Protekcionismus versus volný obchod: Trump versus Sir Winston Churchill

V den inaugurace nového prezidenta USA upoutala pozornost světových médií i drobná změna v Oválné pracovně, do které nový prezident navrátil bustu Sira Winstona Churchilla. Ve světle předchozích Trumpových „utweetnutí“ obsahujících přímou hrozbu zavádění protekcionistických opatření to byl krok velmi paradoxní a ironický, související nejspíše s tím, že Donald Trump neměl ve svém dosavadním životě čas či motivaci si o Winstonovi Churchillovi, který byl mezi světovými politiky zřejmě jedním z nejaktivnějších a nejvytrvalejších zastánců volného obchodu v historii, zjistit více.

Pro Churchilla nebyla liberalizace obchodu jen zástupným argumentem či snahou o krátkodobá populistická gesta. Právě naopak, Churchill se tomuto tématu věnoval dlouhodobě a prolínalo se celou jeho politickou kariérou. Některé z jeho neznámějších a nejlépe hodnocených předválečných projevů (např. projev k Free Trade League v únoru 1904) byly věnovány právě volnému obchodu a bylo jich tolik, že již v roce 1906 stačily na vydání celého sborníku projevů nazvaného „For Free Trade“.

Nesouhlas s protekcionistickou celní reformou dovedl Churchilla v letech 1903-1904 k ostrému sporu s vůdcem Liberálních unionistů ministrem Josephem Chamberlainem (otcem nám známějšího A. Nevilla Chamberlaina) a k rozchodu s Konzervativní stranou. I po návratu do Konzervativní strany v roce 1924 a za svého známého neslavného působení na ministerstvu financí byl svými kolegy ve vládě pokládán za překážku bránící zavádění protekcionistických opatření. A i přes to, že jej situace později přiměly k toleranci či dokonce k oficiální obhajobě imperiálních preferencí, v soukromí zůstal přesvědčeným obhájcem volného obchodu.

V srpnu roku 1941 to byl opět Churchill, kdo společně s F.D. Rooseveltem navrhl Atlantickou chartu, která zmiňovala jak odstraňování obchodních bariér, tak základní formulaci zásady nediskriminace v obchodních vztazích a která se stala i inspirací pro Všeobecnou dohodu o clech a obchodu (GATT), předchůdce dnešní WTO a základní kámen uspořádání poválečného obchodního systému.  I Churchillovo poslední působení ve vládní funkci (1951-1955) bylo ve znamení obchodní liberalizace.

Je velká škoda, že nikdy nezjistíme, jak by Donald Trump dopadl, kdyby si do Oválné pracovny místo pouhé busty přivedl skutečného Winstona Churchilla, nebojácného, inteligentního a vzdělaného nositele Nobelovy ceny za literaturu (1953) a přesvědčeného dlouholetého zastánce volného obchodu. Doufejme, že Donalda Trumpa přítomnost busty třeba jednou přiměje se do některého z projevů Sira Winstona začíst a že mu třeba aspoň zčásti dojde to, o čem byl W. Churchill přesvědčen již v roce 1903:

The finished product of one trade is the raw material of another. By placing taxes on any of these commodities to raise their price you may indeed for a time help this trade or that trade, but it will only be at the expense of this or that other trade and to the impoverishment of the general consumer. No one can tell whose enterprise will be hindered or whose it will be that will be undermined. 

(W. Churchill, Free Trade Meeting in Birmingham, 1903).