Jak je to s hodnocením programů účelové podpory výzkumu a vývoje z pohledu TA ČR

Lukáš Kačena

V nedávné době zveřejnil Daniel Münich druhé pokračování své série „Bilancování po 4 letech“. Druhý díl byl věnovaný hodnocení programů účelové podpory výzkumu a vývoje.

Téma je to pro Technologickou agenturu České republiky (TA ČR) důležité, a protože se hodnocení programů věnuji již více než deset let, tak mi to nedalo a na uvedený článek musím reagovat.

A začnu odzadu – v úplném závěru se Daniel Münich ptá: „Jak dlouho u nás ještě asi povládnou naivní představy, že bohatství země a společnosti vzniká nějak automaticky sypáním peněz do černé díry programů účelové podpory aplikovaného VaVaI?“

Osobně mne pořád překvapuje snaha některých akademiků neustále bojovat proti účelové podpoře, proti aplikovanému výzkumu, případně proti obému. Zvlášť, když sami někteří z těchto akademiků čerpají účelovou podporu na aplikovaný výzkum (v tom případě to asi černá díra není). Navíc se nabízí také otázka, zda při stejné logice není náhodou také institucionální podpora, bez adekvátní metodiky hodnocení, černou dírou...

Teď však k meritu věci. To, že nikdo Yettiho neviděl, ještě neznamená, že Yetti neexistuje. Obdobně z mého pohledu celkem spravedlivá kritika stávajícího stavu hodnocení programů účelové podpory výzkumu a vývoje automaticky neznamená, že tyto programy jsou černou dírou na peníze daňových poplatníků.

A teď několik konkrétních argumentů, proč to s tou černou dírou z pohledu programů TA ČR nebude tak horké:

• Programy TA ČR i samotná činnost TA ČR je v zásadě obdobná činnosti ostatních evropských inovačních agentur, se kterými se setkáváme, porovnáváme a radíme v rámci evropské sítě TAFTIE (které navíc v letošním roce předsedáme). Na druhou stranu je samozřejmě možné, že i jinde v Evropě mají své černé díry.

• Všechny námi podpořené projekty procházejí vícestupňovým hodnocením návrhu projektu, v průběhu jejich realizace oponenturou, a to nejpozději v závěru projektu.  Všechny projekty musí mít nějaký výsledek; navíc je hodnocen i dopad projektu, a to na základě hodnocení implementačních plánů výsledků projektu – to samozřejmě samo o sobě nemusí ve všech případech zajišťovat hospodárnost a účelnost vynaložených prostředků, ale také to není bezhlavé vyhazování peněz.

• TA ČR realizovala hodnocení pěti svých programů (OMEGA, Centra kompetence, BETA, DELTA a GAMA) – v závěrech ani jednoho z uvedených hodnocení se o černé díře nehovoří, spíše nám provedená hodnocení ukázala cestu pro zlepšení stávajících programů. Dále máme vytvořenu vlastní metodiku hodnocení programů založenou na dobré praxi sítě TAFTIE i metodiku kontrafaktuálních analýz ověřenou na programu ALFA (tyto metodiky také dále rozvíjíme). A čerpat můžeme i ze studií a analýz externích subjektů, které se věnují mj. i našim programům účelové podpory (zejména se jedná o studie CERGE-EI a Technologického centra AV ČR). Některé naše programy pak byly vyhodnoceny OECD jako příklad dobré praxe (např. program GAMA). Na nedostatek pozornosti si tak naše programy rozhodně stěžovat nemohou.

V této souvislosti je škoda, že Daniel Münich, přestože jsme ho u nás na TA ČR uvítali a o realizovaných aktivitách v oblasti hodnocení programů informovali, nezaregistroval naše aktivity v jejich celé šíři a ve svém bilancování konstatuje, že „finančně největších programů se však hodnocení zatím výrazně nedotklo“ – což není pravda, protože již bylo například provedeno průběžné hodnocení programu Centra kompetence.

V letošním roce pak začínáme pracovat na rozsáhlém hodnocení programu ALFA, který stále ještě dobíhá (tento program končí v roce 2019 a na své závěrečné hodnocení si logicky ještě musí počkat). V tomto (stále ještě průběžném) hodnocení se zaměříme právě na tolik vzývané (a potřebné) hodnocení přínosů a dopadů – jak jednotlivých podpořených projektů, tak programu jako celku. Přičemž vzhledem k tomu, že projekty stále dobíhají, toto hodnocení nedávalo dříve valný smysl.

Všechna hodnocení programů účelové podpory jsou zveřejněna na internetových stránkách TA ČR. Tam se navíc snažíme dle principu transparentnosti a otevřenosti zveřejňovat další adekvátní data a informace - a s tímto otevíráním se hodláme dále pokračovat. Koneckonců celá oblast výzkumu a vývoje disponuje celkem jedinečnou sadou veřejně dostupných dat, což dává prostor pro nezávislé hodnocení ze strany odborné i laické veřejnosti.

• Evaluace programů (a obecně státních politik) není v České republice zcela rozšířenou disciplínou. Provádí se víceméně pouze v oblasti evropských strukturálních a investičních fondů a zahraniční rozvojové pomoci. Programy účelové podpory výzkumu a vývoje jsou tak z hlediska rozvoje evaluační praxe stále v plenkách, nicméně o mnoho let vepředu oproti hodnocení ostatních veřejných politik, programů, schémat podpory. Za černou díru by se tak dala považovat většina státního rozpočtu, protože nepodléhá žádnému hodnocení…a rovnou se přiznávám - je to logika “jednooký mezi slepými králem”.

Tolik reakce na článek Daniela Münicha, se kterým (ač to tak asi nevyznívá) víceméně souhlasím (až na ten závěr, škoda, že si ho autor neodpustil). Zcela jistě i v TA ČR můžeme (nejen) v oblasti hodnocení programů dělat více a dělat lépe a určitě budeme rádi, když se přidají i ostatní poskytovatelé. Otázkou je, zda nám k tomu má dopomoci vládní metodika – domníváme se, že schopní poskytovatelé podpory si poradí i bez ní.

Lukáš Kačena

ředitel sekce rozvoje a řízení programů TA ČR