Čas na úklid nejen břehů a moří

Podle serveru o životním prostředí www.miljostatus.no tvoří plast na březích a plážích 10-15 % veškerého plastu v moři, zhroba stejně tolik plave po mořích, zatímco zhruba 70 % se nachází na dně. V Barentsově moře jsou až dva tuny na km2 směrem k břehům.

Mikroplast z plenek atd. se rozloží odhadem za 400 až 500 let, je žrán rybami a dostává se do výživového řetěžce a je nakonec tak konzumován lidmi. U takové igelitové tašky to trvá dvacet let, než se rozloží v přírodě. Hospodářská zvířata jako např. dobytek a také mořští ptáci a další živočichové tyto tašky žerou, spolu s dalším plastem a zamotávají se do nich a stavebními hmotami ptačích hnízd jsou místo mořských řas čím dále více plasty a lana. U západonorského ostrova Sotra uhynula velryba, jež vyhladověla poté, co se její žaludek naplnil igelitovými taškami.

Tím místem v Evropě, kam naplave na břehy nejvíce odpadků je podle norské veřejnoprávní televize NRK Hvaler kousek od norsko-švédských hranic cca. sto km jižně od Osla. Po dlouhodobém monitorování bylo zjištěno, že desetkrát více odpadků než činí průměr naplave na souostroví, jež je národním parkem.

Odpadky bývají celkem rovnoměrně rozděleny hlavně podél cest či pláží. Na rozdíl od některých jiných zemí není zvyklé narážet na navážený odpad tvořící černé skládky. Odpadky si najdou cestu k norským břehům z průmyslu, rybařů na lodích atd. Rybáři mnohdy vyhazují přes palubu plast, něco si odnese vítr či zůstane pohřbeno pod sněhem. Hodně toho pochází z jiných zemí, třeba z Velké Británie. Řada zemí nemá na rozdíl od Norska zálohu na plastové obaly. Ideálně by prý bylo ji zavést i na obaly na čisticí prostředky.

Loni uklízelo cca. 19000 osob 870 km norských břehů, avšak podle dřívějších šetření se na uklízecích akcích ročně podílí daleko více lidí, a to takřka polovina obyvatel. Neplacení dobrovolníci dělají své, v městě Sandefjord mají dokonce sběratelé odpadků svůj spolek, jehož členové od března 2014 posbírali bezmála 40 tun odpadků. Loni spolek navštívila královna Sonja a prohlásila, že se norský národ musí vychovat.

Podél pláží nalézám bezpočet víček, láhví, beden/přepravek/obalů, rybářských sítí, lan atd. a mám-li čas, snažím si jich posbírat co nejvíce. Když jsem ale šel po jediné silnici, jež vede po jednom severonorském ostrově, a dělal jsem totéž, jenže ze škarp, tak mi zastavila asi polovina těch málo aut, jež jela okolo a jejich řidiči se ptali co dělám. I ti, jež žijí zcela odříznuti od velkých aglomerací jsou nucení všímat si těchto odpadků, jež jsou vyplavovány na těch nejopuštěnějších březích a plážích. Nejeden měl chuť po nálezu přepravových krabic, beden či kádí zavolat na telefonní číslo na nich uvedená a požádat majitele, aby si pro ty obaly již konečně přijeli. 

Výjimečně tento problém řeší i místní firmy a nové je to, že různé organizace mohou žádat okresy o příspěvky za akce, kde se sbírají odpadky. Ovšem málokdo zachází tak daleko, že prodá svůj dům, aby mohl plout na plachetnici a sbírat odpadky z břehů, šířit vědomosti a inspirovat ostatní jak v Norsku, tak po světě, aby uklízeli, jak napsal list Avisa Nordland. Na malé pláži poblíž města Molde naplnili odpadky z několika vrstev čtyřicet pytlí. Na posbírání odpadků se podle veřejnoprávní televize NRK podílí i posádky a cestující pobřežními parníky, známými pod jménem Hurtigruta.

Odpad se třídí v domácnostech, tzv. u zdrojů, každý má ve své kuchyni a před domem obvykle čtyři koše, jeden na papír, jeden na sklo a kovy, jeden na organický odpad a jeden na ostatní odpad. Ve vlacích a v některých veřejných institucích aj. jsou koše na tříděný odpad.

Jako jedna z mála zemí nabízí Norsko zálohu na vraky aut, což znamená vysoké procento recyklace vozidel. Recykluje se 95 % auta. Použitelné části se vyndávají, kategorizují a údaje o nich se vkládají do databáze. Pak se odstraní veškeré kapaliny, než se auto drtí na hřebíky, pánve a svodidla. 

I přesto je vidět na mnoha pozemcích spousta vozidel různého druhu, jich jejich majitelé zřejmě čas od času využívají kvůli dílům.

Každý Nor generuje v průměru celkem dvě tuny odpadků a každým rokem množství vzroste o několik procent. To podle norského statistického úřadu a deníku Avisa Nordland. Největším původcem odpadků je průmysl, pak následují domácnosti a stavebnictví. Toho se ale netýká mnoho z tzv. nebezpečného odpadu z kanalizací a renovace, jehož objem rostl od r. 2010 o 38 %.

Sousední Švédsko již své zásoby odpadků vyčerpalo, země je nucená dovážetz Norska, mohli jsme se dočíst na serveru www.mnn.com. Přitom Norové recyklují bezmála 90 %. A tak jsou tradiční smetiště téměř minulostí. Organické materály se od r. 2009 nesmí ukládat.

Ovšem k těm patří psí výkaly. Nechápete to, když vidíte to množství plných pytlíků, do nichž majitelé psů výkaly posbírali jen proto, aby je odhodili do škarpy či přímo do přírody. Schází tu logika. Vždyť v pytlících se v půdu nepromění, a proto by bylo lepší výkaly nechat tam, kde byly zanechány.