Jak chce EU nově přistoupit k financování míru a bezpečnosti?

Jak budou EU a Británie po brexitu spolupracovat v zahraniční a bezpečnostní politice?

EU External Action and Brexit: Relaunch and Reconnect

Nicole Koenig; Notre Europe – Jacques Delors Institute

Jednou z oblastí, která bude brexitem značně ovlivněna, je zahraniční a bezpečnostní politika EU. Vystoupení Británie bude pro Unii znamenat ztrátusilného partnera jak v oblasti diplomacie, tak v bojových operacích. Avšak je třeba vzít v potaz, že Britové do Společné bezpečnostní a obranné politiky přispívali málo a nebyli příliš ochotni dát k dispozici své zdroje vojenské síly. Proto lze tvrdit, že přestože bude EU nepřítomností Britů oslabena, dopad na schopnost promítnutí síly Unie nebude až tak dramatický.

Brexit však zanechá stopy i na Spojeném Království, které svým odchodem nebude moci v rámci EU ovlivnit procesy rozhodování a pozastavit tak návrhy, se kterými nesouhlasí. Bude velmi záležet na tom, jak se sjednají podmínky budoucí spolupráce s Unií. V nejhorším případě může dojít k poškození důvěry mezi Británií a evropskými partnery. Z toho důvodu je důležité, aby se obě strany systematicky dopracovaly ke společné důvěře, která se následně promítne i na spolupráci na poli obrany a řešení krizí.

V této oblasti existují čtyři možné způsoby budoucí spolupráce. První se zakládá na strategickém partnerství, v jehož rámci by se obě strany dohodly na součinnosti v zahraničních a bezpečnostních otázkách. Příkladem fungování tohoto modelu je například partnerství EU s Kanadou. Druhý způsob se odvíjí od norského modelu spolupráce, kde je koordinace mezi oběma stranami omezena na konzultace, jež probíhají jen dvakrát ročně. V tomto případě by Británie neměla žádné rozhodovací pravomoci. Třetí a nejschůdnější variantou je partnerství založené opět na norském modelu, avšak s vylepšenou dohodou, která by umožnila otevřenou debatu o zahraničně-bezpečnostních otázkách například na zasedáních Rady pro zahraniční věci. Poslední možností je systematické začlenění Británie do procesu rozhodování v rámci zahraničně-bezpečnostních věcí. To by však mohlo narazit na legislativní překážky a zároveň na nesouhlas ze strany ostatních členských zemí.

EU a Británie by se měly snažit o dosažení takové spolupráce, která by byla vzájemně výhodná. Obě strany mohou v budoucnu čelit společným bezpečnostním výzvám, a proto je důležité, aby bylo jednání vedeno v konstruktivním duchu, které zohlední i zájmy občanů na obou stranách průplavu.

Nový přístup EU k financování míru a bezpečnosti

The EU’s new approach to funding peace and security

Patryk Pawlak; The European Parliamentary Research Service

Souvislost mezi bezpečností, mírem a rozvojem je v Evropě všeobecně uznávána. Jejich vztah však představuje výzvy, a to zejména s ohledem na rychle se vyvíjející bezpečnostní prostředí ve světě. Spolupráce EU v oblasti míru a bezpečnosti přichází v různých formách prostřednictvím rozpočtové podpory nebo v rámci Společné bezpečnostní a obranné politiky, stávající pravidla financování v rámci rozpočtu EU vylučují posílení spolupráce s resorty obrany a samotnými armádami ve třetích zemích.

Z toho důvodu v červenci 2016 Evropská komise předložila návrh pozměňovacího nařízení, jež zřizuje nástroj, který přispívá ke stabilitě a míru. Navrhovaná změna nařízení si klade za cíl tuto situaci napravit vytvořením takových podmínek, ve kterých ve třetích zemích dojde k rozpočtové podpoře vybudování kapacitních programů zaměřených na školení, instruktáže, pomoc při zlepšování infrastruktury či posilování kapacity vojenských subjektů.  Cílem přitom je přispět k dosažení mírového a inkluzivního rozvoje společností v daných státech, jako například v Africe.

