Cítil jsem potřebu změny...

K radikální změně dovedlo Ing. Petra Minaříka zjištění, že jeho dosavadní kariéra už dál nemá smysl. Po dvou desítkách let tak opustil slušnou manažerskou pozici a vykročil na pole neprobádané, jen povrchně prozkoumané.

"Obdivuji lidi, kteří v 18 letech spolehlivě vědí, co chtějí studovat a posléze i dělat. Já jsem to pořádně nevěděl, vybral jsem si VŠE a nejvíc jsem se zajímal o to, jak a kde budu trávit měsíce prázdnin. Školu jsem ovšem absolvoval a díky dosaženému vzdělání jsem poznal řadu nižších i vyšších pozic v obchodě a marketingu, procestoval jsem svět a nashromáždil prostředky, které se mi nyní, když jsem se rozhodl pro změnu, velmi hodí. Po 20 letech mi totiž ona bývalá práce přestala dávat smysl, už se mi dál nechtělo vyplňovat tabulky a chystat prezentace. Před nějakými pěti šesti lety jsem objevil psychologii a obory s ní spojené a ona se stala mým koníčkem. Četl jsem knížky, nacházel odkazy na různé směry a osobnosti, ale unikaly mi souvislosti, chyběla ucelenost pohledu na věc. Pustil jsem se do hledání instituce, která by mi jednotlivé dílky pospojovala do logického celku - a našel jsem PPF."

"Po odchodu z firmy jsem si zařídil akreditaci jako kouč se zaměřením na životní koučink a také párový, vztahový. Tady se mi opět ukázalo studium psychoterapie jako nezbytné - kouč se může ocitnout na tenkém ledě a klientovi spíš ublížit než pomoci, pokud nerozezná, zda jsou jeho problémy ještě pro kouče, nebo už psychoterapeuta. Dále působím jako konzultant v automobilovém průmyslu (z této oblasti mám velké zkušenosti) a se společníkem ještě vytváříme potravinové doplňky na bázi bylin. Jen studiu se tedy nevěnuji, ale je prioritou. To na PPF probíhalo o víkendech jednou za měsíc a poskytlo mi ucelenou informaci o oboru psychologie, psychoterapie, všeobecný přehled. Navštěvoval jsem i víkendové semináře - ty jsou pro posluchače i pro veřejnost -, je to taková hodně praktická ochutnávka v porovnání s PPF, kde je výuka hodně o teorii. Člověk si vyzkouší na vlastní kůži skupinové terapie, zažije, co obvykle prožívá klient, a to je hodně přínosné. I proto jsem se posléze přihlásil do sebezkušenostního psychoterapeutického výcviku v daseinsanalytickém směru."

"Výcvik zabírá čtyři prodloužené víkendy v roce, je velmi intenzivní, celkem za pět let tvoří 500 hodin. Pět let sebepoznávání je drsné, ze začátku jsme se poznávali ve skupině navzájem, až na třetím až čtvrtém sezení se začíná pronikat do detailů. Víme jeden o druhém kolikrát víc, než o nás vědí naši nejbližší. Jelikož mě všechno, co jsem zatím okusil na PPF a při výcvicích, velmi zaujalo, rozhodl jsem se pro další krok: začal jsem studovat magisterský obor Sociální práce se zaměřením na komunikaci a aplikovanou psychoterapii na Pražské vysoké škole psychosociálních studií."

Pražská vysoká škola psychosociálních studií (PVŠPS) zajišťuje jako jediná soukromá vysoká škola v České republice studium jednooborové psychologie v bakalářském i magisterském studijním programu. Dále od roku 2001 škola nabízí obor sociální práce se zaměřením na komunikaci a aplikovanou psychoterapii v prezenční i kombinované formě. Součástí všech studijních programů je sebepoznání a seberozvoj.

"Sociální práce, psychoterapie, koučink, všechno je to rozhovor, to je základ. Mám za sebou první semestr magisterského studia. Protože už jednu vysokou školu mám, mohl jsem nastoupit i bez předchozího bakalářského studia, jen ještě musím udělat rozdílové zkoušky.

Než jsme začali studovat, absolvovali jsme s budoucími spolužáky společný víkend, kde jsme měli možnost se při nejrůznějších aktivitách poznat. Takže potom v učebně už jsem potkal lidi, se kterými jsem se znal. To je vůbec doména PVŠPS - komunitní způsob studia."

Komunitní studium je jedním ze základních stavebních kamenů celého studijního programu. Cílem je naučit se lépe rozumět sobě, druhým lidem, spolužákům, budoucím klientům, ostatním spoluobčanům i lidem odjinud. Být schopen sdílet, brát si prostor, ponechávat prostor druhým lidem, naučit se naslouchat, vnímat a respektovat stanoviska, názory a postoje druhých lidí a současně s nimi tvořit společenskou soudržnost a jednotu jsou principy fungování celé PVŠPS a jejího vedení.

"Další veliké plus jsou praxe - v rámci studia se musí absolvovat zhruba 150 hodin praxe za rok a to jsou chvíle, kdy se člověk dostane ke skutečné práci. Pracoviště si hledáme sami, škola samozřejmě pomáhá, sám si nyní vybírám mezi prací pro zapojení duševně nemocných do života a komunitou pro drogově závislé. Obojí se mi jeví velmi zajímavé, ale chce to si to vyzkoušet na vlastní kůži, abych mohl s jistotou říci, že tohle je ono.

Pak tu jsou ony už zmíněné úžasné semináře, např. laická pomoc bližnímu v nouzi, komunikační či relaxační techniky, daseinsanalýza, asertivita. Jsou určené každému, koho daná problematika zajímá. Jsou dvoudenní a hodně intenzivní, člověk si z nich odnáší mnoho praktických dovedností.

Půjde-li všechno hladce, ukončím studium v příštím roce, už bych měl pomalu vybírat téma na diplomovou práci - je to zábavné, že budu ve svých 45 letech znovu psát diplomku. Po absolutoriu budu určitě pokračovat tímto směrem, i když zatím nevím, jak se vyprofiluji. Určitě neopustím koučink, ale propojím ho s tím, co jsem se zde dověděl a naučil. Vlastně získám ucelené vzdělání pro výkon sociální práce, psychoterapie. Jenže studiu tím konec nenastane, pořád se rodí nové směry, obor se vyvíjí, nelze ustrnout, zaspat dobu.

Na začátku mé studijní cesty byla potřeba utřídit si znalosti z oboru. Nenapadlo mě, že za pět let se moje životní dráha stočí docela jiným směrem, než kam vedla předtím, že se z koníčku stane náplň života, obor, který mi dává smysl a jemuž se chci dále věnovat. Když vidím, jak to, co dělám, lidem pomáhá, mám z toho radost."

Článek byl publikován v magazínu Kariéra speciál.