Externí pracovníci a kontraktoři jsou pro většinu firem nezbytní

Rostoucí zájem o externí posilu vývojových týmů dokládá i globální průzkum Oxford Economics a SAP Fieldglass. Vyplývá z něj, že více než dvě třetiny (68 %) velkých a středních podniků považují externí pracovníky za důležité pro vývoj a zlepšování produktů a služeb. Pro dvě třetiny firem je pak dle tohoto průzkumu externí pracovní síla klíčová pro zrychlení uvádění nových produktů na trh a pro provoz při plné kapacitě a uspokojení poptávky. Hlavním hnacím motorem najímání externí pracovní síly přitom již dávno nejsou náklady, ale spíš schopnost zlepšit produkty a služby a zvýšit rychlost jejich uvádění na trh. K podobným zjištěním dospěla i letošní studie Globální trendy v oblasti lidského kapitálu společnosti Deloitte. Třetina respondentů uvedla, že alternativní pracovní síly využívá pro IT projekty, 15 % pro výzkum a vývoj.

„Externí pracovníci výrazně rozšiřují možnosti náboru, protože společnost se nemusí omezovat jen na lidi dostupné na klasickém volném pracovním trhu, ale může oslovovat i odborníky, kteří na něm vlastně nejsou,“ komentuje Illya Pavlov, ředitel společnosti Acamar, která pomáhá velkým firmám s plánováním a zdroji pro výzkum a vývoj (R&D, Research & Development). Výhodou externích pracovníků podle něj bývá většinou vyšší odbornost, lepší adaptační schopnosti, rozmanitější zkušenosti a větší flexibilita. „Pro firmy může být výhodou i možnost efektivnějšího nakládání se zdroji, protože externí pracovníci bývají najímáni na konkrétní pevně ohraničené projekty, takže není třeba řešit odstupné a podobně,“ dodává Illya Pavlov.

Nábor externí pracovní síly do výzkumu a vývoje se prosazuje i v ČR, především v informačních technologiích, elektrotechnice a automobilovém průmyslu. „Jeden z našich zákazníků v automobilovém průmyslu dlouhodobě válčí s nedostatkem odborníků, kteří na volném pracovním trhu nejsou dostupní. Postupně jsme pro jeho potřeby vybudovali tým vhodných expertů, jehož členové jsou u zákazníka, a zákazník s nimi pracuje téměř stejně, jako by to byli jeho vlastní zaměstnanci,“ přibližuje Illya Pavlov.

„Při nasazování externí pracovní síly do výzkumu a vývoje se firmy často strachují, že jim najatý expert odejde i s know-how, avšak stejná situace je i u interních pracovníků, takže je to neopodstatněná obava. Výjimkou mohou představovat některé zbrojní a aerospace projekty, na které firmy nechtějí nabírat cizince,“ popisuje Illya Pavlov. Do určité míry tomu podle něj může zabránit konkurenční doložka, ale ta je pro zaměstnavatele velmi nákladná, takže se používá jen ve výjimečných případech. Pavlov doporučuje pracovat s lidmi v dlouhodobém horizontu, což pomáhá udržet rozumnou míru stability. Výhodou externích pracovníků je podle jeho názoru rychlý nábor i adaptace, dochází tak k okamžitému rozšíření týmu o požadované expertní znalosti, zkušenosti a oceňovaný bývá i pohled zvenčí.

Ačkoliv zpočátku pro některé zaměstnance nemusí být příchod zahraničních odborníků komfortní, situace se podle Illyi Pavlova velmi rychle obrací: „Jde především o situaci, kdy do týmu nastoupí cizinec, který nehovoří česky. Pro část zaměstnanců to nemusí být komfortní, protože sami nemusí být dostatečně jazykově vybaveni. Ale následně, jakmile zahraniční odborník prokáže své kvality, tak nám volají a chtějí další lidi. Takže jde jen o překlenutí úvodní seznamovací fáze. U expertů z postsovětských zemí si společnosti cení velkých znalostí již z univerzity, jejich širokého záběru a schopnosti řešit problémy aktivně.“