Systémy pod tlakem Průmyslu 4.0

Vaše společnost se zabývá vývojem a implementací podnikového systému ERP. Můžete ji stručně představit?

Vision Praha působí na našem trhu od roku 1992, takže jsme už poměrně letitá firma. Máme do 50 zaměstnanců, zhruba 500 zákazníků v České a Slovenské republice a obrat okolo 40 milionů korun ročně. Pohybujeme se v segmentu středně velkých firem (SMB), které mají řádově od desítek do stovek zaměstnanců.

Patříte k těm, řekněme, menším dodavatelům na lokálním trhu. V čem spočívá vaše konkurenční výhoda, kterou se nejvíce prosazujete?

Trh s ERP systémy je v České republice poměrně saturovaný. Působí zde jak zahraniční korporace, tak velké množství lokálních dodavatelů. Spektrum nabídky je tak velmi široké.

Vision se snaží přijít k zákazníkům s poměrně robustním a propracovaným systémem, avšak za slušné peníze. S řešením, které pro ony středně velké firmy neznamená se nutně kompletně poddat informačnímu systému, jako je tomu u dodavatelů z řad zahraničních korporací, a zároveň také nejít cestou krabicového softwaru, ve kterém jsou možnosti přizpůsobení celkem malé.

Existují klienti, kteří do IT nechtějí příliš investovat, vystačí si s jednoduššími funkcemi, a v takové chvíli pro ně neznamená "krabicová" varianta informačního systému nic špatného. Vision si však stojí přece jen o trochu výš. Náš systém Vision je výrazně pružnější a rozsáhlejší, a jak už jsem uvedl, za velmi slušného poměru cena/výkon.

Trh s ERP systémy se u nás v posledních letech konsoliduje. Akvizice v tuzemsku činí například Asseco nebo nedávno vytvořené seskupení Solitea. Co si vy osobně myslíte o masivním skupování firem tohoto typu?

V minulosti jsme dostali nabídku i my. Nereflektovali jsme však na ni. Vnímáme s mými společníky situaci tak, že věříme našim lidem, našemu produktu a nechceme jej nechat sešrotovat v soukolí nadnárodní společnosti. Je to i záruka pro našeho zákazníka, že systém budeme vyvíjet i nadále, že jej nenecháme padnout v konkurenčním boji.

Ve kterých sektorech máte nejvíce klientů, ve kterých máte největší know-how?

Co se týče oborů, nedá se jednoznačně říci, že máme nějaký vyprofilovaný obor, avšak faktem je, že máme velké množství zákazníků ve strojírenských firmách. Našimi zákazníky jsou ale i textilní firmy, výrobci potravin, výrobci elektrosoučástek, výrobci stavebních materiálů, poskytovatelé služeb, čistě obchodní firmy apod. Je to takový trochu pel-mel.

Výrobních podniků je v Česku asi nejvíce. Co tyto podniky řeší nejčastěji? Jaký je jejich zájem například o pokročilé moduly pro řízení výroby?

Výrobní podniky řeší nejčastěji efektivitu, to je alfa a omega jejich byznysu. Pro všechny platí stejné ekonomické zákony, ale každá firma je jinak naplňuje. Jsou firmy, u kterých je velký podíl lidské práce, a tam se efektivita bude pravděpodobně odvíjet od ceny a dostupnosti zdrojů. Opačně, u firem, pro které jsou významnou složkou materiálové vstupy, bude efektivita nejvíce ovlivněna spíš zlevněním a dostupností materiálu. Každá tedy bude řešit něco trochu jiného, důležité však je, aby na to měla nástroj.

Jaké typy výrob dokážete svým systémem pokrýt? Která z výrob je na implementaci nejsložitější a proč?

Nechci se stavět do role, že umíme všechno. Spíš bych řekl, že máme velké zkušenosti ve strojírenských firmách, ve výrobách zakázkových i opakovaných. Nabízíme též dosti zajímavé nástroje pro projektové řízení a myslíme si, že to bude hodně firem zajímat.

V poslední době se komunikuje koncept Průmyslu 4.0. Dotýká se toto i vás a vašich klientů?

Průmysl 4.0 je v Evropě fenoménem, hovoří se o něm už zhruba od roku 2010. A týká se to všech firem, nejen nás. Neočekávám však, že by všichni své firmy předělali ze dne na den. Každý bude přemýšlet racionálně, ekonomicky a změny bude provádět tak, aby byly co nejefektivnější. Tak jak se budou snižovat ceny a náklady na IT řešení, budou k tomu firmy přicházet a zaměřovat se na tu část svého byznysu, která jim připadá jako první na řadě z hlediska efektivity. Firmy, které mají vysoký podíl lidské práce, se zřejmě zaměří na její výměnu za nějaké automaty.

