Nizozemsku došla trpělivost s tureckou menšinou

Předvolební kampaň v Nizozemsku byla v posledních týdnech v plném proudu, rozpory mezi stranami byly čím zřejmější a názory se přiostřovaly, ale v uplynulých pár desítkách hodin se političtí představitelé vedoucích stran sjednotili na jednom stanovisku: Turecko překročilo hranice, které je Nizozemsko ochotné tolerovat.

V Rotterdamu a Amsterodamu se demonstrovalo a mávalo tureckými vlajkami stejně tak, jak tomu bylo před pár měsíci při pokusu o převrat v Turecku. Nálada demonstrantů byla stejná, Erdogan za všechny, všichni za Erdogana. Nacionalismus Turků je legendární a pro Holanďany, které k nacionalismu pohne snad jen sport – nejlépe fotbal nebo bruslení na dlouhých nožích –, téměř nepochopitelný.

Turecká menšina vytáhne turecké vlajky a jde do ulic, když to považuje za nutné. Manifestuje tím příslušnost k zemi, kde většina demonstrantů tráví maximálně pár týdnů dovolené. Také dvojí občanství většiny holandských Turků je formalita: velká část Turků se cítí být svázána s Tureckem víc, než je nám milé. Najednou mluví o 'našich' vykázaných politicích.

Nizozemští Turci jsou rozzuření k nepříčetnosti, že 'jejich' ministrům nebylo dovoleno agitovat pro turecké referendum. Zdejší turecká menšina je navíc od potlačeného převratu rozdělená na příznivce té anebo druhé strany, včetně udávání a zastrašování každého, kdo není na straně Erdogana. A ti největší křiklouni vyhrávají bohužel nad těmi rozumnějšími. V Nizozemsku žije totiž zhruba 400 000 obyvatel s tureckou národností a část jsou normální, integrovaní Turci, kteří vědí, co znamená demokracie, a nechovají se jako pátá kolona.

Teď však už dochází všem, že se někde stala chyba, jinak by nebylo možné, aby se Turci – hlavně mladí Turci, celý život v Nizozemsku – stavěli tak negativně ke zdejší společnosti. Nizozemsko se probudilo, ale upřímně řečeno trochu pozdě.