Pět nestatečných

Po minulých volbách se k podpoře protikorupčních zákonů přihlásilo celkem 165 poslanců. Řada z nich svůj slib dodržela. Podle dat o hlasování poslanců a senátorů, která jsme zpracovali - najdete je na rekonstrukcestatu.cz/politici - přes sto poslanců tyto zákony při hlasováních více podporovali, než brzdili. Spousta poslanců vystupovala pro i proti těmto zákonům. Vyprofilovalo se z nich ale několik těch, kteří byli jasně proti nim (pokud se jim tedy některé nehodily proti jejich politickým protivníkům - třeba přísnější pravidla pro dary stranám od podnikatelů, nebo omezení toho, aby ministři mohli vlastnit média a firmy).

Bylo, nebylo

Občané dnes vidí na smlouvy státu v celkové hodnotě 3,75 bilionů korun ve veřejném registru smluv. Nově se také snadno mohou přesvědčit o tom, jestli někdo z cca 35 tisíc lidí ve veřejných funkcích - od poslanců a senátorů až třeba po kancléře prezidenta - ve své funkci nenadále nezbohatli. Strany ukazují, odkud berou peníze a jestli je nemají od tajných sponzorů, kterým by poté přihrávaly nějaké výhody. O to všechno je po tomto volebním období Česko bohatší díky aktivním občanům i politikům, kteří drželi své slovo. Níže uvedení vystupovali většinou proti těmto zákonům i proti těm, na které se v tomto volebním období nedostalo (rozšíření nezávislého auditu NKÚ i na státní a městské firmy a větší obce nebo jasnější pravidla pro to, aby se do dozorčích rad státních firem dostávali více odborníci než bývalí nebo současní  politici).

Nevýhodné nákupy? Tomu nikdy nemůžete rozumět

Nejaktivnější v tom dle dat o hlasování ve sněmovně byli poslanci Milan Urban (ČSSD) a Jan Klán (KSČM). První z nich porušil svůj předvolební slib o podpoře těchto zákonů sedmkrát, druhý dokonce hned čtrnáctkrát. Oba téměř vždy hlasovali proti zveřejňování státních smluv, poslanec Urban také proti rozšíření pravomocí NKÚ, poslanec Klán zase proti transparentnějším pravidlům pro financování stran a kampaní. Oba předkládali různé návrhy na rozmělnění zmíněných zákonů nebo jejich omezení. Názorným příkladem jsou jejich kroky proti veřejnému registru smluv. Exministr Urban navrhl výjimky ze zveřejňování smluv pro všechny státní a městské firmy a další veřejné instituce. Pokud by jeho návrhy prošly, z registru by zmizely smlouvy za více než 150 miliard korun ročně. Jan Klán, dlouholetý kritik zveřejňování smluv, o tomto zákonu s oblibou mluvil jako o „nástroji kapitalistické konkurence“. Podle poslance Klána lidé nemají na smlouvy o veřejných nákupech vůbec nahlížet, protože jim stejně nikdy nebudou pořádně rozumět. Tyto kroky poslanec Urban podnikal i přesto, že ČSSD měla většinu uvedených zákonů v programu vlády. Druhý jmenovaný zase nedbal toho, že předseda KSČM nám před posledními volbami jménem jejich strany poslal otevřený dopis, ve kterém napsal, že strana většinu navrhovaných protikorupčních zákonů už dlouhodobě prosazuje a je s naší iniciativou srozuměna a vítá ji. Po volbách už to bylo zřejmě jinak...

Další z poslanců KSČM Václav Snopek porušil svůj slib o podpoře zákonům taktéž čtrnáctkrát. Ve finálním hlasování nepodpořil žádný z uvedených zákonů, kromě rozšíření pravomocí NKÚ. Nejaktivnější byl také kolem zákona o registru smluv. Zřejmě proto, že byl zvolený na Pardubicku, usiloval především o to, aby z povinnosti zveřejňovat smlouvy vypadla tamní státní firma Explosie. Výjimku ze zveřejňování smluv však pro jistotu navrhl pro všechny státní a městské firmy.

Pětici poslanců, kteří nejvíce brzdili transparentnější Česko, uzavírají Jan Zahradník (ODS) a Vojtěch Filip (KSČM). Oba vystupovali i hlasovali jak proti průhlednějším pravidlům pro financování stran a kampaní i proti zveřejňování smluv o nákupech z veřejných peněz.

Volební kampaň v těchto dnech vrcholí. Je to mimo jiné příležitost zeptat se kandidátů, o jejichž podpoře uvažujete, na to, co by jako poslanci udělali pro transparentnější Česko. Jak statečná asi bude nová sněmovna?