Průmysl 4.0 má nějaké definice, ale v principu jde o propojení automatů, robotů s informačními systémy, a to nejen uvnitř firmy, ale i navenek. Koneckonců se to už děje, a to i na banálních věcech. Podívejte se například na dnešní fakturaci. Byly doby, kdy se faktury vypisovaly na psacím stroji do nějakého formuláře. Dnes vám faktura vypadne ze systému automaticky na základě předchozích vstupů, což obstarává nějaký automat. Nikdo už ji nemusí tisknout, rovnou se odesílá mimo firmu, opět skrze automat. Na straně příjemce ji nezpracovává člověk ručně, zase ji může přijmout automat a zařadit do jejich systému a zaúčtovat, odeslat peníze do banky. Automat na straně odesílatele také řeší, zda byla faktura zaplacena. Všude zde odpadá podíl ruční lidské práce, kterou nahrazuje automat.

Na tomto velmi jednoduchém příkladu se dá popsat, jak postupuje Průmysl 4.0, a ukázat, jak se pravděpodobně budou vyvíjet i další věci. Nepůjde o revoluční cestu, ale o postupné propojení a zautomatizování činností.

Co nejčastěji rozhoduje při výběru dodavatele IS? Jakou roli hraje samotná cena?

Cena hraje roli jak kdy a jak kde. Myslím, že dnes se už všichni dodavatelé na našem trhu znají, ceny jsou podobné, takže se nedá příliš najít nějaká supernabídka s extracenou za propracovaný informační systém.

Při samotném výběru velmi často rozhoduje nějaká osobní zkušenost. Často taková, kdy si nový manažer při nástupu přinese zkušenost s konkrétním IS. Když to hodně přeženu, může si jej prosadit i řadová účetní, i ta může být spouštěcím mechanismem. Důležitou roli samozřejmě hrají reference, které někdy tvoří velkou část rozhodovacích bodů. Je ale nutno říci, že nemusí jít o reference v přesně stejné branži.

V jaké cenové hladině se pohybujete ohledně licencí, implementací a servisu?

Když se budeme pohybovat v části spektra "malých" zákazníků, kteří budou používat omezenou verzi se základními moduly řekněme pro čtyři uživatele, půjde o částku okolo sedmdesáti tisíc korun za licence a dost pravděpodobně dvakrát tolik za implementační práce, to je nejspodnější hranice. Na druhé části spektra firem se stovkami zaměstnanců a desítkami uživatelů IS, s více pobočkami, a tím pádem samozřejmě i většími nároky na jeho používání, na výstupy, integraci s existujícím prostředím, se bude cena za licence pohybovat ve vyšších stovkách tisíc korun, možná v jednotkách milionů, a co se týče ceny za implementaci, to bude obdobně ve stovkách tisíc až jednotkách milionů korun.

Jak se vaši klienti staví k technologiím cloudu? Jaké části systému jsou ochotni či vyžadují mít v cloudu?

U větších firem je určitá setrvačnost a zůstávají u lokálního řešení ve své síti. Je tomu tak možná i proto, že na to mají prostředky. Zvláště od nich je také slyšet argumenty, že nevědí, kde data budou mít a jestli je budou vůbec mít v bezpečí. Tyto argumenty jsou přitom naprosto liché, protože jestli jsou data někde skutečně v bezpečí, pak je to právě u smluvního partnera v datacentru.

Největší zájem o cloudová řešení je ze strany spíše menších firem. Častým požadavkem bývá, že sice chtějí náš systém, ale nejsou ochotni platit za vlastní server a infrastrukturu, starat se o ni, o firewally, o antiviry, starat se o aktualizace apod. Toto vše by je něco stálo, proto je pro ně příjemnější si vše pronajmout. Instalace a rozchození IS jsou pak snadné a velmi rychlé.

Ušetří podle vás klient při provozu systému v cloudu?

Jak který. Pokud se firma mění, je pružná, pak jednoznačně ano, právě proto, že parametry systému může měnit za pochodu, zatímco u vlastní infrastruktury by změna znamenala třeba i výměnu celého serveru, reinstalace systémů, dlouhodobou odstávku atd. V cloudu znamená požadavek na vyšší výkon jen přepnutí parametrů služby a vyšší platbu za pronájem od dalšího dne, čímž je záležitost vyřešena.

Letos vaše společnost slaví 25 let na českém trhu. Jaké trendy se podle vás prosadí ve velmi konkurenčním prostředí ERP systémů v příštích dvou pěti letech?

Kdo bude tohle vědět, bude králem. Myslím ale, že vše bude velmi úzce souviset s již zmíněným fenoménem Průmysl 4.0. Firmy dnes spíše než by chrlily velké množství stejných výrobků, vyrábějí menší série, a musí tudíž reagovat na změny. Z toho také vyplývá, že musí těmto potřebám často přizpůsobovat svůj IS. Proto také musí být jejich systém pružný. Systém také bude nasávat velké množství dat i ze strojů ve výrobě. Aby dobře fungoval controlling, plánování, aby se mohl automatizovat nákup a prodej, bude existovat tlak na IS a jeho datovou integraci do naprosto rozdílných prostředí. Takže ano - integrovatelnost, automatizace a spolupráce s dalšími systémy. Cílem je pořád ulehčení práce.

Rozhovor byl publikován v ICT revue 9/2017.