Růst ruské ekonomiky a sankce

V poslední době bylo možné se dočíst, že Rusko úspěšně zvládá boj se stagnací a že se bez větších problémů dokázalo vyrovnat s následky sankcí ze strany Západu. Poslední číslo vydané Rosstatem, které tvrdí, že ve druhém kvartálu vzrostla ruská ekonomika o 2,7 procenta oproti stejnému období v minulém roce, jakoby potvrzovalo tento trend. Není ani divu, že se někteří komentátoři nechali strhnout právě k závěrům o překonání stagnace a světlých zítřcích ruské ekonomiky. Pochopitelně, o zlepšení situace v ruské ekonomice ze všeho nejvíce stojí Kreml, respektive jeho současný vládce. Toho čekají v březnu 2018 prezidentské volby, důkaz znovunastartování růstu se tedy více než hodí.

I když číslo vypadá optimisticky, je nutné k němu přeci jen přistupovat opatrně. Prvním důvodem je už samotný Rosstat. Ten je pověstný změnami ve způsobu výpočtu statistických ukazatelů. K jedné takové změně například došlo i v únoru 2017. Tato změna výrazným způsobem změnila údaje o růstu HDP i průmyslové produkci, a to směrem k lepším číslům. Došlo navíc i ke změně v klasifikaci některých položek. Nejzajímavější z nich bylo zařazení tanků mezi dopravní prostředky. Sarkasticky řečeno, vzhledem k tomu, že jsou oblíbeným prostředkem pro cesty ruských vojáků na dovolenou na Ukrajinu, tak jde asi o správné zařazení. Nicméně asi největší pochyby vzbudila výrazná korekce ekonomického poklesu v letech 2015 a 2016 směrem k lepším číslům (místo poklesu HDP o 3,7 % šlo o 2,8, ve druhém jmenovaném roce činil pokles jen 0,2 %). Zaujme přitom fakt, že hlavním důvodem zlepšení ukazatele je růst v oblasti zabezpečení národní bezpečnosti, a to včetně navýšení vojenské přítomnosti Ruska v Sýrii. Bez zajímavosti není ani fakt, že Rosstat přešel pod kontrolu Ministerstva pro ekonomický rozvoj, tedy toho ministerstva, které má přímo ekonomický růst za úkol. Nic z toho nemusí znamenat, že by se s čísly nějak nepatřičně kouzlilo. Jen je prostě nutné upozornit na fakt, že míra růstu nemusí sama o sobě říci vůbec nic o tom, jak si země ekonomicky stojí. Ekonomové s oblibou pro vysvětlení problematičnosti HDP jako jediného ukazatele uvádějí příklad mostu: Když jej postavíte, zvýšíte HDP, když jej následně zboříte, HDP se znovu zvýší.

Pokud si odmyslíme možné pochyby o číslech lze se teprve podívat na ukazatele, které způsobily současný optimismus. Jako již tradičně se jednalo o export ropy a zemního plynu. Nesurovinový vývoz představoval pouze 53 procent celkového exportu, nesurovinový neenergetický export pak pouze 34 procent. Taková čísla ukazují na to, že se Rusku dlouhodobě nedaří zvládnout přechod na diverzifikovaný model ekonomiky. Takové hodnocení posiluje ještě fakt, že i v rámci nesurovinového vývozu tvoří velkou část metalurgie nebo vývoz výrobků chemického průmyslu. Všechny tyto výrobky mají společnou hlavně závislost na vývoji na světových trzích, a to včetně Ruskem donedávna vychvalované pšenice. Stačí se přitom jen podívat na vývoj cen pšenice na světových trzích, aby člověk pochopil, že nejen Rusko dosáhlo dobré úrody.   

Z vnitřních faktorů se o růst zasloužil hlavně růst obchodu, a to jak maloobchodu, tak i velkoobchodu. Po letech poklesu reálných mezd se situace přeci jen změnila a nastal růst. To se přirozeně pozitivně odrazilo na zlepšení situace v maloobchodní síti. Navíc, zlepšená nálada pomohla i růstu prodejů zboží dlouhodobé spotřeby. Velmi suše, dokud se čekalo, že ruskou ekonomiku čekají problémy, lidé si nekupovali nová auta či ledničky. Jakmile problémy, zdá se, odezní, a očekávání jsou optimistická, začnou utrácet. Vedle toho prostě funguje to, že po nějakou dobu můžete nákup odložit a používat starou televizi či lednici, ale donekonečna to nejde. Pozitivně se také začínají vyvíjet investice do základního kapitálu. Ty patří mezi předstihové ukazatele. Velmi suše, říkají nám, jak asi bude v dalších letech. Firmy mají tendenci více investovat do strojů, což znamená, že budou také více vyrábět. Problémem přitom ale je, že není úplně jasné, do jaké oblasti tyto investice vlastně šly. Zbrojení Vám prostě nevygeneruje velký růst.

