Přepište dějiny, Česko minulý rok ušetřilo!

Je dobře, že daňové příjmy rostou. Nicméně, kdy jindy by měly růst, když ne v době ekonomické prosperity?  

Na druhou stranu je třeba říci, že Ministerstvo financí začalo pod vedením ministra Babiše věnovat výběru daní daleko větší pozornost. Minimálně podvody už nejsou tak snadné jako dříve. Jestli je k tomu nutné zavádět plošné kontroly všeho a všech, to už je na jinou debatu.  

Škoda jen, že k výběru daní přistupuje ministerstvo poněkud disproporčně. Hlavním cílem je DPH, na jehož kontrolu se najímají desítky nových úředníků. Tomu, zda si velké nadnárodní firmy neulévají zisky do daňových rájů, věnuje resort daleko menší pozornost.

Ministerstvo financí se chválí, že výsledkem „řady kontrolních akcí zaměřených na tzv. převodní ceny“ byla doměřená daň ve výši 0,8 mld. Kč. Na to, že i samo ministerstvo odhaduje, že ztráty v důsledku účelového přelévání zisků do daňových rájů mohou činit 6–15 mld. korun ročně (Glopolis odhaduje i vyšší ztrátu), to vskutku není omračující výsledek.

I když je vždy co zlepšovat, budiž, příjmová stránka rozpočtu nám může dělat radost. Měli bychom si ji užít. Z výhledu na příští rok, na který je plánovaný schodek 60 mld., vyplývá, že výjimečný rok se hned tak opakovat nebude.   

Bohužel mnohem méně pozitivní je pohled na výdajovou stránku rozpočtu. Běžné výdaje, náklady na běžný provoz státu, které v příštích letech nepřinesou žádný „přímý“ užitek, stát čerpal více méně podle plánu. Největší úspory v této části rozpočtu dosáhl díky nízkým úrokům z prodeje státních dluhopisů, na které nemá Ministerstvo financí vliv.

Když porovnáme celkové výdaje na chod státu v roce 2015 s těmi v roce 2016, zjistíme, že byly o 13,48 miliardy korun vyšší. Jinými slovy, běžný „provoz“ státu se nezlevnil.

Celkový pokles výdajů oproti roku 2015 je dán zejména poklesem investic. Oproti minulému roku stát investoval o téměř 91 miliard méně do odvětví, která by měla v následujících letech přispívat  k rozvoji ekonomiky i společnosti.

Nejsem sice zastáncem „státu jako firmy“, ale zde se následující příměr hodí. Je to jako by soukromá společnost neinvestovala do nového, moderního vybavení. Nepromýšlela by, co a jak ve svém fungování zlepšit, co si pořídit, aby byla i příští roky konkurenceschopná, inovativní, zajímavá pro zákazníky.

Takže ano, radujme se, že Česko minulý rok ušetřilo. Ale dobrý hospodář by měl umět i rozumně investovat. I ty daně by šlo vybrat ještě o něco lépe.