Loterie s prezidentem

Čeho si asi všichni na letošní debatě Vladimira Putina s ruskými občany všimnou, je fakt, že byla silně upozaděna témata spojená se zahraniční politikou. Nebýt sankcí, které jsou podle Putina vlastně pro Rusko báječné, či Ukrajiny, kde opět pochválil svého přítele Viktora Medvedčuka a rýpl si do ukrajinských představitelů, tak by vlastně kolonka zahraniční politiky mohla zůstat úplně prázdná. Upřímně, není ani moc divu. Rusko je i nadále přítomné v Sýrii a zprávy o mrtvých vojácích na klidu nepřidají, Ukrajina se stále ještě nezhroutila pod nánosem fašismu, jak bylo oblíbené tvrdit, a americký prezident Trump není žádné vítězství pro Rusko a o spojencích, jako je Venezuela, raději ani nemluvit.

Hlavní témata tak ležela někde jinde, a to v ekonomice. Vladimir Putin Rusům oznámil, že jejich ekonomika roste už několik kvartálů po sobě. Neopomněl ani další čísla, která měla běžnému Rusovi ukázat, že prosperita je za rohem, jako jsou třeba investice do základního kapitálu, jejichž růst předčil růst hrubého domácího produktu. Mohl zde přeci jen nabídnout alespoň nějaké pozitivní body, i když ani on nijak nezakrýval, že jde teprve o začátek. A samozřejmě, pak jsou tu ještě ti, kdo se snaží, za cizí peníze, využívat složitou situaci k vlastnímu prospěchu a politickému zviditelnění. Alexeje Navalného, který je podle Vladimira Putina nejspíše tím, jehož jméno se nesmí vyslovit, nezmínil, ale všem bylo jasné, o koho jde.

Jako vždy asi nejzajímavější částí byly žádosti běžných občanů o pomoc s jejich konkrétními sociálními problémy. Asi nejjednodušší, jak si proces, respektive naděje, které si s telefonátem do tohoto pořadu lidé spojují, představit, je prostě loterie. Miliony lidí (letos prý poslalo dotaz přes jeden milion lidí) doufají, že právě ten jejich bude vybrán, a oni se budou moci svěřit se svým problémem, bolestí. Ty přitom velmi často nejsou nijak malé. Jen letos to byla žena, která žije bez střechy nad hlavou, učitelka s platem 18 tisíc rublů či chlapec, který si stěžuje na nedýchatelný vzduch kvůli uhelnému prachu z místního přístavu. Vladimir Putin se vždy zamyslel, někdy i podivil, že přeci federální centrum už poslalo na program peníze, nicméně vždy slíbil zjednat nápravu. Právě tito lidé se stali šťastlivci, kteří v letošní loterii vyhráli svůj jackpot. Jejich případy budou pod drobnohledem, mají tak šanci na zlepšení své situace. A samozřejmě, Vladimir Putin je nakonec ten, kdo jim tuto radost udělá.

Pro normálního člověka je taková možnost lákavá, právě jako ona loterie. Princip je přitom stejný, jako když si v našich končinách jde někdo vsadit sportku či koupit nějaký los. Co na tom, že vám statistici řeknou, že šance je malá. Na to při koupi nemyslíte. Myslíte na to, co byste udělali s penězi, které jste vyhráli. A máte přitom pocit, že pokud mohl vyhrát František Novák z Kopidlna (pokud někdo takový existuje, omlouvám se mu), může se to stát i Vám. Jedná se tak o formu investice, kdy za určitý peníz očekáváte enormní výnos, ale zároveň máte téměř stoprocentní riziko, že o svoji investici přijdete. A loterijní společnost samozřejmě neváhá ukazovat vítěze, aby ve Vás pocit, že příště můžete být na řadě i Vy, posílila. Jde jí přeci jen o to, aby na sebe upozornila.

Samozřejmě, loterii debata připomínala jen částečně. Výběr podobný, důvody zlepšit své postavení ostatně také. Dokonce i fakt, že pro Vladimira Putina je to příležitost si zahrát na jediného zachránce, který může změnit cokoli. Přitom se ale ztrácí podstatný problém. Vladimir Putin vládne Rusku, ať přímo či přes prostředníky, už sedmnáct let. Problémy, které oni jednotlivci nadnesli, přitom nejsou jen záležitostí Krasnodarského kraje, Stavropolského kraje či dalších regionů. Problémy jsou totiž systémové a zodpovědnost za ně nese nejvyšší vedení. Fakt, že se kraje nacházejí v situaci, ve které se nacházejí, tedy hluboce zadlužené, nezpůsobily jen přehmaty v jejich hospodářské politice (jakkoli ve většině případů nikdo nemůže mít iluze o jejich nezištnosti či nadpozemských schopnostech), ale hlavně politika centra. Legendární jsou v tomto takzvané květnové výnosy (Majskije ukazy) z roku 2012, kterými si chtěl Vladimir Putin zvýšit svoji popularitu. Zvýšil mzdy široké škále státních zaměstnanců či přidal důchodcům, přitom jaksi zapomněl na to, že právě regiony budou tato zvýšení platit. Ty ani předtím nebyly v nijak růžové situaci, po ní se vše ještě zhoršilo. Samozřejmě, že ani tento detail při své přímé linii Vladimir Putin nezmínil, nijak by to nezapadlo do obrazu poslední záchrany, kterou tak pečlivě šíří.

Oni šťastlivci se samozřejmě mohou radovat. Jejich problémy bezpochyby dojdou vyřešení. Učitelka dostane přidáno, stav cest v Krasnodarském kraji se zlepší v důsledku investice, která do nich půjde atd. Problém to ale bude představovat pro ostatní. Ruské školství je extrémně podfinancované, ředitelé škol mají s bídou i na tyto mizerné výplaty. Když budou muset jedné přidat, jinou prostě propustí či plošně sníží mzdy. Když bude muset vedení regionu dát více peněz na silnice, ubere prostě jinde. Peníze nejsou, ale držte se. A zloduchem tak bude právě ředitel či gubernátor. Vladimir Putin totiž občanům pomáhá, zatímco zlý gubernátor jim peníze bere.