Poslanci prosazují registr. Ale jen pro ty druhé!

V Poslanecké sněmovně se již před více než měsícem (16. 5.) mělo rozhodovat o novele zákona o registru smluv, tedy zákona, podle kterého se zveřejňuje celá řada smluv státu i velkých samospráv. Nakonec ovšem poslanci o ničem nehlasovali. Radek Vondráček z Hnutí ANO totiž přišel se třetí přepracovanou verzí novely zákona. Čtvrtou variantou pak je zákon nechat v současném znění. Registr smluv přichází ve sněmovně na řadu až tento týden.

Jenže proč vlastně potřebujeme nějakou třetí verzi? A co přináší tato verze tak zásadního oproti verzi senátní, která široké výjimky pro státní firmy a podniky původně navrhované Poslaneckou sněmovnou výrazně zredukovala? Odpověď je možná jednodušší, než by se mohlo zdát - poslancům se zřejmě nechce do zveřejňování smluv Poslanecké sněmovny (viz např. tento článek), tak si připravili verzi, podle které  smlouvy s jejich asistenty (což mohou v některých případech být i jejich blízcí, resp. blízcí jejich kolegů) nebo smlouvy o poradenských či právních službách, které jsou propláceny z veřejných peněz, nemusejí být veřejné.  Je to přitom právě sněmovna, která by měla jít příkladem a v registru smluv zveřejňovat jako první. Nebo chtějí poslanci transparentnost všech kromě sebe?  

Foto: File: Erector fat tail sheep.jpg, zdroj, autor: Erector, licence: Attribution 3.0 Unported (CC BY 3.0)

Kvůli poslaneckému lavírování se ovšem celý proces dál protahuje a řada subjektů je držena v nejistotě, zda v registru smluv nakonec zůstane, případně v jaké podobě a které smlouvy bude muset zveřejňovat. Navíc je těsně před volbami a poslanci už by celý standardní hlasovací proces nestihli. Aby tedy bylo možné plán s touto třetí verzí realizovat, museli by poslanci využít zrychleného schvalovacího procesu a novou verzi odhlasovat už v prvním čtení. Je ale zrychlený proces odůvodněný v momentu, kdy již teď na stole dvě verze novely jsou + je zde varianta nechat původní znění zákona?

Možná by ale nějaká třetí verze přesto smysl mít mohla, ovšem trochu jiná, než jakou si ji představují poslanci.  Taková, která by do registru přidala (v souladu s verzí ze Senátu) klíčové instituce jako Kancelář prezidenta, Poslaneckou sněmovnu, ÚS, NKÚ nebo Veřejného ochránce práv. Mohla by navíc opravit i jiné díry, které už v registru jsou. Třeba enormně nešťastně formulovanou výjimku pro státní akciové společnosti (např. ČEZ) obchodující na regulovaném nebo evropském regulovaném trhu.  Tyto společnosti kvůli špatné formulaci nemusejí dnes zveřejňovat nejen smlouvy s nestátními subjekty, ale dokonce i smlouvy uzavírané se státem. Takový generální pardon nikdo jiný nemá. Tato výjimka je navíc určena i těm, kteří mají na regulovaných trzích třeba pouhý dluhopis, nikoli samotné akcie. Tímto způsobem z registru smluv nenápadně vypadly např. České dráhy.

Podobným nesmyslem, zasluhujícím opravu, je obousměrné působení výjimky pro organizace malé obce. Proč by  neměla být veřejná smlouva malé obecní firmy např. s ministerstvem, krajem nebo větším městem? Myšlenka této výjimky mířila na smlouvy mezi dvěma takovými malými obcemi, aby se nezatěžovaly administrativou. Ale pokud je druhou stranou velký povinný subjekt, ať smlouvu klidně zveřejní.

Suma sumárum: Na současném poslaneckém lavírování je vidět pokrytectví, se kterým poslanci k registru přistupují. Lze je sice ocenit, že se postupně couvají od plošného vynětí státních firem a podniků, dál ovšem platí, že výjimky mají ti, kteří nejhlasitěji křičí. Když pak dojde na samotné smlouvy sněmovny, chovají se poslanci jako stádo ovcí, které se bojí stříhání.