Plýtvání po norsku

Každý rok se v Norsku vyhodí 355 000 tun potravin a jídla za 20 miliard norských korun, z toho více než polovina z domácností, dále z hotelů, pekařství, restaurací a dalších hostinských zařízení atd.

Dalo by se polemizovat s tím, zda jsou potraviny v Norsku příliš levné. Hodně lidí neví, kolik utrácí za potraviny. A nejvíce toho prý vyhazují ti bohatší, mladí dospělí a rodiny s malými dětmi. Nejvíce se vyhazují zbytky obědů a chleba. Na výrobu tolika chleba bylo potřeba 85000 m2 půdy. Hodně peněz příjde vniveč.   

Na tom se podepisuje např. kombinace mnoha peněz a mála času. Mnozí prý jen kupují další a další věci, aniž spotřebovávají to, co již v ledničce či mrazáku mají.

Uvádí to organizace Matvett (Na potraviny zdravý rozum), jež se snaží ovlivňovat veřejnost, řetězce a ministerstvo, aby se omezovalo vyhazování stále spotřebitelných potravin a jídla. Organizace poskytují lidem nápady a finty na to, jak si uvědomováním si zbytečností ušetřit čas i peníze. Podle ní je za vyhazováním nedostatek plánování a chabé znalosti o potravinách. Spousta lidí totiž neví, že to, že vypršelo datum spotřeby ještě neznamená, že by musely být potraviny špatné. Kdyby bývali byli využívali svých smyslů a čichali k potravinám a ochutnávali je, poznali by to. Někdo se bojí onemocnět, nebo neví jak využívat potraviny, jež změnily svou konsistenci. Řada těch, jež vaří, toho vaří moc najednou a na zbytky pohlížejí jako na odpadky místo toho, aby se přibalili dětem do svačiny, dali zmrazit či je nějak zpracovali v něco nového další den.

Jenže troufají si lidé jíst něco, co je určeno pro spotřebu téhož dne, nebo co má těsně k nebo je dokonce po spotřební lhůtě? Nebo něco, co bylo vyrobeno na nějaké kuchyni bez dozoru potravinářské inspekce, jež se obecně tváří velmi přísně na potraviny a jídla a podmínky, za nichž byly připraveny? 

Alespoň část toho se zachraňuje před odpadkovými koši a kontejnery lidmi, jež prodávají přebytek prostřednictvím aplikací, jež si zákazníci stahují. www.toogoodtogo.no je příklad serveru a aplikace na sdílení zboží za účelem omezování množství vyhozených potravin. Počet uživatelů za půldruhého roku fungování již přesáhl 150 000, jež si odneslo přes 100000 porcí. Pohostinství, hotely, čerpací stanice, pekařství aj. se za malé ceny zbavují přebytků.   

Norsko má do r. 2030 omezovat množství vyhavovaných potravin o 50 %, jak hlásí norská média. Okres Kristiansand zavedla tašky na odnášení si zbytků z pohostinských zařízení domů. Velké potravinářské řetězce, průmysl, hotely a služby podepsaly prohlášení, podle něhož se zavazují k omezování plýtvání. Cílem je šetřit peníze, životní prostředí a zvyšování pozornosti kolem kvality potravin. 

Problém s nedostatečnou trvanlivostí a zavádějícími daty spotřeby mají vyřešit obaly vyráběné z rostlin, jež propouští méně vzduchu, a čidla, jež hlásí, kdy potraviny již nejsou poživatelné. Třetina obalů na potraviny dosud končí v mořích. Píše to server www.gemini.no.

Ke kurióznějším příkladům patří také to, že se plýtvá tím, že milion borůvek, brusinek a dalších plodů hnije v přírodě každý rok. Uvádí to zpravodajský server www.nrk.no. Horší je snad to, že polovina norské zeleniny a ovoce se vyhazuje kvůli nevyhovujícím tvarům, výrůstkům atd.

Norové vyhazují 600 tun léků ročně, z nichž část je splachována do záchodů, část odevzdávána lékárnám.

Zvláštním druhem plýtvání je případ, když někdo vyhrál miliony na vrácení zálohovaných láhví a výherce dosud nebyl nalezen. V obci Skånevik na západě Norska někdo zmáčkl tlačítko na automatu na vrácení láhví a plechovek, jenže odešel od výhry v tzv. zálohové loterii, aniž to sám/sama věděl/a. Uplynul měsíc a stále ho nikdo nenalezl. Poněvadž se správný vrátce nepřihlásil (zato několik jiných lidí ve víře, že šlo o jejich papírek, jenže nebyli s to, aby odpověděli správně na kontrolní otázky), může nyní místní základní organizace Červeného kříže převzít svůj největší peněžní dar všech dob. Automaty jsou totiž ve vlastnictví této dobrovolnické organizace.   

Norové navzdory častým reklamním kampaním vyhazují zálohované láhve a plechovky za 100 milionů norských korun ročně. Hlavní pohnutkou třídit odpad je mít čisté svědomí. Pro hodně Norů by prý bylo více těch, jež by třídili, kdyby bývali věděli, že jde o suroviny, z nichž se budou vyrábět nové věci a nejlépe by pro ně bylo vědět přesně co z té suroviny bude.

Kolik Norů jen tak někde postaví nebo odhodí láhev či plechovku již poté, co vypili jeden doušek? Nebo zanechávají celá balení, ať se jedná o cokoliv. Či se nikdy nepřihlásí k zapomenutým věcem, skladovaným u policie, na letištích, v sportovních zařízeních atd. Tam se najdou ty nejneuvěřitelnější věci od elektroniky a šperku až po skleněných očí a zdravotní pomůcky.

Podle šetření u regionální firmy IVAR zabývající se odpadky v jihozápadním norském kraji Rogaland a norských médií bylo stále funkční 42 % veškerého elektrického zařízení, jež se k nim odvezlo. Někdy jsou to věci, jež vlastní nás a ne my je, zde si jich ale jeden ani neváží. Podle jednoho zaměstnavatele firmy jde o postoje. Zdědí-li někdo pozůstalost, tak se často jedná o tak velké hodnoty, že nehledí na to, jestli vyhodí televizi za 15000 norských korun.

Plýtvání je též to, když lidé třeba neodepíšou z daní to, na co mají nárok, jako např. za dojíždění do práce. Odpisy mají hradit postupnou ztrátu na hodnotě auta, pohonnou hmotu, opotřebování, pojištění ad. náklady. Anebo zbytečné svícení v místnostech, kde nikdo není či vaření vody, která se nevyužije a jen vylije. Či utrácení za zdánlivé drobnůstky, z něhož z dlouhodobé perspektivy vznikají velké částky.