V Nizozemsku bude znovu vládnout Rutte - politická reinkarnace Merkelové

Půl roku po parlamentních volbách je Nizozemsko stále spravováno odstupujícím Rutteho kabinetem. Po několika neúspěšných pokusech ve vyjednávání se nakonec podařilo staronovému premiérovi a vítězi voleb uzavřít dohodu mezi čtyřmi středopravými, ale jinak nesourodými stranami. Ačkoli tuto prosperující zemi nesužují z naší perspektivy žádné závažné problémy, očekávání voličů koaličních stran budou možná zklamána z přílišných kompromisů. Napravo od středu se tak možná znovu vyklidí místo populistovi Geertu Wildersovi. Z Rutteho se však stává symbol stability a kontinuity, ale i ideologické flexibility – nizozemská kopie Angely Merkelové.

Březnové výsledky si jako úspěch mohli interpretovat snad všichni kromě sociálních demokratů. Premiér Rutte i přes jisté ztráty uhájil s náskokem první místo pro pravicové liberály (VVD), následován právě Wildersovými populisty a trojicí proevropských stran – CDA (křesťanskými demokraty), D66 (středovými liberály) a GroenLinks (Zelenou levicí). Do parlamentu se dostal i nespočet malých stran (v Nizozemsku neexistuje volební práh), které sestavování funkční většiny značně komplikují.

Prvních pár měsíců po volbách se odehrávala vyjednávání mezi Rutteho VVD, křesťanskými demokraty, D66 a Zelenou levicí. Zelení se však kvůli požadavkům na volnější migrační politiku a přísnější environmentální standardy neshodli s prvními dvěma partejmi, a rozhodli se tak raději odejít do opozice. Jako alternativní možnost tak zbylo menší uskupení Křesťanská unie (CU), která sice umožňuje sestavení vlády s většinou jednoho poslance, o jednoduššího koaličního partnera se však dozajisté nejedná. Křesťanská unie v duchu bratrské solidarity vyznává levicový ekonomický program a velkorysou azylovou politiku. Na druhou stranu je kategoricky proti jakýmkoli návrhům, jež nejsou v souladu s tradičními křesťanskými hodnotami. Obvzláště progresivní D66 tak náhradou Zelené levice za Křesťanskou unii ztratila důležitého partnera a bude muset před svými voliči uhájit svou spolupráci s konzervativci.

K neúspěchu je tak například odsouzen požadavek liberálů na reformu zákona o eutanazii, či zavedení možnosti vícečetného rodičovství, které mělo usnadnit život dnes populárnímu modelu rodiny, kde gay a lesbický pár vychovávají společné biologické děti, ale kde rodičovská práva náleží pouze dvěma biologickým rodičům. Aniž by byla ještě sestavena nová vláda, nová koalice si již odzkoušela hlasování o navrzích zákonů odstupujícího kabinetu. Jejím voličům tak zhořknul v ústech již předkrm. Dvě liberální strany byly nuceny podpořit zrušení proplácení jistého typu prenatálních testů dědičných chorob, jelikož jejich kladný výsledek vede těhotné ženy k interupcím, což je solí v očích křesťanských stran. CDA a CU jakožto sociálněji orientované strany naoplátku musely hlasovat s liberály proti snížení doplatků ve zdravotnictví, téma důležité pro jejich starší voličstvo.

Nový Rutteho kabinet není ani sestaven a už teď je jasné, že nizozemské voliče čekají ještě mnohá zklamání. Z nesourodé koalice může dobře vyjít premiér Rutte, který ve své roli umí znamenitě chodit, a jehož strana stojí trochu bokem ideologického boje mezi křesťany a progresisty. Jeho voliči navíc narozdíl od silně hodnotově zakotvených stran D66, CDA a CU nevyžadují nic víc než stabilní ekonomické prostředí a bezpečnost, takže ho během jeho třetího mandátu v době konjuktury nečeká moc těžký úkol. Zatímco jeho neúspěch by přivedl zpět na scénu Geerta Wilderse, výhra v dalších volbách by z něj definitivně udělala reinkarnaci Angely Markelové – záruku kontinuity vládnutí, ale i černou vdovu svých koaličních partnerů.

Filip Chráska

Autor je spolupracovníkem Výzkumného centra AMO

Follow @AMO_cz

Text vznikl v rámci projektu 2017 Elections in Europe – Rise or Fall of Populism?, který realizujeme ve spolupráci s Heinrich-Böll-Stiftung, kanceláři v Praze, a který je spolufinancován v rámci programu Evropské unie „Evropa pro občany“.