Důvěra v politiku má nový nástroj. Využijeme ho?

Ať se to někomu líbí nebo ne, názor velké části české společnosti je, že “všichni politici kradou”. Přesvědčit veřejnost, že to tak není, nelze za pouhý rok či dva. Zvláště když pozitivní zprávy nejsou pro média a naší přehlcenou pozornost atraktivní.

Takovou pozitivní novinkou, která téměř zapadla, jsou nová pravidla pro majetková přiznání politiků. Schovávají v zákoně o střetu zájmů a zastínil je zcela “Lex Babiš”. Měla by se dotknout více než 50000 osob ve veřejných funkcích. Starostů, poslanců, ministrů, ale nově i náměstků nebo hradního kancléře.

Je to nástroj, který by měl těm slušným politikům a úředníkům umožnit se lépe hájit a těm neslušným trochu zkomplikovat pocit nekontrolované moci. Je důležitý pro postupnou obnovu důvěry v politiku, protože ta se především vytváří v každodenním kontaktu s úřady a na místní úrovni.

Zákon není pro Matky Terezy

Střet zájmů prostě v současném politickém světě je a bude. Cílem není nominovat do politiky jen samé Matky Terezy, ale umět vliv osobních zájmů na politiku minimalizovat a dávat veřejnosti informace ke kvalifikovanému rozhodování.

Schválený zákon má sice jednu velkou mouchu - vymáhají ho jako přestupek obecní úřady. Ale i tak představuje radikální zlepšení. Majetková přiznání politiků a klíčových úředníků se budou podávat už při nástupu do funkce, elektronicky a pod hrozbou výrazně vyšší - a vždy nějaké - sankce. U politiků budou veřejně přístupná v online registru Ministerstva spravedlnosti a ne na 6000 úřadech jako dosud. Bude snadnější ověřit, zda náměstek, státní zástupce nebo kancléř nemá napojení na státní zakázky nebo nedostává majetek výměnou za protislužby. To je skvělou pomůckou třeba pro novináře, kteří se o nebabišovskou část zákona zajímali jen výjimečně. (Mimochodem v připomínkovém řízení ocenila majetková přiznání i BIS, která prý tyto informace nemá.)

Druhý dech zákona

Je potřeba poděkovat na jedné straně nevládním organizacím, které řadu let upozorňovaly na nefunkčnost minulé podoby. Na druhé straně nic by se nestalo bez volených politiků. Do programu vlády se zákon dostal také díky tlaku platformy Rekonstrukce státu, ke které se šéfové koalice přihlásili před volbami. Zákon měl na starosti exministr pro legislativu Jiří Dienstbier jr. (ČSSD) a Dalibor Fadrný, vedoucí Oddělení boje s korupcí z Úřadu vlády, kteří vyslyšeli řadu návrhů expertů. Tedy kromě toho, aby sankce za porušení zákona vymáhal jeden silný úřad - například ministerstvo.

Zákon se ale odkládal a na dlouhou dobu byl zaparkován bez zájmu ve Sněmovně. Předseda STAN Petr Gazdík dokonce připravil pro jistotu vlastní návrh zákona, protože vůli koalice nevěřil. Druhý dech chytil předpis díky návrhu na omezení podnikání ministrů. Nejdříve od opozice (poslanec Plíšek za TOP09) a poté i koalice (Chvojka za ČSSD). ANO je potřeba přičíst k dobru, že se nepokusilo zákon zarazit mimořádnými kroky v koalici, přestože začala být norma cíleně mířena na Andreje Babiše. Ke správě majetkových přiznání se dokonce uvolilo Ministerstvo spravedlnosti Roberta Pelikána (ANO). Poslanci se ještě na poslední chvíli pokusili ze zákon vypustit veřejnou kontrolu (poslanec Pleticha za ČSSD) nebo přímo jednotný registr majetkových přiznání (poslanec Benda za ODS), ale nakonec základ zákona prošel vcelku v přijatelné podobě.

Je možné, že části týkající se zákazu pro ministry budou prohlášeny za protiústavní, ale zbylé paragrafy jsou funkční a mohou začít působit od příštího podzimu, i kdyby soud malou část shodil ze stolu. Že prošel zákon, kde si politici doslova “vypouští rybník”, je hodné zamyšlení. Média i odborná veřejnost by si toho měla všímat, než bude na obnovu důvěry příliš pozdě. Je to především v jejich zájmu.