Kde je láska, tam se daří

Myšleno nyní výhradně po pracovní stránce. Od jednoho květnového víkendu stráveném jako dobrovolnice na festivalu Open house Praha vnímám, že jsem potkala za víkend více než 300 nadšených, pozitivních, chápavých, podporujících, pokorných i zvídavých lidí.  Přemýšlím proč činnosti, za které nejsme zaplacení a děláme je pro naprosto cizí lidi, děláme s takovou vervou, radostí a láskou.  Nemusí to být velká akce v Praze, sobotní procházka po Pohádkovém lese v Králíkách mne podnítila dokončit několik týdnů nedokončenou úvahu.

Dobrovolnictví možná postaví na hlavu některé manažerské motivace. Desítky lidí stráví celý víkend od rána do večera prací často mimo svou komfortní zónu? Co je vede k tomu, že obětuji volný čas a celý den stráví mezi lidmi běháním po budovách a stanovištích, mnohonásobným opakováním stejných informací.  Či si týden před akcí každý večer připravují kostýmy a dekorace pro předvedení pohádkové hry pro děti.  Trénují si u toho povídání před cizími lidmi, odstranění jejich obav, zachovávají úsměv i pohodu na stanovišti v deštivém a nečekaně chladném počasí.

 Vidět členy tělovýchovné jednoty, jak po celém dni na velodromu s láskou omývají a leští dosucha všechna závodní kola, srovnávají je podle velikosti a barev na stojany, špičkují se u toho, i když jsou za celý den unavení z nevšedního návštěvnického zájmu a pomoci stovkám lidí do sedel závodních kol. Věděli, že musí dodržet svou procedurou, jinak by ráno měli problém. Svou standardní rutinu však dělali s takovou péčí, že jsem na nich mohla oči nechat. Jak tento jejich zápal, nadšení a lásku ke kolům, přenést jako silnou inspiraci pro radostný výkon do všedního pracovního života lidí kolem mne?

Jak péči duchovní Československé církve husitské, elegantní mladé vzdělané dámy s vznešenou dikcí srovnat s péčí některých manažerů o své ovečky? Její všeobjímající laskavost a péče o dobrovolníky během dne byla neuvěřitelná. Ve svatostánku bylo připraveno vše, co dobrovolníkům zpříjemní celý den strávený před kostelem – káva, čaj, slané i sladké pečivo. Zájem o to, co děláme a proč, nebyl jen profesionálním vyslechnutím druhé strany na počátku setkání. Bylo v něm srdce a nehraný zájem.

Nadšení, nasazení, přesvědčení a chuť prezentovat objekt návštěvníkům festivalu co nejlépe byla nakažlivá. Stejně tak předvádění pohádek i dospělým návštěvníkům mělo v sobě lehkost a hravost a chuť ukázat se. Jsem zde pro vás, vy mi za nic neplatíte, přesto se snažím pro vás udělat to nej. 

Dobrovolnictví je podle mne věcí cti a hrdosti. Nenabízí se automaticky každému.  Na straně organizátorů je odvaha a důvěra, kterou vloží v dobrovolníka, kterého neznají měsíce a roky. Dobrovolník tuto důvěru nezklame. Vydá ze sebe všechny síly, co má, aby dostál a překonal očekávání od dočasně svěřené funkce. Má sice manuál, jak má postupovat, přesto události přinášejí situace v manuálu nepopsané ani předem na poradách neřešené. Má odvahu věci řešit. Současně má v sobě odpovědnost a vnímá celek, jehož je součástí. Jeho řešení je vstřícné, laskavé, v případně nutnosti i dostatečně razantní.

Co kdybychom si od dobrovolníků a jejich přístupu vzali příklad do každodenního života. Dali opravdu svým lidem kolem sebe důvěru, vypustili je do života, Podněcovali je hlavně k primární radosti z konání, z činnosti. Kdo bude svou práci dělat se srdcem a radostí, tam se pozitivní výsledek dostaví. Že se občas hodí jistá korekce postupu, to nezpochybňuji. Nikdy by však kontrola a zpětná vazba neměla pokazit radost člověka z jeho konání.Protože kde je láska, tam se daří.