Ruské protesty a jejich dopady - pád ne, otřes ano

V neděli 26. března proběhly v 80 ruských městech protesty, které neměly precedens od velkých demonstrací v roce 2011-12. Do ulic a na náměstí vyšlo celkově asi sedmdesát tisíc lidí, přičemž největší protesty, nepříliš překvapivě, zažila Moskva a Petrohrad. Protesty nesvolal nikdo jiný, než notoricky známý kritik režimu Vladimira Putina a hlavně korupce v něm, tedy Alexej Navalnyj. Ačkoli samozřejmě není jasné, co bude následovat, není vůbec špatné se podívat na to, co se tedy vlastně stalo.

Prvním, a naprosto zásadním, momentem, který je nutno při hodnocení protestů zmínit, je jejich motivace. Ta byla dominantně zaměřená na obrovskou korupci, která v současné době v Rusku panuje. Nemusí přitom jít jen o odhalení korupčních schémat premiéra Medveděva, která představil Navalnyj ve filmu „Pro Vás to není žádný Dimon“. V té či oné podobě si stačí připomenout případ ministra ekonomického rozvoje Uljukajeva (byť tam lze mít vcelku velké pochyby o pravé motivaci zatčení), který byl obviněn z převzetí úplatku dvou milionů eur, případ plukovníka protikorupční policie Zacharčenka, u kterého bylo nalezeno zhruba 8,5 miliardy rublů v různých měnách, ale i případy s domem Igora Sečina v oblíbené  příměstské destinaci moskevské smetánky jménem Barvicha. Případů, proč mají Rusové důvody se ptát, kdo jim vládne a jak čestně, je více než dost.

Daný film se přitom zaměřil na nejbližšího spolupracovníka Vladimira Putina, tedy Dmitrije Medveděva. Navalnyj v tomto filmu poměrně přesvědčivě dokazoval, že Medvěděvovo korupční schéma je řízeno nikoli prostřednictvím offshorových firem, ale různých „dobročinných“ organizací, jejichž jediným cílem je, nicméně, pomoc rodině premiéra. Ukazuje tak postupně dům na Rubljovce (opět, v blízkosti Moskvy, respektive její okraj), místa s pravděpodobně nejdražšími pozemky v celé zemi, kde premiér, podle Navalného vlastní rozsáhlý komplex v hodnotě několika miliard rublů. Symbolem se zde stal malý domek u jezírka, označovaný jako „domek pro kachny“ (proto nesli někteří demonstranti žluté gumové kachničky). Výčet tím ale nekončí, Navalnyj pokračuje i dalšími domy a jinými zpestřeními života ruského premiéra. Všechny jsou oficiálně vlastněny „dobročinnými organizacemi“ a byly jim věnovány lidmi jako Ališer Usmanov, přitom je prokazatelně užívá Dmitrij Medveděv.

Není tak ani divu, že běžný Rus cítí zlobu na Dmitrije Medveděva. Ten proslul doporučením obyvatelům Krymu „Peníze nejsou, ale držte se“. Zároveň se v zemi stále snižují reálné platy. A i když se růst cen snížil, nejde o žádné zlepšení. Motivace boje proti korupci tak prostě zabrala. Podle nejnovějších průzkumů se až 88 procent Moskvanů vyslovilo pro odchod Dmitrije Medveděva z funkce. Nutno říci, že o něm se spekulovalo již před nedávnem, kdy Vladimir Putin vysvětloval jeho nepřítomnost na oficiálních akcích nemocí, zatímco sám premiér následně tvrdil, že nemocný není ani nebyl. Ať tak nebo tak, v současné době se stal právě Dmitrij Medvěděv hlavním terčem kritiky protikorupčního boje.

Kritika korupce nicméně nebyla jediným motivem, který protesty hýbal. Velmi často měly i nějaké místní zdůvodnění. Například v Petrohradě, kde proběhla jedna z největších z těchto demonstrací, protestující vyjadřovali i svůj nesouhlas s předáváním státního majetku Ruské pravoslavné církvi. Jedná se především o jeden ze symbolů samotného města, tedy chrám svatého Izáka. Pravděpodobně menším motivem, který ale také nelze, vzhledem k věkovému složení protestujících, úplně pominout, bylo i odebrání licence Evropské univerzitě v Petrohradě, jedné z nejkvalitnějších univerzit v Rusku vůbec. V jiných městech pak byla situace velmi podobná, často se přidávaly i místní motivy.

Otázkou je, co si z těchto protestů vzít a co si z nich vezme Kreml. Davovostí jistě režim ohrozit nemohly. Počet účastníků je v poměru k velikosti země minimální. Nicméně to není úplně vše. V Moskvě například vyšli lidé do ulic i za cenu, že budou za svoji účast postiženi, a to ať uvězněním či pokutou, protože mítink nebyl schválen moskevskou radnicí. Ta argumentovala problémy v dopravě a nabízela namísto Tverské třídy park Sokolniki (pro jistou představu, posun, velmi přibližně, vypadá tak, jako když požádáte o schválení demonstrace v Praze na horní části Václavského náměstí a místo toho je Vám nabídnuta Stromovka). Překvapilo tak spíše věkové složení účastníků. Z velké části se tak jednalo o mladé lidi ve věku dvacet až třicet let. Zajímavé je to hlavně v tom, že jde o lidi, které velkou část ze svého života prožili za vlády prezidenta Putina, neplatí na ně tedy již hrozby devadesátými léty. I když se je snaží ruský režim podchytit projekty, jako je junarmija („vojensko-patriotický spolek“, kde se, kromě jiného, učí mladí muži ve věku od jedenácti let cvičit se zbraněmi), část mladých na podobné věci neslyší a k režimu je kritická. To bylo překvapením i pro sociology, kteří právě tuto skupinu považovali za apolitickou.   

