storage a chlazení.

Bude-li čerpat službu PaaS, pak nemusí vlastnit ani operační systémy, databáze a starat se o správu jejich licencí.

Služba SaaS pak znamená, že jejímu uživateli už je prakticky jedno, na jaké infrastruktuře, v jakém operačním systému a databázi vše běží, pouze využívá danou aplikaci a v ideálním případě vlastní pouze data. To už jsme u cloudu.

Datacentra a cloud

Prakticky každý subjekt, který má nějaké datacentrum, nabízí "cloudové" služby. Aby však tyto služby byly skutečně cloudové, musí být k dispozici ve více geolokalitách, nejlépe na více kontinentech. Lokální datacentrum to může vyřešit pronájmem služeb u jiného poskytovatele v jiné zemi. Například mezinárodní dopravce DHL před lety vystavěl tři vlastní obrovská datacentra - v texaském Austinu, Praze a malajsijském Kuala Lumpuru -, vše s časovým posunem osm hodin, s myšlenkou "follow the sun" a s předáváním agendy řízení zásilek od jednoho datacentra k druhému. To je cloud.

Pokud by někdo poskytoval cloudovou službu, pro jednoduchost dálkové zálohování dat osobního počítače, pak dopravní zpoždění přes všechny routery a switche na cestě například mezi Austrálií a Českou republikou by bylo neúnosné. V cloudu se totiž počítá s tím, že je vše skutečně on-line, a zákazník se ke své službě dostane díky její replikaci rychle i v jiné lokalitě.

Veřejný, privátní a hybridní cloud

Veřejný cloud poskytuje veřejné služby široké veřejnosti. Napříč všemi klienty charakterizuje služby stejná nebo velmi podobná funkcionalita. Příkladem veřejného cloud computingu je například Skype.

Privátní cloud si může jakákoliv firma vytvořit sama buď s vlastními servery, nebo si pronajmout určitý prostor (počet procesorů, GB paměti, TB úložného prostoru, případně i operační systémy, databáze a aplikace) u poskytovatele veřejného cloudu. Příkladem privátního cloud computingu je například hostovaný e-mailový server nebo hostovaná specializovaná aplikace.

Hybridní cloud je spojením obojího - kritické aplikace s citlivými daty běží v zabezpečeném prostředí firmy a pro méně kritické aplikace lze sáhnout do veřejného cloudu. Znamená kombinaci tradiční a cloudové IT infrastruktury. Navenek vystupují hybridní cloudy jako jeden cloud, ale jsou propojeny pomocí standardizačních technologií.

Hybridní cloud si pořídíte ze dvou hlavních důvodů. První představuje potřebu ochrany kritických aplikací a dat. O druhém důvodu příliš nechtějí hovořit výrobci a dodavatelé hardwaru.

Ti nejdříve propagovali virtualizaci, co to šlo, hlavně aby prodali nové servery stávajícím zákazníkům; základním argumentem byla úspora energie - nový server spotřebuje méně a má vyšší výkon, kupte si ho a nainstalujete na jeden to, co dříve na tři čtyři, případně více. Tím si však společně s podporou cloudu (datacentra jsou také jejich velkým zákazníkem) trochu podřízli větev, na které sedí, protože sami sobě zúžili trh.

Takže dnes radí zatáhnout za brzdu a tlačí zákazníky zpátky do garáže. Jasně, jděte do cloudu, ale pro boha svatého a ve jménu lásky k výrobcům (a jejich akcionářům) do toho hybridního a servery mějte jak pěkně u sebe ve firmě, tak využívejte i servery v cloudu.

Existuje ještě pojem komunitní cloud, kdy je infrastruktura cloudu sdílena mezi několika organizacemi, tedy skupinou lidí, kteří ji využívají. Organizace může spojovat bezpečnostní politika, stejný obor zájmu.

Světová a česká datacentra

Mezi světové provozovatele datacenter a poskytovatele veřejných cloudových služeb patří Amazon, Google, IBM a Microsoft. Specifické cloudové služby poskytují i velcí výrobci "velkých" i "malých" aplikací, jako jsou Oracle, SAP nebo i malý Acronis pro zálohování do cloudu, ale asi nečekejte, že vám zrovna SAP umožní "za pár korun" provozovat vaše webové stránky. Tedy pokud zrovna nepůjde o regionální obchodní řetězec typu Mall.cz, zpracovávající celou agendu v systému SAP.

Světová datacentra nabízejí nejrůznější služby a existuje u nich řada garancí. Jenže: dohodněte se s Amazonem nebo Googlem na nějakém "pružném" nastavení služeb. Mimochodem - a kdo vůbec ví, že Google zde má pobočku? To se raději obraťte do české kotliny.

Některá tuzemská datacentra jsou až srandovní, s pouhými "několika" racky, jednoduchým zabezpečením přístupu klíčem nebo čipovou kartou, kterou se snad dá platit i v místní závodní kantýně. Právě takové datacentrum vzniklo na Moravě, když jeden z větších prodejců IT techniky začal už před lety přebírat formou outsourcingu IT oddělení některých místních firem. Logicky to vyústilo v potřebu koncentrace větší výpočetní síly a vybudování datacentra. Kromě toho zajistil zaměstnanost IT personálu. Zajímavé přitom je, že ta "srandovní" datacentra žádné problémy s obsazeností klienty nemají, protože byla stavěna postupně a pragmaticky, mají nižší náklady na provoz, zatímco ta téměř dokonalá, postavená s vynaložením obrovských investic včetně dotací z EU a s o mnoho vyššími provozními náklady, mají zpravidla o klienty nouzi.

V České republice může být odhadem do 30 datacenter a několik jich je už dnes údajně na prodej.

Proč cloud? Ušetříme?

Nejde příliš o to jestli, ale kdy. Dříve měla každá továrna vlastní elektrárnu, dnes využíváme podniky veřejných služeb.

V případě cloud computingu budete za služby platit prakticky stejně, jen jinak. Nebudete muset sáhnout na začátku do kapsy CAPEX (investiční náklady) tak hluboko, platby budou rozloženy do provozních nákladů (OPEX). Budete ale mít lepší přehled o spotřebovaných zdrojích IT. Budete dále moci rychle a hlavně krátkodobě zprovoznit vývojový software, který potřebuje silné výpočetní zdroje, a využívat jej třeba jen pár hodin denně. Budete moci se svým marketingovým a obchodním oddělením rychle vytvořit různé webové mikrostránky a dotazníky. A přitom se nebudete muset starat o licenční softwarovou politiku.

Článek byl publikován v ICT revue 11/2016.