Golf versus jogging. Řízek versus salát

Panuje horké zářijové odpoledne a já ve výhni točím nohama jako centrifuga ve výcvikovém středisku NASA, abych "nakopl" svůj bicykl a co nejrychleji se popral s žižkovským kopcem. V Riegrových sadech mě čeká Stanislav Gálik, muž, kterému ještě nebylo třicet a už stihl vybudovat i prodat úspěšné krejčovství, být CEO projektu UNIFER s 50 zaměstnanci, starajícího se o 300 studentů, a stát se členem rady investiční společnosti.

To ještě netuším, že za chvíli se zpotím ještě víc. Manažera si kdekdo představí jako někoho, kdo má na péči o sebe sotva 20 sekund denně. Vypracovaná postava Gálika, vyšvihnutého na bradlech, ale svědčí o opaku. Je z nové generace úspěšných, kteří svůj úspěch neměří pouze stupínkem na kariérním žebříčku, výplatní páskou či autem, ale i stavem svého těla. "Někteří lidé hledají rovnováhu a přemýšlejí nejenom nad úspěchem v podnikání, ale i nad svým zdravím," vysvětluje Stanislav. Podobný přístup už si začíná osvojovat i "první generace manažerů", jejichž kariéry se začaly psát v divokých devadesátkách.

Ambiciózní lidé se tehdy rychle dostali do vyšších pozic v korporátech nebo rozjeli úspěšné podnikání. Aby se nepřetrhla nit jejich "success flow", bylo potřeba zužitkovat maximum času. Manažeři často nesnídali, obědvali narychlo v právě vznikajících fastfoodech, chybějící energii nahrazovali hektolitry kávy a stres zaháněli cigaretami. Večer rozpouštěli myšlenky na perný den ve sklenkách alkoholu, v horších případech pomáhaly i jiné látky... "V jednacích místnostech stály karafy s kávou, která se konstantně dolévala," říká Dagmar Mazurová, koučka topmanažerů. "To už je ale dnes minulostí," dodává.

Ze zdravé stravy se stává kult

Kreativní ředitel Zdeněk Hejda, pracující dnes z domova, vzpomíná, že jakmile opustil stresující prostředí agentury, už nesnídá Redbull a neobědvá bagetu.

Změnu ve stravování nelze nevidět. Kolem byznyscenter jako Karlín či Budějovická vznikají obchody a restaurace plné zdravého sortimentu. V kurzu jsou bistra, veganské i vegetariánské restaurace. Burgery z fastfoodů, které už v těchto místech nenajdete, tak lidé z kanceláří mění za polévky, saláty i orientální hummus (jídlo ne zrovna vábivého názvu). Majitelé Nemléka, firmy, která dodává na trh rostlinné alternativy mléka, vysvětlují, proč je jejich produkt oblíbený u manažerů. Je podle nich kvalitní a zároveň šetří chronicky vytíženým lidem čas. Kdyby si ho totiž sami připravovali doma, stálo by je to relativně dost práce.

Manažeři holdují i různým speciálním dietám, které povyšují zdravé stravování ještě o "level" výše. Hodně manažerů má v tomto ohledu vymyšlený vlastní systém. Třeba Gálik se stravuje stylem "no junk food". "Přiznám se, že můj jídelníček je hodně bio a hodně vegetariánský. Na druhé straně, hovězí guláš mého táty je pořád nejlepší jídlo na světě," přiznává. Dává si pouze jedno espresso denně a jednu sklenku vína týdně.

Josef Janov, šéf investičního fondu Hartenberg, stravování tolik neprožívá, ale nyní jej inspiroval olympijský vítěz, chodec Matej Tóth, který jí sladké pouze před výkonem a naučil tělo efektivně využívat energii z tuků. Ohledně vztahu manažerů a dlouhodobých diet, jako je veganství, raw či paleo, je ovšem skeptický. "Jasně, každý něco zkouší. No, vydrží jim to vždy tak pár týdnů."

Zdeněk Hejda zná ve svém okolí hodně lidí, kteří drží nějakou dietu. "Jsou to zejména ženy na vysokých pozicích. A znám také agentury, které vyhlašují dny zdravé stravy, například den paleo a tak dále." Fanouškem paleodiety je i Eugenio Brahmerini, vlastník The Adress Idea. Za svůj život jich vyzkoušel hned několik, a díky tomu má možnost srovnávat. Momentálně si dá každé ráno dvě sklenky teplé vody a naváženou misku ovoce či ořechů. Poté si namíchá koktejl s vitaminy a k obědu a večeři si dává buď rybu, nebo bílé maso se zeleninou.

Koučka Dagmar Mazurová konstatuje, že 80 procent změny ve stravování a životním stylu se odehrálo za posledních deset let. "Dnešní manažeři mají spočítané své BMI, radí se s nutričními experty, řeší svůj pitný režim. Často mají na stolech v kancelářích misky s ovocem a ořechy a popíjejí ovocná smoothies," popisuje Mazurová současnou situaci k sobě stále zodpovědnějších manažerů.

Důvody obratu není zase tak složité najít. Manažerům rostly kruhy pod očima, pod košilí se kupila kila, přibývalo depresí a syndromů vyhoření a v nejhorším případě podobně úspěšného kamaráda skolil infarkt.

Headhunterka Martina Vrbická vidí za lepší životosprávou ještě jeden důvod. Tvrdí, že pokud přijdou na pohovor dva schopnostně vyrovnaní manažeři, z nichž jeden váží dvojnásobek toho, co jeho konkurent, větší šanci na úspěch má "pan hubenější". Předpokládá se u něj prý méně času na nemocenské a větší výkon.