Evropský parlament dosud nevydal k této problematice závazné stanovisko. V usnesení z dubna letošního roku pouze zdůraznil, že rozvoj bez bezpečnosti není možný a poukázal na fakt, že rozvojová politika EU musí být nedílnou součástí Globální strategie Evropské unie v oblasti zahraniční a bezpečnostní politiky.

Evropské nevládní organizace však varují před nepřiměřeným zaměřením na vojenský rozměr a zdůrazňují nutnost věnovat dostatečnou pozornost rizikům spojeným s takovou podporou. Tvrdí, že by tak mohly být posíleny instituce, jež jsou snadno zkorumpovatelné, a tudíž těžko čitelné. Jejich vyzbrojení může vést k dalšímu porušování lidských práv a tím i k dalším úmrtím. Proto nabádají EU k zajištění toho, aby priority návrhu odrážely spíše širší politickou strategii pro dlouhodobý mír a rozvoj než samostatné jednorázové zásahy. To znamená potřebu zajistit finanční a politickou kontrolu nad bezpečnostním sektorem včetně zapojení občanské společnosti do posuzování potřeb při budování kapacitních programů.

Návrh je teprve na začátku unijního legislativního procesu. Výbor EP pro zahraniční věci doposud nevybral svého zpravodaje, a tak se EU bude ještě nějakou dobu řídit dosavadním právním rámcem.

Jaký je stav reforem na Ukrajině tři roky po Euromajdanu?

Three Years after Euromaidan: Is Ukraine Still on the Reform Track?

Ryhor Nizhnikau a Arkady Moshes; Finnish Institute of International Affairs

V únoru 2014 na Ukrajině proběhla revoluce známá jako Euromajdan, která vytvořila jedinečnou šanci pro transformaci státu. Zavládla naděje, že se země vymaní ze začarovaného kruhu korupce, vlivu oligarchů a nezodpovědného vládnutí. Podmínky pro vytvoření nutných reforem byly příhodné nejen díky tomu, že obyvatelé prahli po změně, ale také proto, že vládnoucí koalice získala ústavní většinu v parlamentu, Ukrajina se těšila finanční pomoci ze zahraničí a proruská opozice byla oslabená. Nicméně tři roky po vypuknutí Euromajdanu lidé začínají být netrpěliví, původní pětičlenná vládnoucí koalice nyní čítá členy dva a protireformní strana nabývá opět na síle. Jak to aktuálně vypadá s reformami v zásadních oblastech, jako je korupce, politika, ekonomie či soudní systém?

Jednou z vládních priorit byla protikorupční reforma, jejíž výsledky však doposud nejsou přesvědčivé. Index korupce Transparency International za rok 2015 přiřknul Ukrajině 27 bodů ze 100, což představuje zlepšení pouze o jeden bod. Jako pozitivní krok v této oblasti lze hodnotit vznik Národního protikorupčního úřadu. Co se týče reformy soudního systému, prezident Petro Porošenko slíbil, že v září 2016 odstartuje důkladnou očistu a vylepšování soudnictví. Základním cílem reformy je zajistit úplnou politickou nezávislost soudů, zvýšení odpovědnosti soudců a vyloučení zkorumpovaných členů justičního sboru. Předběžná zjištění však bohužel poukazují na to, že vláda není zatím ochotná přetavit tento plán ve skutečnost. V oblasti politického systému k citelnému pokroku nedošlo. Změna financování politických stran je v nedohlednu, Ukrajina nejeví takřka žádné známky de-oligarchizace politiky a proces decentralizace v roce 2016 výrazně zpomalil. Zato v oblasti ekonomiky došlo k významnému posunu. V roce 2015, kdy byl bankovní systém na pokraji kolapsu, představila ukrajinská vláda nejrozsáhlejší ekonomickou reformu v historii země s cílem stabilizovat ekonomiku. Přestože se Ukrajina musí dále soustředit na řadu ekonomických neduhů, jako jsou rozsáhlé daňové úniky či enormní dluh národní banky, v příštích letech se očekává mírný ekonomický růst.