Už z daného velmi stručného shrnutí je jasné, že se situace v ruské ekonomice zlepšuje, zvláště přihlédneme-li k pádu inflace na úroveň kolem čtyř procent. Na druhou stranu si je ale nutné přiznat to, že jde prozatím o zlepšení velmi křehké. Už jen srovnání se světovou ekonomikou, která v roce 2016 rostla o 3,1 procenta, není pro Rusko zrovna příznivé. I když ruská ekonomika povyrostla, stále nedohání vyspělé ekonomiky, zatímco ty rozvíjející se ji silně dohánějí. Připomeňme si jen růst české ekonomiky, kde HDP narostlo meziročně o 4,5 %. Oživení poptávky po ropě a zemním plynu má různé příčiny, například i počasí v případě druhé komodity. Vývoz železa a polotovarů z něj také představuje spíše zlepšení na mezinárodních trzích než důsledek skvělé politiky ruských orgánů. Samozřejmě, zlepšený sentiment spotřebitelů je pozitivní, ale i ten se může časem změnit. Navíc, prozatím se zdá být spíše důsledkem toho, že prostě více se už šetřit nedá.  

Jako vždy je otázkou, jaký vliv mají na to vše sankce ze strany Západu, stejně jako protisankce ze strany Ruska. Jejich odpůrci říkají, že nemají žádný vliv, příznivci mají zase veškerý pokles ruské ekonomiky v minulých letech připisovat hlavně sankcím. Velmi suše, pravdu nemá ani jedna strana. Sankce samozřejmě vliv mají, byť dlouhodobý. Fakt, že neinvestujete do nových nalezišť ropy, se projeví za několik let. Nemožnost dovézt vyspělejší technologie v některých oblastech (ropný průmysl, technologie využitelné ve vojenství) také nemá přímý bezprostřední dopad (i když tady díky silnějšímu rublu došlo ke zlepšení). Navíc, sankce jsou nástrojem politickým, čili, nelze u nich zapomínat na prostý efekt vyjádření nesouhlasu s politikou toho, na koho jsou uvaleny. Na druhou stranu ale už ze současného růstu je vidět, že sankce se do současného ekonomického vývoje v Rusku promítají jen minimálně. Ropa a ostatní suroviny prozatím jsou, a ve střednědobé perspektivě i budou, tím nejdůležitějším faktorem. Ale sankce se promítnou například i do zmíněného optimismu. Očekávalo se, že schůzka Trump-Putin v Hamburku pomůže sankce zmírnit, což v Rusku pomáhalo lepší náladě. Když místo toho bylo přijato další kolo sankcí, optimismus výrazně opadl. Na číslech se to nicméně projeví až s odstupem, protože podepsány byly až v srpnu.  

Zatvrzelí fanoušci Ruska si tak ze všeho vezmou to, jak ruská ekonomika funguje skvěle. Fakt, že i tento růst je spíše nalezením něčeho, o čem doufá, že je to pevný bod uprostřed bažiny, do které se dostala, je trápit nebude. Rusko roste pomaleji než svět, stále hospodaří s deficitem, investice jdou buď do surovinového sektoru, nebo do vojensko-průmyslového komplexu, navíc je stále závislé na surovinách. Odpůrci budou zase očekávat další kolaps ruského hospodářství, i když ten zatím nepřichází a asi ani nepřijde. Místo toho mu hrozí spíše pomalé zaostávání za světem, kdy tempo jeho růstu nebude stačit přímým konkurentům. V lecčems tak situace opravdu připomíná brežněvovský zastoj. Nešlo o hospodářský propad, jen ostatní rostli rychleji. 

Článek o ruské ekonomice by samozřejmě potřeboval daleko větší prostor. Přesto jsem se pokusil nastínit, jak moc samotné číslo růstu HDP vypovídá či nevypovídá o realitě panující v zemi. A zároveň i nastínil problematičnost závěrů o tom, že se ruská ekonomika dobře vypořádala se sankcemi. Pro sektory, proti kterým byly sankce namířeny, půjde o efekty dlouhodobé povahy, navíc se projevily daleko více vlivy v jiných oblastech, a to včetně počasí, zbrojení či prostě momentální nálady.