Nezáleží na tom, kolik Čechů odhalily Paradise Papers

Po rychlém prolistování informací zveřejněných v kauze Paradise Papers byli možná mnozí čeští čtenáři zklamáni. Anebo potěšeni, záleží na úhlu pohledu.

Dokumenty, které zveřejnilo Mezinárodní konsorcium investigativních novinářů (ICIJ) toto pondělí, obsahují totiž v případě České republiky jen starší skandály. Ne že by kauzy jako IPB, České pivo nebo Appian svého času nebudily pozornost, dnes ale jsou to už trochu kostlivci „divokých devadesátých“.

Podle aktuálních odhadů jen africké země přijdou na daňových únicích o 80 miliard dolarů ročně. Daňové ráje systematicky podkopávají pozitivní účinky rozvojových projektů a snah o stabilní a udržitelný rozvoj.

České dokumenty v Paradise Papers nenabízejí šťavnatější sousta typu britské královny, amerického ministra obchodu či globálních celebrit. Jaký význam mají Paradise Papers pro Českou republiku? Můžeme si na základě malé české stopy v daňových rájích oddychnout, že se nás globální offshorový byznys netýká?

Znáte je z letáků ve vaší schránce

Uniklé dokumenty obsahují informace o stovce nadnárodních korporací, které využívaly daňové ráje. Jde o společnosti jako Nike, Amazon, McDonald’s, Facebook, Siemens a řadu dalších, které podnikají v České republice.

Není důvod pochybovat o tom, že i příjmy z aktivit těchto firem v Česku byly součástí globálních daňových schémat, které měly co největší část zisků nasměrovat do zemí s nejnižším zdaněním.

Argument, že na těchto schématech nebylo nic nelegálního, je možná pravdivý. Nic ale nemění na skutečnosti, že se společnosti snažily účelově nevykazovat své zisky tam, kde je vytvořily, a tím se vyhnout jejich zdanění. Jak jinak zdůvodnit například 252 miliard dolarů, které společnost Apple po změně podmínek v Irsku „zaparkovala“ v daňovém ráji na ostrově Jersey? Proč mateřská společnost Nike přesunula vlastnictví své značky do dceřiné společnosti v Nizozemsku, které nabízí nízké zdanění příjmů z duševního vlastnictví (tedy právě z využívání značky)?

Diskuse o tom, zda je takové chování podle pravidel, odvádí pozornost od důležitější otázky, a sice jsou-li pravidla nastavena správně. Je přijatelné, že největší společnosti světa dokážou pomocí chytrých kliček uniknout z dosahu národních daňových úřadů, zatímco malé a střední podniky, o běžných zaměstnancích ani nemluvě, daňovým úředníkům neutečou?

Agresivní daňová optimalizace nestojí jen peníze, ale i důvěru v to, že se systém chová ke všem stejně. Jaký dojem zanechá ve vesnickém hospodském, který si právě pořídil elektronickou pokladnu, aby měl finanční úřad jeho tisícové tržby stále pod dohledem, informace o tom, že berňáku utíkají miliardy do offshorů?

Špinavé peníze i zájmy

Další dimenzí Paradise Papers, která je relevantní i pro Českou republiku, je bezpečnost. V souvislosti s diskrétností, kterou daňové ráje poskytují, se do popředí dostávala především možnost „vyprat“ špinavé nebo korupční peníze. Uniklé dokumenty nicméně ukazují, že daňové ráje jsou v rostoucí míře využívány i ke skrytému financování různých skupin s pochybnými zájmy.

Nemusí jít hned o teroristy. Paradise Papers a před nimi zejména kauza „globální pračky“ zasahující do nejvyšších pater ruské politiky nebo případ „ázerbájdžánské pračky“ ukázaly, že přes offshorové společnosti proudí peníze, jejichž účelem je ovlivnit veřejné mínění a v některých případech i politické rozhodování v členských státech EU.

Pro příklad nemusíme chodit daleko. V nedávných volbách do Poslanecké sněmovny kandidovalo uskupení Referendum o Evropské unii, jehož cílem je vyvolat hlasování o odchodu Česka z EU. Na účtu tohoto hnutí se objevily poměrně vysoké sponzorské dary. Podle zjištění webu HlídacíPes.org část těchto peněz pochází od firmy, jejíž vlastnická struktura prochází Kyprem, Hongkongem a končí na Britských Panenských ostrovech.

Zveřejněné dokumenty v kauzách Paradise Papers a Panama Papers rovněž ukázaly, že daňových rájů hojně využívají autoritářské režimy, aby se vyhnuly mezinárodním sankcím. Offshorů využíval například bratranec syrského prezidenta Bašára Asada, libyjský diktátor Kaddáfí, lidé napojení na Vladimira Putina a mnozí další.

Mnohé z těchto režimů nejenže utlačují své obyvatele, ale rozdmýchávají konflikty, migrační vlny, hladomory, které ohrožují stabilitu i vzdálených regionů. Bez daňových rájů, které jim umožňují tajný přístup k financím, by se tyto režimy často nebyly schopné udržet u moci.

Jednou rukou dávat, druhou brát

Česká republika se zavázala v mnoha evropských i mezinárodních úmluvách přispívat k ochraně lidských práv a stabilnímu rozvoji chudých zemí, například formou rozvojové spolupráce.

V roce 2015 přispělo Česko na rozvojové projekty v zemích, jejichž bývalí či současní představitelé se objevili v dokumentech Paradise nebo Panama Papers, částkou přes 350 milionů korun. To jsou téměř tři čtvrtiny celkových výdajů na bilaterální projekty.

Podle aktuálních odhadů jen africké země přijdou na daňových únicích o 80 miliard dolarů ročně. Mezinárodní rozvojový fond odhaduje ztráty chudých zemí dokonce na 207 miliard dolarů. To je o 60 miliard více, než kolik činí roční příspěvek na rozvojovou pomoc.

Daňové ráje systematicky podkopávají pozitivní účinky rozvojových projektů i dalších snah o stabilní a udržitelný rozvoj a dobré vládnutí v chudých zemích, což by nám rozhodně nemělo být lhostejné.

Mnozí politici (nejen čeští) jako by si neuvědomovali, že většina daňových rájů, do kterých míří nezdaněné příjmy mezinárodních firem či zkorumpovaných politiků, sídlí v bohatých zemích, případně alespoň podléhají jejich jurisdikci. Ze seznamu patnácti nejagresivnějších daňových rájů, který sestavila nezisková organizace Oxfam, se devět nachází v Evropě nebo je na některou z evropských zemí napojeno.

Přesto se v diskusi o špatném výběru daní v chudých zemích podstatně častěji objevují výrazy jako „korupce“ nebo „malé kapacity“ než kritika nizozemských, irských, lucemburských, britských, švýcarských či kyperských politiků za to, jakou roli jejich země sehrávají v daňových únicích.

Pokud dopady kauz spojených s globálním offshorovým průmyslem v České republice poměřujeme podle toho, kolik to „stálo“ nás Čechy, pak můžeme zůstat v klidu. Zatím. Je jen otázka času, kdy uniknou „živé“ dokumenty z oblíbeného ráje Čechů (sázel bych na Kypr).

Když ale problém posoudíme z odstupu a na kauzu Paradise Papers (a další) pohlédneme z hlediska České republiky jako země, která je součástí globalizované ekonomiky, geopolitických her a střetů a nezůstává stranou různých globálních krizí, měli bychom být znepokojeni už teď – bez ohledu na velikost české stopy.

Článek vyšel také v online internetovém deníku A2larm.