Disciplína nebo talent? Co nás posune dál?

Na začátek pravdivě uvádím, že patřím ke generaci pracovitých lidí, těch hlavou pracujících. Svou tělesnou lenost a nechuť dělat něco sportovního dlouhodobě zdůvodňuji svou vrozenou nesportovností. Můj život požitkářky se dost liší od života šaolinského mnicha. Jeden den s ním strávený měl však zajímavý přesah. Jeho myšlenky o tom, že nemáme ulpívat v minulosti, na vztahu k předmětům, o rovnováze a o jiných lety prověřených budhistických moudrech se mnou bez výhrad ladily.

Leč přišla otázka disciplíny a opakovaného tréninku. Toho co mne posune dál směrem k dokonalosti. Dokonalost je moje hodnota. Uplatňuji ji jen tam, kde je mi to milé. Ne v otázkách sportu a těla. On však dokonalý byl. Postavou, předvedeným mistrovským výkonem (u kliků pouze na palcích se mi tajil dech) i svým neuvěřitelným klidem, se kterým reagoval na mé sebepoťouchlejší otázky.

Od setkání s ním přemýšlím, zda naši společnost, firmy i jednotlivce posune víc disciplína nebo talent? Dle propagace v mediích vnímám, že je věk talentů. Je ale jen talent, co nás nezbytně posune? Šaolin mi odvětil, že: „Bez opakování není dokonalost. Talent, který nebude cvičit, nebude excelentní.“

Vrátil mne k mé dřívější myšlence, že mít jako člena týmu vášnivého sportovce je výhra. Sportovec je ochoten makat, zlepšovat svůj čas a výkon. Maká stejně na procesních cílech, které znějí někdy tak nudně. Dřina i každodenní maličkatá zlepšení jsou pro něho běžná. Umí makat tak dlouho, než ke zlepšení dojde. Chce mistrovství svého výkonu. Dokonalost je vlastně sexy. Dokonalost sportovce, modelky, designu určitě ano. Skvělý prezentátor, který si odmakal hodiny přípravou na vystoupení, nás svým mistrovstvím přitahuje též.

V éře talentu jakoby se dřina a makání nenosilo mimo sport. Generaci Y někdy vnímám jako takové motýlky, co s lehkostí přelétávají z příležitosti na příležitost, ale jakoby z ní nechtěli vykřesat maximum přes dřinu. Každou příležitost či nápad je možné vyprecizovat a dotáhnout do skvělosti. To sportovci umí. Neskrývám, že mne jejich pracovitost a disciplína fascinuje.

Slepé disciplíny se však bojím, proto jsem nesouhlasila s myšlenkou mnicha a upozorňovalo ho, že když budu disciplinovaně makat v práci, může se objevit obávaný syndrom vyhoření. S hlubokým klidem a téměř neznatelným pousmáním mi odvětil, že „pak nemám disciplínou vůči svému tělu.“ Kdo se někdy nechal vtáhnout do syndromu vyhoření, ten evidentně nerespektoval signály svého těla, stopy únavy a nebyl vědomý ve svém těle. V tom jsem se šaolinem souhlasila.

Rozhodnutí o tom, že začnu více sportovat, ve mě zrálo pár týdnů. Z podnětu lékařů a pro hodnotu zdraví udělám vše. Šaolin mé rozhodnutí urychlil. Je přítomnou provokací v mé hlavě, zda disciplína má smysl v našem posouvání se. Díky vánočnímu záměrnému nepřejídání se, sportovní aktivitě mezi svátky a pravidelným návštěvám fitness centra mám dnes ze svého těla dobrý pocit. Mám i lepší pocit ze své hlavy, z produkce užitečných nápadů. Mám chuť vytrvat a zjistit, zda šaolinovy myšlenky na disciplínu a opakování, které vytvoří mistrovství, mne opravdu posunou dál v oblasti, kde vskutku nemám své talenty. Ddosahování mistrovství v prezentování trénuji ráda. To je pro mne lehké, tam si moje dokonalost hoví a dodržet disciplínu není problém.

Konečně také začínám chápat souvislost toho, proč kurzy se šaolinem pořádá PwC Akademie. Jeho mistrovství nebylo o tělesné dokonalosti, ale o jeho práci na mistrovství. Ladilo s tamní hodnotou dokonalosti a mistrovství v procesech. Letné pohledy na soustředěné tváře účastníků kurzu, kteří sem k poradcům běžně chodí zdokonalovat mistrovství svého byznysu moderními metodami, prozrazovaly, že teď zde chtějí nasát i staletími prověřené zkušenosti asijských mistrů. Mistrovství firmy podle mne vždy vychází z mistrovství jedinců. Nikdy neplatí „ono se to zrodí, ono se to udělá.“ Vždy jedinec je iniciátor, realizátor či ten, kdo přesvědčuje a nápad tlačí dál. Ať na cestě k mistrovství či k velmi solidnímu výkonu.

Chci svou zvládnutou disciplínou v nekomfortní oblasti udat tón ostatním, aby i oni měli chuť vyzkoušet si úspěch díky obyčejným, někdy bolestivým, někdy nudným, dlouhodobým procesním cílům. Zatím věřím tomu, že jedince, firmu i společnost posune k mistrovství kromě talentu i disciplína.