Zemětřesení v rakouském parlamentu po parlamentních volbách

Podle všech očekávání vyhrála rakouské parlamentní volby Lidová strana (ÖVP), která získala 32 procent hlasů a tudíž 65 mandátů z celkových 183 v Národní radě.  Hned po Rakouské lidové straně se umístila Sociálně demokratická strana (SPÖ) stávajícího premiéra Christiana Kerna, která získala 26,9 procent hlasů, což tedy znamená 52 poslanců v Národní radě. Na třetím místě se umístila krajně pravicová a populistická strana Svobodná strana Rakouska FPÖ se ziskem 26 procent hlasů a s celkovým počtem 51 mandátů v Národní radě.

V čele lidovců je jednatřicetiletý bývalý ministr zahraničí Sebastian Kurz, který se rovněž s největší pravděpodobností stane i nejmladším kancléřem Rakouska od jeho vzniku a současně i nejmladším evropským lídrem. Tyto tři strany, které budou Rakušany v příštích pěti letech reprezentovat v Národní radě, doplní ještě liberální strana Neos, která získala 5,3 procenta hlasů a obsadí tak deset křesel, a Kandidátka Petera Pilze, která se ziskem 4,4 % překonala čtyřprocentní klauzuli nutnou pro vstup do parlamentu.

Pozoruhodné na letošních parlamentních volbách je to, že se vůbec poprvé v historii se od svého vzniku nedostala do Národní rady Strana zelených, která zaznamenala velké ztráty a zisk pouhých 3,8 procent hlasů oproti 12% v roce 2013. Spodní hranice pro vstup do Národní rady jsou 4 %, což znamená, že bude mít rakouský parlament celkem pět stran.

Nejhorší výsledek pro Stranu zelených od roku 1986 může vyústit ve změnu předsedy strany, nebo nastínění jiné politiky. Dalším důvodem neúspěchu Zelených v letošních parlamentních volbách je přechod části voličů k Petru Pilzsovi, který byl v minulosti jeden z hlavních členů strany.

Abychom lépe porozuměli výsledku letošních voleb, musíme se podívat do minulosti. Od roku 2006 vládla v Rakousku pouze velká koalice, složená ze sociálních demokratů a lidovců, což vedlo k celkové stagnaci a k žádných výrazným změnám. Podobný trend bylo možno sledovat například v Německu, kde se velká koalice tvořená z CSU/CDU a SPD potýkala s podobnými problémy, s jakými se potýkala velká koalice v Rakousku. Velká koalice je dohoda o vládní spolupráci mezi dvěma největšími opozičními stranami. Taková koalice se utvoří po neúspěšném jednání s menšími, názorově bližšími stranami. Předvídatelně problém nastává tehdy, když se nejsou vládní strany schopné dohodnout na klíčových programových bodech a dosáhnou konsensu pouze v obecných rovinách. To jsou důvody, které zapříčinily stagnaci a malou efektivitu rakouské vlády za posledních pár let. Mimo to, velká koalice nebyla schopna efektivně čelit migrační vlně a potýkala se s problémy při reformaci daňového systému. Zdá se, že velký příliv migrantů za poslední tři roky zapříčinil rozdělení společnosti a vyústil tak v krizi solidarity. To jsou důvody, proč FPÖ získala v letošních volbách víc hlasů, než v roce 2013.

Hlavními tématy voleb byla migrační politika, zvláště pak její omezení v podobě snížení sociálních dávek a příspěvků pro přistěhovalce. Strana svobodných si klade za cíl snížit příspěvek pro všechny uprchlíky z 840 € na 560 €. Tímto krokem, by se ušetřilo velké množství peněz, jelikož od vypuknutí krize přijalo Rakousko více než sto tisíc běženců. Dalším důležitým tématem voleb byla ekonomická politika Rakouska. Sebastian Kurz slíbil svým voličům výrazné daňové škrty v podobě snížení daní z přijmu právnických i fyzických osob. 

Podle Kurze se tak zajistí ekonomický růst a sníží se nezaměstnanost.  Obnovení koalice mezi ÖVP a SPÖ, která vládla od roku 2006 není vyloučena, nicméně nová koalice ÖVP s FPÖ je v současné chvíli nejpravděpodobnější.

Velkým tématem rakouských voleb je pozice a případná účast FPÖ v budoucí vládě. Je důležité podotknout, že Strana svobodných zaznamenala v letošních volbách svůj nevětší úspěch od roku 1999, kdy utvořila koalici právě s lidovci. Svobodní jsou v rakouské Národní radě přítomni už od konce 40let 20. století, tudíž jsou na rozdíl od jiných evropských populistů tradiční evropskou stranou, která se dlouhodobě těší větší, či menší podpoře voličů.

 Svobodná strana klade velký důraz na omezením imigrace do Rakouska, v programu má například zrušení vybraných islámských institucí, jakými jsou také muslimské dětské školky. Svobodní chtějí zvýšit bezpečnost v zemi, čehož dosáhnou posílením bezpečnostních složek a policejních orgánů. Dále se zasazují o posílení vnějších hranic Evropské unie a zvýšení rozpočtu pro pobřežní a pohraniční stráž. Takové kroky by vedly ke zvýšení bezpečnosti a pomohly by předcházet případným teroristickým útokům.  Kromě migrační otázky sdílí Svobodná strana euroskeptické názory, které zastávají vlády ve střední Evropě.

Budoucí Kurzova vláda bude považovat za důležité prohloubení spolupráce se zeměmi V4, tedy zároveň s partnery odmítající povinné kvóty a povinné přerozdělování migrantů. Otázka vzájemných Česko-rakouských vztahů je do značné míry nejistá, na některých bodech týkající se migrace se dá očekávat vzájemná shoda, nicméně je zde spoustu dalších věcí, které se můžou jevit jako problematické, například posíláni peněz pro evropské občany, kteří pracují v Rakousku.

Mnoho Čechů, Slováků, nebo Maďarů, kteří pracují v Rakousku mají od státu nárok obdržet podporu na děti, kterou následně posílají do svých rodných zemí. Dá se očekávat, že tento trend bude chtít nová rakouská vláda změnit, a proto zavede přísnější regulace týkající se odlivu peněz do zahraničí. Prostor pro spolupráci je proto do jisté míry omezen.

Obecně se dá očekávat, že se Rakousko mírně posune doprava a zaujme podobnou pozici, jež v současné době zastává Slovensko, nebo Česká republika, tedy země, které jsou víc proevropské než zbývající dva členové Visegrádské čtyřky.