Golf už zdržuje

Ruku v ruce se stravováním jde sport. Dříve své síly manažeři měřili především na golfu či na tenise. Více než o vyplavování toxinů byly tyto dvě aktivity o potvrzování společenského statusu. Podobně jako nákup drahých aut a hodinek. Dnes ale začíná golf mnohé zdržovat - manažerům neposkytuje to správné intenzivní vyžití. "Na golf nemám tolik času. Možná až mi bude 70 a nebudu moct hrát tenis a hokej," vysvětluje Josef Janov.

Eugenio Brahmerini vysvětluje, že je třeba dělat intenzivní sport a být jím v danou chvíli plně zaměstnán, aby člověk alespoň na chvíli zapomněl na práci a problémy. To je pro manažera během golfu často těžký úkol, a dokonce i nežádoucí, pokud je tam s klientem.

Zdeněk Hejda ležérnost golfu vtipně glosuje: "Připadá mi to stejně intenzivní jako procházení se s kočárkem. A toho jsem si užil poměrně dost." Dnes jsou na sport jiné nároky než před 10 lety. Už nejde o pózu a vhodné prostředí pro multiplikaci byznysových zakázek. To zválcoval požadavek na zdraví. Dnes je vyžadováno, aby se člověk skutečně pořádně zapotil.

Josef Janov tento trend pozoruje všude kolem sebe: "Dnes v mém okolí 90 % lidí z byznysu sportuje. A to celkem hodně. Je trendy běhat, dělat crossfit nebo absolvovat Spartan Race."

Zálibu v běhání potvrzuje i Dagmar Mazurová. Vypráví o tom, jak si manažeři libují v extrémních výkonech a absolvují půl-, či dokonce celé maratony.

Mazurová to ovšem zčásti vnímá jako produkt profesní deformace - manažeři jsou zvyklí podávat maximální výkon v práci, tak se snaží o to samé i ve sportu. Při něm by si ale paradoxně měli od výkonu odpočinout. Proto nabádá, aby manažeři při běhu odložili své měřicí aplikace a dělali to jen tak. Jednoduše pro radost, ne pro dosažený cíl. A to je ve světě manažera deformovaného neustálou snahou dodržet své klíčové ukazatele výkonnosti někdy docela zvláštní veličina.

"Óm"

Jan Mühlfeit, bývalý ředitel Microsoftu pro střední a východní Evropu a dnes mentor, přirovnává manažery k vrcholovým sportovcům, ovšem s jedním zásadním rozdílem. "Sportovec 90 procent času trénuje a pouze 10 procent je ve výkonu. Manažeři s výjimkou nějakých seminářů netrénují, jsou ve výkonu neustále. Navíc si na rozdíl od sportovců ani pořádně neodpočinou - na dovolené tráví velkou část dne vyřizováním e-mailů," říká Mühlfeit. Své kolegy z korporací a vysokých postů dnes nabádá vedle sportu také k lepší duševní práci. Předpovídá, že stresu bude už jen víc. S těžkou hlavou je proto potřeba se naučit pracovat.

Hodně manažerů (včetně samotného Mühlfeita) propadlo józe, která kombinuje pohyb s duševním odpočinkem. Také Gálik se nadchl a věnuje jí 2-3 hodiny týdně. "Práce manažera je často velmi náročná na nervový systém a celkově imunitu těla. Proto jóga pomáhá předcházet stárnutí, přináší relaxaci a uvolnění a je vhodná jako prevence proti nemocem," vysvětluje Andrea Kopalová, lektorka speciálního odvětví jógy Naam.

Vedle jógy si západní korporátní svět vypůjčil z východu také meditaci a s ní cílené nicnedělání, přerušení veškerých myšlenkových toků a hlubokou relaxaci. Ta může manažerům sloužit jako vhodný prostředek, jak zvládat své emoce. Mentor Mühlfeit vysvětluje, že čím více lidé meditují, tím více mají své emoce pod kontrolou. "Nejenže si díky ní odpočineme, ale zároveň posilujeme logickou část mozku, a tudíž amygdala, emoční část, nemá prostor provádět emoční únosy. To jsou situace, když v práci tlučeme do stolu nebo na kurtu raketou," popisuje.

Mühlfeit dnes, léta po odchodu z korporátního světa, přiznává, že se jednu dobu potýkal s hlubokou depresí. Důvodem bylo i to, že ačkoliv sportoval, vždy se soustředil hlavně na výkon. Chodil běhat - ani tady ho ovšem neopouštěly myšlenky na práci. Dnes praktikuje spíše jogging, sem tam poslouchá přednášky z YouTube, jindy "přírodu" a snaží se podle svých slov žít okamžikem. Tím pročisťuje svou vytěžovanou hlavu.

Podobné trendy a přístupy dnes podporují samotné firmy. Ty, jak potvrzuje Martina Vrbická, už nedávají tolik peněz do golfových turnajů, ale investují je třeba do nutričních poradců. Ti se starají například i o stravu topmanagementu v ČEZ.

Mühlfeit zase popisuje organizované meditace, které zřídil ve své mateřské firmě - v Microsoftu.

Ať už řízeně, či ne, manažeři v Česku dnes evidentně berou svůj život o něco zodpovědněji.

"Břichatých manažerů v růžovém polotričku potkávám stále méně, takže se situace evidentně mění k lepšímu," hodnotí současnou byznysovou scénu Zdeněk Hejda.