Vzdělávání zdravotních sester III.

 V tomto příspěvku shrnu a doplním co jsem napsal v předchozích dvou článcích k tématu nedostatku zdravotních sestřiček a k experimentu, který v oblasti jejich vzdělávání spáchali čeští politici, když schválili zákon 96/2004 o vzdělávání nelékařských pracovníků.

Od září 2017 by se budoucí zdravotní sestry měly vzdělávat již podle nového schématu, tedy 4 roky studia na Střední zdravotnické škole a jeden rok nástavby. Absurdita spojená se vzděláváním zdravotních sestřiček by měla být zmírněna. Zůstane, ale varování, že pseudo-odborníci, kteří se podíleli na změně vzdělávání sestřiček a také městských strážníků, učitelů a státních úředníků, se počase mohou znova objevit a s novým zdvůvodněním budou obhajovat jiné absurdity.

Dne 26. dubna 2017 se hlasováním ve třetím čtení o tisku č. 880 a následně schválením změny uzavřel 13 let dlouhý a neúspěšný experiment s povinnou vysokou školou, případně vyšší odbornou školou pro každou novou zdravotní sestřičku. Za posledních několik let, co jsem tuto problematiku sledoval jako pacient a procesní analytik, jsem slyšel od mnoha „odborníků“ názory proč musí mít zdravotní sestra VŠ nebo VOŠ. Jenže skutečnost byla velmi odlišná od názoru těch pseudo-odborníků, kteří nikdy nepoznali nebo již zapomněli co obnáší skutečná každodenní práce zdravotní sestry. Tvorba barevných presentací v PowerPointu o ošetřovatelském procesu to rozhodně není.

Ve vzdělávání zdravotních sestřiček na SZdrŠ a především, po nástupu, na konkrétní oddělení byl léty prověřen a stále funguje jasný systém, tzv adaptační proces. Není mnoho jiných oborů kde by byl takový dohled nad zapracováním nových kolegyň, napadá mne pozice letecký mechaniků a jejich specializace pro konkrétní typy letedel.

Jenže na rozdíl od leteckých mechaniků, tak zdravotních sester je potřeba víc jak 80 000. Jako analytik jsem viděl, že i do vzdělávání zdravotních sestřiček pronikla lobby škol, učitelů na těchto školách a absurdní názor, že čím vyšší vzdělání, tak tím se prý budou budoucí zdravotní sestry lépe starat o pacienty. Fakt, že je to nesmysl ukázalo uplynulých 13 let.

Když se ohlédneme do let 2003-04 kdy byl předchozí zákon 96/2004 připravován a schvalován, tak je potřeba se podívat i na širší souvislosti. Bylo to období kdy se objevovalo mnoho nových škol a studijních oborů a bylo potřeba zajistit studenty pro tyto školy.

Následně, ale docházelo k tak absurdním situacím, že se měnily studiní plány pro posobě jdoucí ročníky, když se ukázalo, že studentky původně nastavenou úroveň nejsou schopny splnit. Příkladem může být porovnání studijního plánu studentek v oboru „ošetřovatelství“ na VŠPJ (Vysoká škola polytechnická Jihlava). Studenti tohoto studia, kteří začali studovat v roce 2015 mají povinnou zkoušku z cizího jazyka, studenti, kteří začali v roce 2016 již zkoušku z cizío jazyka nemají. Takže argument, že studium VOŠ, VŠ je nutný pro práci v jakékoliv ze zemí EU neobstojí, když ze studijního plánu byl vypuštěn cizí jazyk.

Právě na práci v zahraničí se odvolával ve svém příspěvku ve Fóru čtenářů v MF Dnes v sobotu 29.4.2017 pan Pavel Bratinka. Pan Bratinka, bývalý ministr bez portfeje, v příspěvku uvedl, že problém se vzděláváním sestřiček byl prý způsoben Evropskou unií. Pro jasnou představu cituji pana Bratinku :“Požadavek vyššího vzdělávání pro tzv. Všeobecné sestry jsme museli přijmout jenom proto, aby naše zdravotní sestry mohly i v jiných státech Unie vykonávat práce, které se tam od sester vyžaduje“. To napsal bývalý ministr. Panu Bratinkovi asi úplně uniklo, že české školství má připravovat nové pracovníky pro český pracovní trh. Pracovníky, kteří budou jazykově vybaveni pro práci v zahraničí mohou připravovat školy jako nadstavbu pro ty kdo takové rozšíření budou potřebovat. Situace na VŠPJ ukázala, že je možné studovat obor „Ošetřovatelství/ Všeobecná sestra“ i bez cizího jazyka.

