Od deseti k pěti

Jako by dějiny zapomněli nebo je nikdy neuměli. Historicky vysoké počty přistěhovalců ve spojení s právem na dávky a příspěvky, znamenají pro stát stále větší závazky.

V Norsku máme pohádku, jež je vyprávěná proto, aby znázorňovala podobenství/přirovnání. Je o prasátku, slepičce a dalších zvířátkách, jež měla upéct chleba. A tak, jak to bývá, bylo napřed třeba, aby si leccos obstarala a zorganizovala. Abych to zkrátil, tak se nakonec ukázalo, že všichni chtějí ten chleba jíst, avšak nikdo se nechtěl podílet na práci a nákladech.

Podobně je tomu v Norsku v přistěhovalecké politice. Údajné přínosy, výhody a obohacení jsou do naších hlav otloukávány dnes a denně, ale ponést náklady – kdepak. Chováme si hada u prsou, ale bez práce nejsou koláče a toho hada nezkrotíme, dokud je pozdě, protože se najde málo ochotných, jež by se toho ujali a také – když již pozdě opravdu je, aby ten oheň na střeše uhasili.

V r. 2006 uváděla živnostenská organizace NHO, že se vývoj v posledních letech zhoršoval a brzy zrychlí. 40 % mužů-přistěhovalců, zejména z nezápadních zemí, vyjde ze středních škol a mnohem méně jich je zaměstnáno. Hospodářství se ocitne mezi stárnoucím obyvatelstvem a silně rostoucím počtem přistěhovalců závislých na dávkách. Padá počet zaměstnaných. Snížení o 7 % spolkne celý tzv. ropný fond.   

Minulá vláda objednala zprávu od tzv. Brochmannova výboru, aby se dozvěděla, jakou má sociální stát budoucnost. Stručně řečeno výbor odpověděl tak, že takový stát nezvládne zátěž, neupravíme-li směřování již nyní. Obnáší vyšší výdaje než příjmy, a to jak v krátkodobém, tak v dlouhodobém horizontu, jelikož jsou méně výdělečně činní, mají menší zdanitelné příjmy a berou ve větší míře dávky a příspěvky. Posléze byla zpráva zametena pod koberec.

Později dospěl i list Finansavisen k tomu, že souhrnně je dlouhodobě vedená přistěhovalecká politika pro sociální stát zhoubná. Výpočty jsou založené na číselných materiálech, před nimiž by měl jeden největší úctu, od statistického úřadu.

Připojil se mj. i profesor Kjetil Storesletten z Hospodářského ústavu při Univerzitě v Oslu a sdělil, že ten druh přistěhovalectví, jež směřoval do Skandinávie posledních 40 let, nevyřeší problémy sociálního státu tak, jak tvrdívalo mnoho politiků. Naopak problémy zesílí a příspěvky přistěhovalců k hospodářství je záporný.

Badatel Knut Røed z Frischova střediska předložil zprávu o zaměstnanosti mezi různými skupinami přistěhovalců od r. 1970 do r. 2000 podle zadání Brochmannova výboru. Zjistilo se, že ve všech skupinách přistěhovalců panují tendence odejít z pracovního života pro pobírání dávek a příspěvků. Po deseti až patnácti letech v Norsku jich byli dva ze tří v pracovní neschopnosti, zatímco dva ze tří etnických Norů stále byli výdělečně činní.

Norský statistický úřad již v r. 2012 uváděl, že pokud bude přistěhovalectví dosahovat takových rozměrů jako dosud a nebude-li upraven daňový a sociální systém, bude součet již způsobených a budoucích oslabení státních financí poté, co jsou odečteny a generovány příjmy, 4100 miliard norských korun. Což znamená, že bude-li další generace přistěhovalců žít tak, jak rodiče, bude účet za ně 6000 miliard korun.

Podle některých by měly být statistiky přesněji tak, že ukazují pořadí podle zemí původu. Bylo by to z demografického úhlu pohledu správné, a to také s ohledem na to, jakou společnost si přejeme přenechávat potomkům. Je to na nás, jenže jako vždy se budou chtít političtí kazatelé dobra snažit své kroky alespoň krátkodobě zúročit.

Je snad za tou politikou, jež v Norsku vedou, přání či plán rozložit zemi změnou jeho etnického složení? Politicky je totiž příliš nesmyslné konání, než aby nebylo vědomé. Počet přistěhovalců rostl a roste tak rychle, že zatímco v r. 1980 jich bylo jen 2,3 % a před dvaceti pěti lety 4,5 %, před patnácti lety 7,3 a nyní již přes 17 %. Podle norského statistického úřadů bude mít v r. 2100 29 % obyvatel Norska svůj původ v Asii a Africe.  

V posledních letech se v Norsku usazuje stále více osob málo vzdělaných a s chabými kvalifikacemi pro pracovní trh. Norské mzdy a platy za nekvalifikovanou pracovní sílu patří k nejvyšším na světě a platy za vysoce kvalifikovanou pracovní sílu nízké, přičemž daně jsou vysoké. To obnáší, že zejména málo vzdělaní lidé obsazují volná místa v Norsku. Ovšem i ti, jež přijíždějí ze středo- a východoevropských zemí do Norska za prací, v průměru stojí norský stát více, než sami do něj přispívají na daních. Jedná se o osoby, jež získají práva na dávky a příspěvky ještě dříve, než dlouhá léta odváděli peníze do systému. Přebíráme za ně od prvního dne odpovědnost.

Současnost je tak komplikovaná a budoucnost tak hrozivá, že se lidem stýská zpět k bezpečnosti kmenu. Je zvláštní, že ti z Norů, kteří mají nejvíce co říci, ve skutečnosti promluví nejméně. Že by v jejich tichu spočívala jejich síla? Někteří se obávají, jiní dokonce čekají, že během takových 25 let vypukne v Norsku a třeba i dalších zemích snaha o odvetu o znovudobytí vlastní země a budoucnost od politiků a dalších zastánců vývoje posledních desetiletí ze strany některých z těch, jež připravili o bezpečnost, a kteří cítí, že je jejich budoucnost v ohrožení. Není divu, jestli budou přibývající silou nenávidět jak příživníky, tak ty, jež je dovolovali přiživovat se, dokud bude i nadále drtivá většina politiků napříč spektrem pracovat proti etnickému obyvatelstvu a pouští do země lidi, jimž dávají více peněz, než v co mohli kdy domorodci věřit, že získají od státu, přičemž znevýhodňují vlastní lidi.  

Těmto lidem se stýská po sourodější zemi, jež bývala jejich. Kde bylo méně znásilnění, loupeží, vloupání, výhrůžek, vražd, drog, gangů atd. Společnosti s daleko větší soudržností, cit pro pospolitost, týmovou hru, základ bezpečnosti.

Podle spisu norského Ministerstva zahraničí migrace neskončí koncem války v Sýrii. Mnoho z toho, čeho dosáhlo Norsko a Evropa, je ve hře, vč. základu svobody a růstu posledních desetiletí.

Svět je plný lidí, jež jsou přesvědčení o tom, že to, co se jim líbí to, mají platit ostatní. Ročně přibude cca. 80 milionů lidí na světě, jež žijí na méně než dva dolary denně. To vedlo mj. k tomu, že podfinancované okresy po celém Norsku budovaly kolem uprchlíků nákladný aparát s lékaři, tlumočníky, výukou norštiny a místy ve mateřských školách a školách, jen aby uprchlíci vesměs pak zmizeli do větších měst, kde se ovšem za ně netratilo o nic méně.