Je nastavení systému podpory „vědy a výzkumu“ v Česku dostatečně motivační pro vyšší soukromé výdaje na výzkum?

Martin Bunček, místopředseda TA ČR

Před Českou republikou stojí velká výzva a úkol zároveň. Po roce 2020 se dá očekávat snížení dotací z evropských strukturálních a investičních fondů (ESIF). Ačkoli v tuzemsku peníze z těchto zdrojů přispěly zejména k odstranění dluhů při budování například dopravní infrastruktury, jejich nezanedbatelná část šla zejména od roku 2011 na podporu výzkumu a inovací. Veřejné výdaje do této oblasti tak díky evropským penězům v posledních letech drží průměrný meziroční nárůst 10,9 % (2011 - 2015). Bez evropských peněz by byl ve stejném období průměrný meziroční nárůst pouhá 4 %.

Veřejné výdaje však mohou při správném nastavení přímo vázat, ale zejména podněcovat, další výdaje ze soukromých zdrojů. Za určitých okolností a při vhodném nastavení systému podpory v tom tedy mohou veřejné výdaje hrát velmi podstatnou roli.

Statistická data z posledních let jednoznačně prokazují zvyšování soukromých výdajů na výzkum a inovace, které doprovází zvyšování těch veřejných, respektive svým růstem ty veřejné významně převyšují. Zejména v posledních osmi letech je patrný nárůst čistě soukromých výdajů na výzkum a inovace. V letech 2011 - 2015 to bylo v průměru meziročně o 11,3 %!

Zdá se tedy, že veřejné prostředky jsou jedním z faktorů pro zapojení soukromých peněz do výzkumu a inovací. Díky nim se například daří v posledních letech zčásti "vázat" soukromé výdaje zejména v programech aplikovaného výzkumu. Z hlediska Technologické agentury ČR (TA ČR) jde o programy aplikovaného výzkumu ALFA, EPSILON, OMEGA, Centra kompetence a nově THETA a ETA.

Například jenom v roce 2015 dosáhly takzvané povinné výdaje (na základě pravidel veřejné podpory) ze soukromých zdrojů v programech TA ČR 1,6 miliardy korun. Tato částka pak odpovídá zhruba 3,5 % z celkových ročních výdajů na výzkum ze soukromých zdrojů v daném roce. Jenom pro srovnání procentuálně to zhruba odpovídá průměrnému meziročnímu nárůstu veřejných výdajů na výzkum bez ESIF anebo 68 % (!) meziročního nárůstu soukromých výdajů na výzkum mezi roky 2014 a 2015. Ačkoliv nelze prokázat kauzální vztah, myslím, že toto srovnání přinejmenším poukazuje na potenciál vhodného využití veřejných prostředků.

Dalším efektem takto vydaných peněz však může být i podnícení dalších soukromých výdajů do výzkumu a inovací, které již přímo nesouvisí s veřejnými výdaji. Jedná se například o samostatný firemní výzkum nebo smluvní výzkum. To by mohla být jedna z cest, jak zapojit do výzkumu a inovací ještě více neveřejných zdrojů.

Je však třeba upozornit, že i když v absolutních číslech investice do výzkumu a inovací ze strany firem roste, v roce 2015 poprvé po více než osmi letech (pomineme-li krizový rok 2008) podíl těchto výdajů na HDP v podnikatelské sféře klesl z 1,09 % na 1,06 %. Tempo investic do výzkumu ze strany podnikatelů se tedy v té době i přes hospodářský růst výrazně zpomalilo. Je proto nezbytné najít příčiny tohoto nepříznivého jevu. V tom také vidím důležitý aktuální úkol státu. Jeho plnění ale musí obsahovat i hledání způsobu, jak tento nepříznivý vývoj zastavit. Z dalších dat, na obrázku výše, je viditelný pokles výdajů malých a středních podniků, "kompenzovaný" v celkovém součtu nárůstem výdajů velkých podniků.

Možnosti státní "podpory" výzkumu a inovací v Česku jsou však fakticky téměř výhradně formou dotace vyplácené předem všem typům příjemců a nepřímá podpora formou daňových odpočtů se léta potýká s nejasnostmi, které odrazují podnikatele od jejího využití. V tzv. inovačně vyspělých zemích se ale podporou rozhodně nemyslí jen ta finanční. Naopak, velmi často se jedná právě o podporu nefinanční, která má například formu jednotného postupu a spolupráce vládních organizací (v poslední době viz například Finsko a jeho TEAM Finland kde spolupracují jednotlivá ministerstva a agentury jako TEKES, Finpro či Finnvera).

Pokud tedy i za těchto, v Česku nepříliš pozitivních podmínek, rostou soukromé výdaje do výzkumu a inovací takovým tempem a po tak dlouhou dobu, myslím, že máme v Česku obrovský potenciál.

Martin Bunček
místopředseda TA ČR