Dělat na svém od začátku a na vlastní triko

Stále jsou mladí. A od letošního léta už jsou zase i neklidní. Z očí jim září velké nadšení a očekávání. Triu "Martinů" je v průměru těsně pod čtyřicet let a dohromady mají devět dětí. Zhruba deset let se již pohybují ve světě velkého byznysu, zatím ale vždy pracovali pro někoho.

Potkali se v McKinsey a ve firmě dorostli do vysokých pozic - Martin Nepraš ještě nedávno vedl pražskou kancelář, Martin Ondáš byl jedním z jejích partnerů. Stal se jím prý nejrychleji v pražské historii firmy. Martin Lucký pracoval pro McKinsey v New Yorku.

Letos v létě změnili působiště a zakotvili v rychle se měnícím pražském Karlíně. V provizorních prostorách bývalého show­roomu kancelářských interiérů tady budují vlastní firmu Minerva BizMachine, o níž jsou přesvědčeni, že je jednou zase vynese "ven". Všichni tři ostatně obdivují české a slovenské firmy, které prorostly do celého světa.

"Sky is the limit"

Heslo, které zní možná otřepaně. Ale tři bývalí "mekáči" jím žijí. Rozhodli se podnikat, protože měli nápad a příležitost vybudovat něco svého. Chtějí si zažít pocit, když budujete firmu od základů a berete na sebe veškerá rizika a do projektu vkládáte vlastní peníze.

"Potřebuji mít pocit, že stojím v zákopu, a když něco udělám špatně, je fakt po mně," říká k tomu Martin Lucký.

Tím si člověk v zavedené firmě neprojde. Už proto, že tam se rizika i přínosy rozmělňují.

Část názvu stávající firmy Minerva BizMachine si vypůjčili z názvu prvního projektu (Minerva), který v McKinsey společně dělali a kde se spřátelili.

Jejich firma chce klientům po celém světě umožnit lépe prodávat a následně se o zákazníky správně starat. Vyvíjí pro tyto účely řešení, které kombinuje znalost konkrétního trhu, pochopení obchodního modelu klientů a softwarové nástroje pro řízení prodeje. Zaměstnává analytiky, konzultanty, ale i databázové experty a vývojáře aplikací. "Dokážeme například klientovi říci, kterým firmám má svůj produkt nebo službu nabídnout, kdy a jak je má obchodník oslovit a jak potom tuto obchodní příležitost vyhodnotit." Stejně tak jsou schopni zachycovat a analyzovat klientům informace, spolu s doporučením, jak lépe využít času každého obchodníka a zlepšit jejich výkon.

Službu dnes prodávají v Česku, v Norsku i v JAR. Další klienty hledají v rozvinutých zemích. Obsluhované firmy mohou být i menší, než byli typičtí klienti McKinsey. "Chceme se dostat i k firmám, které dělají obrat kolem dvaceti milionů eur," říká Martin Ondáš.

Jinak žádné konkrétní mantinely nemají. "Začali jsme si počítat v Excelu plán a pak jsme to zase zaklapli, protože jsme zjistili, že velikost trhu nás nebude nikdy omezovat," říká Martin Nepraš. "Doufáme, že nebudeme stíhat nabírat lidi," smějí se, když se ptám na předpokládaný růst firmy.

Víkendy odhánějí

Firmě McKinsey vděčí za schopnosti, odolnost a kontakty. Bez téhle značky za zády je ale znát jisté uvolnění. A nejde jen o to, že v létě chodili do práce v kraťasech. Teď si mohou nastavit vlastní pravidla. Třeba i taková, že jednou za týden se povinně celá firma hodí do gala a zavede takzvané "suit up Fridays".

"Je to fakt jiný pocit, když děláte na svém," popisují.

Vyprávějí, jak se v neděli večer těší do práce, a když se pracovní týden přehoupne za polovinu, víkend odhánějí. "Manželka říkala, že už mě dlouho neviděla tak živého," říká Martin Lucký.

Když se jich zeptáte na vzory a ideály, nechrlí světoznámá jména z manažerských příruček. Martin Nepraš narovinu chlapsky říká, že chtěl zplodit syna (ty už má dva), zasadit strom a založit firmu.

Martin Lucký má inspiraci ve svém otci, který vybudoval úspěšnou firmu a podle jeho slov se na sebe dnes může bez problému podívat do zrcadla. "Stevové Jobsové a další byli jistě fantastičtí, ale tohle je nám bližší," shodují se.

Martin Ondáš přirovnává budování vlastní firmy k tomu, když jeho syn skládá lego. Je to o radosti ze stavby něčeho, co dává smysl. "Nedělá to pro pochvalu, prostě ho to baví," dodává.

Vydělané peníze chtějí investovat zpět do firmy. Rozhodně však nebudují něco, na čem by měli prodělávat. Jestli se jednou stanou miliardáři, nebude jim to vadit, smějí se.

Martin Lucký krčí rameny, že jednou možná bude svého přesvědčení a nadšení litovat. Na to mu ale kolegové jednohlasně a rezolutně odvětí výkřikem: "Nebudeš!"