Ukazuje se, že reformní snahy jsou bolestivé a vyžadují nesmírnou míru úsilí a vytrvalosti. Jejich celkový úspěch je podmíněn spoluprací mezi reformními silami uvnitř země a mezinárodními aktéry v čele s EU, která by se neměla zdráhat klást si určité podmínky. Pakliže bude stanoveným podmínkám vyhověno, Unie by rozhodně měla být připravena svým slibům dostát.

Brexit a obchod: Mezi fakty a irelevancí

Brexit and Trade: Between Facts and Irrelevance

Phedon Nicolaides and Thibault Roy; Collège d‘Europe

Od červnového referenda o vystoupení Velké Británie z Evropské unie jsme svědky enormní vlny spekulací, komentářů a analýz o budoucích obchodních dohodách Spojeného království s ostatními zeměmi. Zastánci brexitu tvrdí, že odchod z EU bude pro zemi prospěšný, jelikož si bude moct stanovit vlastní obchodní agendu a vybrat si obchodní partnery. Jejich argumenty ale obsahují logické nesrovnalosti, nebo dokonce ignorují závažná rizika.

Za prvé, ve veřejném prostoru lze zaznamenat tvrzení, že obchod s unijními zeměmi představuje méně než 50 % celkového objemu. Realita je taková, že 44 % britského exportu skutečně míří do EU a opačným směrem putuje 54 % importu. Tato statistika ale nezapočítává tu část obchodu se třetími zeměmi, se kterými má Unie dohodu o volném obchodu, např. Mexiko, Jižní Afrika a brzy Kanada. Tyto země odpovídají dalším 20 % britského zahraničního obchodu. Za druhé, zastánci brexitu prohlašují, že odchodem z celní unie nemá Británie co ztratit. Takové rozhodnutí by ale mělo závažné důsledky, mj. by musela být definována pravidla původu zboží, což by zdražilo produkty o 3 až 15 %.

Třetí argument spočívá ve svobodě uzavírat bilaterální obchodní smlouvy. Současná praxe ale dokazuje, že takové dohody jsou nejen o snižování cel, ale především o standardech zboží, harmonizaci pravidel nebo duševním vlastnictví. Takto komplexní dohody se vyjednávají několik let a prakticky jistě překročí mandát současné britské vlády. Nová vláda pak může přijít s jinými prioritami a požadavky a celý proces zkomplikovat a prodloužit. Za čtvrté, podle obhájců brexitu bude Spojené království propagovat politiku volného obchodu a zbaví se protekcionistických tendencí spojených s unijním přístupem k obchodu. Nicméně již nyní je patrné, že britská vláda bude vyznávat specifický přístup pro jednotlivé sektory a vyznávat liberální přístup pro volný obchod jen v odvětvích důležitých a výhodných pro ni.

Spojené království vně EU bude v konečném důsledku méně atraktivní pro obchodní partnery a bude mít vůči nim obtížnější vyjednávací pozici. Britové se vyslovili pro vystoupení z Unie i z důvodu opětovného získání kontroly a pravomocí. Tímto rozhodnutím ale Británie paradoxně ztrácí vliv na politiky unijních zemí a po vyjednání dohody o budoucích vztazích bude jistá část suverenity znovu přenesena do EU.

Analytický tým vybírá každé pondělí nejzajímavější studie institucí zabývajících se evropskou tematikou vydané v uplynulém týdnu. Seznam 85 aktuálně monitorovaných think-tanků naleznete na našem webu. Mediálním partnerem publikovaných anotací je portál EurActiv.cz.

Analytický tým think-tanku Evropské hodnoty se dlouhodobě věnuje analýzám (nejen) české pozice v Evropské unii.

Pokud chcete naše exkluzivní rozhovory, názorové články a pozvánky na naše akce dostávat mailem, objednejte si zdarma naše pravidelné Názory v souvislostech.