Krach tvrdého Brexitu: radikální unionisté udrží konzervativce u moci

S ohledem na důvod vyhlášení předčasných voleb britská premiérka prohrála. A její postavení jak v čele vlády, tak konzervativců je silně otřeseno. Navzdory tomu i jejím vyjádřením během kampaně, že pokud ztratí i jen šest křesel, povede jednání o vystoupení Spojeného království z EU Jeremy Corbyn, se rozhodla na svůj post nerezignovat. Z hlediska zajištění stability a blížících se jednání o Brexitu lze toto stanovisko pochopit. Její odchod by znamenal oddálení sestavení nové vlády a tím i odložení začátku rozhovorů s EU, což by, v kontextu již běžící dvouleté lhůty, vedlo jen k dalšímu zkrácení doby na vyjednání nové dohody. Byť je všem zainteresovaným jasné, že během vymezeného časového období se zřejmě nepodaří komplexní dohodu mezi Spojeným královstvím a EU vyjednat. Navíc stále platí, že jakkoli Mayová nezískala většinu, je to její strana, která volby vyhrála.

Výsledky voleb opět ukázaly, jak je britská veřejnost rozdělena. Tentokrát se nejedná o štěpení pro a proti vystoupení z EU jako v loňském referendu, ale za jakých podmínek by Spojené království mělo z Unie vystoupit. To potvrzují výsledky zejména liberálních demokratů, kteří jako jediní z hlavních stran požadovali nové referendum o budoucí dohodě s EU s možností Evropskou unii neopouštět.

Přestože se jejich podpora oproti předchozím volbám mírně navýšila, nedokázali svou politikou přesvědčit voliče o správnosti tohoto kroku. Zdá se, že rétorika konzervativní vlády ohledně nutnosti respektovat výsledky loňského referenda padla na úrodnou půdu. Strany, které si přejí zachování užších vazeb s EU (tedy tzv. měkký Brexit), získaly v Dolní sněmovně celkem 326 křesel. Jejich váhu ale snižuje politika nacionalistické Sinn Féin, která, byť se voleb v Severním Irsku účastní, v samotné sněmovně nezasedá. Jejich sedm křesel tak i tentokrát zůstane neobsazeno, což snižuje hranici pro získání většiny ve Westminsteru.

Velká podpora pro radikální strany v Severním Irsku, která vedla k eliminaci ostatních umírněných stran, je pro Mayovou záchranou. Nejenom s ohledem na přístup Sinn Féin k výkonu poslaneckých mandátů, ale i navýšení mandátů pro Demokratickou unionistickou stranu (DUP). Tato radikální unionistická strana, která prosazuje setrvání Severního Irska ve Spojeném království, je v podstatě jediným možným partnerem pro Konzervativní stranu. Koalice s labouristy je zcela vyloučená, stejně jako se Skotskou národní stranou. Nabízela by se sice možnost vytvoření spojenectví s liberálními demokraty, ale ti již několikrát během kampaně i po volbách tuto možnost jednoznačně odmítli (zcela pochopitelně, a to nejenom s ohledem na rozdílné postoje obou stran k Brexitu). Pro vytvoření většinové vlády zůstává tedy pouze DUP. Nejsilnější severoirská strana vládnoucí Severnímu Irsku deset let společně v koalici se Sinn Féin sice v loňském referendu podporovala Brexit, není ale příliš nakloněna jeho tzv. tvrdé formě. Důvodem je zejména situace v Severním Irsku a snaha zachovat volnější hranici s Irskou republikou.

Někteří přední představitelé Konzervativní strany mají ze spolupráce s DUP obavy, především s ohledem na její konzervativní hodnoty. Severní Irsko jako jediná část Spojeného království např. neuznává sňatky osob stejného pohlaví. A je to zejména díky DUP.

Právě Ruth Davidsonová, šéfka skotských konzervativců, která se otevřeně hlásí ke své lesbické orientaci, tyto obavy vyjadřuje nejhlasitěji. Vzhledem k počtu mandátů, které se konzervativcům podařilo ve Skotsku získat (13) a díky nimž nebyla ztráta Mayové ještě vyšší (v minulých volbách zde strana obdržela pouze jedno křeslo), by britská premiérka neměla tyto hlasy podcenit.

Ruth Davidsonová byla totiž hlavním faktorem úspěšné kampaně konzervativců ve Skotsku. Dokázala ve volbách problematizovat nejenom Brexit jako takový, ale především s ním úzce spojenou otázkou druhého skotského referenda. Je to zejména díky jejímu umu, že těmito volbami skotští konzervativci potvrzují postavení druhé nejsilnější strany ve Skotsku a překvapivě odsunují labouristy do pozice třetí strany. Skotská národní strana nedokázala relevantně v kampani na přístup skotských konzervativců reagovat. Symbolickým v tomto směru je neúspěch Alexe Salmonda, dlouholetého předsedy SNP a osoby, která stranu v roce 2007 dovedla poprvé ve Skotsku k moci a k prvnímu referendu o nezávislosti v září 2014.

Přestože SNP oproti minulým volbám ztratila nejvíce křesel ze všech stran, je nutné si uvědomit, že v roce 2015 se nesla na vlně velké podpory od neúspěšného referenda a její zisk byl bezprecedentní. Do té doby obsazovala vždy kolem šesti křesel. V kontextu její desetileté vlády nelze její výsledek interpretovat jako velký neúspěch.

SNP si stále drží postavení nejsilnější strany ve Skotsku a se svými 35 mandáty udržela i pozici třetí nejsilnější strany ve Westminsteru.

Jakou vládu ale bude nový parlament v příštím týdnu schvalovat, není zatím jasné. Lze očekávat určité změny v jejím složení. Nezodpovězenou otázkou zůstávají také ústupky, které si dokáže DUP za svou podporu nové vládě s Theresou Mayovou vyjednat. Pokud jde o Brexit, s ohledem na své postavení a rozdělení mandátů ve Westminsteru by britská premiérka měla reflektovat názory voličů a ustoupit z pozice tzv. tvrdého Brexitu a aktivněji zapojit zástupce všech regionálních vlád do jednání. Zda tak ale učiní, to ví jen ona sama.