Protesty mají samozřejmě i silné implikace pro ruskou opozici. Jde přitom o reálnou, tedy nesystémovou opozici, ne tu, která sedí ve státní Dumě. Zde se etabloval Alexej Navalnyj jako jediný reálný vůdce. Nejde ani tak o to, že by ho všichni milovali, dokonce lze říci, že je velká část demonstrujících k němu velmi kritická. Nicméně fakt, že Navalnyj dokázal vyvést lidi do ulic, a to i přes neúčast ostatních postav ruské opozice, má obrovský význam. Lze se i domnívat, že Navalnyj sám počítal s tím, že budou lidé za účast na nepovolené demonstraci zatýkáni. Právě zatýkání ještě umocnila efekt, přitáhla pozornost, a to i ze světa.

Velmi suše, dosavadní vůdci, kteří většinu času trávili spíše neplodnými akademickými debatami, byli odsunuti do pozadí. Lidé jako Kasjanov či Kasparov jsou v současné době odkázáni spíše jezdit po západních zemích a přednášet tam o demokracii a občanské společnosti v Rusku a jejích perspektivách. Na rozdíl od nich dokázal Navalnyj pojmenovat a uchopit problém, který běžné Rusy opravdu trápí. A Kreml již nyní stojí před problémem v podobě prezidentských voleb. Pokud k nim nebude Navalnyj připuštěn, bude to jen další voda na jeho mlýn, pokud ano, hrozí, že dostane příliš mnoho hlasů (ostatně, stalo se to již v případě voleb starosty Moskvy v roce 2013, kde dostal cca 27 % hlasů). Volby jde samozřejmě i zfalšovat, což je vcelku obvyklá praxe, ale to samozřejmě hrozí dalšími protesty, navíc podpořenými korupční tematikou.

Je tak otázkou, co si z toho vezme Kreml. Jistě, současné protesty nemají sílu jej položit. Ale nepříjemností jsou, a to hned z několika důvodů. Tím prvním je, že obvinění, a to velmi reálné a podložené míří proti nejbližšímu spolupracovníku prezidenta Putina. I kdyby ten Medveděva obětoval, je téměř jisté, že bude sám další na řadě (ostatně, Putin drobné aféry, například v podobě tepláků za cca 1300 dolarů, které měl na sobě během cvičení v roce 2015, již za sebou má). Protesty tak naleptávají legitimitu režimu, navíc ukazují na to, že právě zde je pro režim největší Achillova pata.

Reakce ze strany ruských oficiálních míst byla poměrně typická. Mluvčí Kremlu Peskov naznačil, že protestujícím byla slíbena finanční odměna za to, že se nechají zatknout (již jen oblíbený Západ chyběl, ale nebude chybět dlouho). Oficiální média o protestech neinformovala vůbec. I na přímý dotaz, proč tomu tak bylo, odpovídala, že se vlastně nic vážného nedělo, že šlo jen o několik málo stovek lidí. Moskevská policie s již tradiční precizností odhadovala počet účastníků někde na polovině až třetině reálného. Došlo k zatčení několika stovek lidí (podle jiných údajů až tisíce). Potud tedy bylo vše tak, jako tomu bylo ostatně vždy. Zvláštností, která přeci jen ukázala na silné obavy Kremlu, byl projev Vladimira Putina k Rosgvardii, kde se vcelku neskrývaným odkazem na protesty pověřil právě Rosgvardii, aby tvrdě zasáhla proti jakémukoli pokusu o destabilizaci země. Dal tím celkem jasně najevo, že nic podobného Majdanu se v Rusku nestane.

Otázkou ovšem je, co dělat dál. Co se týče samotného Navalného, režim jej může zatknout, Navalného může napadnout „rozhořčený občan“, jako když byl polit zelenou barvou. Problémem ale je, že téma korupce dostalo velmi vážné obrysy a stalo se mobilizujícím. Naproti tomu Krym a jeho připojení již na Rusy nezabírá. Ne, že by se z nich stali odpůrci, to ostatně není ani sám Navalnyj, jen to již berou prostě jako fakt. Strojené oslavy za účasti pracovních kolektivů, které se odehrály před několika dny, o tom jen svědčí. Bude tedy nutné najít jiné téma, které bude schopné problém korupce přebít. A to, i když se situace v ruské ekonomice lehce zlepšuje, respektive aspoň přestala zhoršovat, není zrovna lehké. 

Jak už tedy bylo řečeno, současné protesty s vysokou mírou pravděpodobnosti režim nepoloží. Až příliš mnoho lidí je na něm závislých, až příliš mnoho lidí mu vděčí za svůj relativní blahobyt. Problémem je ale jejich postupné nahlodávání, které může být snad ještě nebezpečnější.