Největší nebezpečí pro stát? Informovaní občané

Díky ústavní stížnosti třicítky senátorů se do veřejné debaty opět vrátil zákon o registru smluv. Jejich stížnost provází řada pozoruhodných jevů. Jak upozornil poslanec Jan Farský, senátoři ve stížnosti pracují s původní verzí zákona, který se mezitím letošní novelou změnil. Což vypovídá o tom, že senátoři aktuální situaci kolem zákona moc podrobně nesledují. Český rozhlas zase zjistil, že autorem stížnosti je advokát zastupující mimo jiné i Budvar. Ten uvedl, že ve stížnosti jsou i připomínky zástupců Budvaru, mluvčí Budvaru přitom jakýkoli podíl na stížnosti popírá.


Z happeningu Rekonstrukce státu před projednáváním novely zákona o registru smluv v Senátu (duben 2017) 

Rok a půl fungující norma, jejíž příprava trvala přes pět let, je krátce po sobě několika politiky opět ohrožena – tentokrát dokonce usilují o její úplné zrušení. Senátoři zastoupení kromě Radko Martínka i Ivo Valentou, Jaroslavem Kuberou (ODS) nebo Janem Velebou (SPO) hrozí tím, že zveřejňování smluv zlikviduje svobodné podnikání státu, krajů i měst a jejich firem. Úporná snaha části politiků zabránit transparentnímu přehledu o tom, co a s kým státní instituce obchodují, je sama o sobě vypovídající. 

To vše se děje ve chvíli, kdy Bezpečnostní informační služba ve své výroční zprávě opakovaně upozornila na to, že ke značným finančním ztrátám veřejných peněz dochází právě na úrovni státních a městských firem. V té samé zprávě BIS uvádí, že předcházet jim může právě zveřejňování smluv v centrálním registru.

O několik let zpět
Stížnost senátorů bohužel vrací debatu o registru smluv opět několik let nazpátek. Nikoli k tomu, aby se vedla řeč o aktuálních dopadech zveřejňování smluv nebo o tom, co registr přináší a kde by se zákon mohl zpřesnit. Namísto toho senátoři opět vrací diskuzi k tomu, zda a koho může zveřejňování smluv poškodit, koho bude jak zdržovat v práci a zda jsou firmy nakládající s veřejnými penězi diskriminovány tím, že mají lidem dávat vědět, co s nimi dělají. Jde o otázky, které diskuzi o zákonu provázely od začátku jeho příprav. Snad všechny již byly mnohokrát zodpovězeny,  a obavy z negativních následků vyvráceny. A to i tím, že během roku a půl fungování zákona k žádným hmatatelným škodám, pokud víme, nedošlo.

Přesto tedy stojí za to shrnout si hlavní fakta, která se v diskuzi objevují a která senátoři ve své stížnosti a rozhovorech k ní většinou nezmiňují.

- Podložená data o škodlivosti zveřejňování smluv neexistují. Stěžující si senátoři hovoří o údajných miliardových škodách státních firem kvůli zveřejňování jejich smluv. Pro tuto částku však neexistují žádná aktuální data či studie, které by na jasných příkladech dokládaly zhoršené hospodaření firem v důsledku zveřejňování smluv. Studie společnosti Deloitte, kterou senátoři několikrát zmiňují, vůbec nepočítá  s ochranou obchodního tajemství a dalších citlivých údajů, které zákon umožňuje. Byla také psána v době před novelizací zákona, která přinesla sadu dalších výjimek. Vzhledem k tomu ani tato studie není relevantní pro hodonocení současných dopadů zákona.

- Státní ani městské firmy nestrádají. Zákon funguje už rok a půl a není známo, že by nějaká státní či městská firma byla ve výrazně horší kondici kvůli zveřejňování svých smluv. Například Budvar naopak hlásí za loňský rok rekordní zisky, ačkoli v registru zveřejnil od července 2016 už přes tisíc smluv.

- Na Slovensku podobný zákon funguje bez potíží už šest let. Podle všech dostupných informací ani tam nedošlo ke škodám a finančním ztrátám veřejných firem kvůli zveřejňování smluv.

- Zákon umožňuje firmám dostatečně chránit obchodní tajemství. Tvrzení stěžovatelů, že státní a městské firmy musí ve smlouvách odhalovat své know-how a to je před ostatními znevýhodní, není pravdivé. Zákon už dnes nabízí obsáhlou řadu možností a situací, kdy a jak zveřejňující firma může chránit své obchodní tajemství. Navíc státní firmy, které nejsou veřejnými zadavateli, mají od letošního léta výjimku na smlouvy uzavřené v běžném obchodním styku, které se týkají předmětu jejich činnosti (smlouvy na propagaci, nákup majetku či darovací smlouvy musí nadále zveřejňovat). Možnosti ochrany citlivých údajů jsou v zákonu o registru smluv výrazně větší než v zákoně o svobodném přístupu k informacím, díky kterému tyto smlouvy jsou již 18 let veřejné. Speciální režim pak mají právě státem vlastněné podniky, které se pohybují v konkurenčním prostředí.  

- Ústavní soud neústavnost zákona během jeho příprav nikdy nezmínil. Ústavní soud se při přípravách zákona účastnil připomínkového řízení, o protiústavnosti zákona se v rámci něj nikdy nezmínil. Zároveň například Parlamentní institut na dotaz senátorů uvedl, že ochrana obchodního tajemství je v zákonu o registru smluv silnější než u zákona o svobodném přístupu k informacím.

Je obzvlášť překvapivé, že ve dnech, kdy většina politické scény sdílí obavy nad nástupem jednobarevné menšinové vlády, která může mít blízko k některým firmám, navrhují senátoři napříč stranami možnost, jak se zbavit jednoduchého přehledu o tom, s kým stát a jeho firmy obchodují. Podle iniciátora stížnosti, senátora Martínka, to vypadá, že největším ohrožením státu jsou jeho informovaní občané. Jak je vidět, ty hrozby leží spíše někde jinde.