 Zvláštní i s ohledem na těch mnoho generací šikovných, milých a především kvalifikovaných zdravtních sester je názor presidentky asociace zdravotních sester M. Šochmanové. To v ČRo1 dne 9.července 2017 řekla, že (cituji): „...Pokud se sestrám snižuje vzdělání, tak to nepřivede žádné zaměstnance a naopak může dojít ke snížení jejich kvality.“

Paní šéfka asociace ve své kanceláři rychle zapomněla na kvalifikaci, kterou potřebují sestřičky na ortopedii, chirurgii a dalších odděleních. Prázdné tlachání o ošetřovatelském procesu a ošetřovatelských standardech to rozhodně není.

Tento zjevný rozpor mezi názorem ambiciozní presidentky asociace a ostatníma desítkama tisíc sestřiček si musí vyřešit ony samy při další volbě presidentky. Názor, že zdravotní sestra potřebuje vzdělání, aby se vyrovnala lékaři je absurdní. Lékař určuje léčbu a sestry se na této léčbě podílejí. Ten názor je podobně absurdní jako by letečtí mechanici chtěli vyšší vzdělání, aby se vyrovnali pilotům. Pokud se chce někdo vyrovnat pilotům, tak musí absolvovat výcvik a stát se pilotem. Pokud se chce někdo vyrovnat lékařům, tak musí vystudovat medicínu.

Už jsem výše citoval názor bývalého ministra, ale velký obrat byl vidět i na hlasování panů Sobotky, Mládka, kteří v roce 2003 hlasovali pro zpřísnění vzdělávání zdravotních sestřiček a v roce 2017 bez mrknutí oka otočili a hlasovali pro variantu 4 plus 1 rok.

Předseda vlády svým dřívějším a současným hlasováním ukazuje, že je odtržen od reality běžného života. Podobné je to s názorem některých ambiciózních dam z vedení asociace zdravotních sester, které místo zájmu zdravotních sestřiček hájí zájmy vyučujících v oboru ošetřovatelství na VŠ, VOŠ. Názor pana Bratinky ukazuje, že zkreslený názor a odtržení politiků od reality není problém pouze jedné politické strany.

Obecně se dnes hovoří o tom, že se úroveň středních škol snížila, ale to není problém zdravotnictví. Základ úpadku středních škol byl a je opět na straně politiků, kteří před lety prosadili odměňování škol podle počtu žáků bez ohledu na jejich schopnosti nebo dokonce zájem o konkrétní obor.

Střední zdravotnické školy měly jak v oboru všeobecná, tak také v oboru dětská sestra za víc jak 50 let propracovaný systém teoretického i praktického vzdělávání.

Přestože se to mnoha ambiciozním lidem nebude líbit, tak práce všeobecné sestry je především o praxi. Žádné tabulky v Excelu, žádné presentace v PowerPointu, ale každodenní fyzicky i psychycky náročná práce v prostředí, kde jsou na jedné straně pacienti deformováni novými TV seriály a na druhé straně doktoři, kteří často sestru berou jako služku.

Celá peripetie s povinnou VŠ, resp. VOŠ pro nové zdravotní sestřičky a po 13 letech změna systému vzdělávání do podoby 4 plus 1 by měla být velkým varováním pro všechny politiky a jejich poradce. Existuje mnoha generacemi ověřená zkušenost „Co funguje, tak do toho se nešahá“. Tato zkušenost byla přehlédnuta nejenom v případě vzdělávání zdravotních sester, ale i v případě vzdělání městských strážníků, učitelů odborných předmětů i dlouholetých státních zaměstnanců.

Takže ještě jednou. Ministři, poslanci a senátoři zkušenost se vzděláváním zdravotních sestřiček by pro vás měla být varováním „Co funguje, tak do toho nešahejte!“