Česko 2050: Roboti v práci, lidé doma

Připusťme, že české firmy na vlně digitalizace do 30 let doženou západní konkurenci. Že výrazně posílí český kapitál a zahraniční vlastníci tu začnou více investovat. Ať už do samotné výroby a odměn zaměstnanců, do škol či rozvoje regionů, kde stojí jejich továrny. Díky tomu se k bohaté Praze přidají Brno a Ostrava. V Česku také vyrostou aktivní a konkurence ve světě schopné podniky rozvíjející robotiku, biotechnologie nebo kosmický průmysl. Díky nim se Česko konečně protlačí mezi nejvyspělejší země světa − jak tomu bylo, i když jen podle zidealizovaných představ, už za první republiky. Ve skutečnosti se tehdejší Československo nedostalo výš než na 16. pozici, což ve 20. a 30. letech minulého století znamenalo až druhou ligu.

Možná nosné odvětví ani není nutné vymýšlet. Analýza poradenské společnosti Deloitte o budoucnosti automobilového průmyslu předestírá ideální (ačkoliv málo pravděpodobnou) variantu, v níž zdejší automobilky začnou vyrábět elektromobily, a to z českých součástek včetně elektromotorů a lithiových baterií. Podle propočtů by to zvýšilo hrubý domácí produkt o šest procent, lidé by si vydělali o 80 miliard korun ročně více a veřejné rozpočty by mohly rozdělit o dalších 100 mi­liard korun ročně navíc díky vyššímu výběru daní a pojistného.

Pokud se v příštích desetiletích prosadí autonomní vozy, změní se radikálně i podoba českých měst. Z jejich ulic by zmizela většina aut, protože by jich při všeobecném sdílení bylo zapotřebí méně. Prostor k tomu je, vždyť osobní automobil v Česku podle analýzy společnosti Siemens parkuje, tedy není využitý, v průměru 23,6 hodiny denně.

Zpět k přírodě

Digitalizace spojená s internetem věcí a bezdrátovou komunikační 5G sítí, při nichž navzájem propojená automatická zařízení zvýší efektivitu, a přinesou tak i nové příjmy, mohou výrazně proměnit každodenní život. Pevná pracovní doba zmizí, lidé přestanou pravidelně dojíždět do svých kanceláří, továren a možná i do obchodů a na úřady. Vydělávat si budou doma u obrazovky, mnoho věcí si vytisknou na 3D tiskárnách a kontakty s úředníky se definitivně přesunou na síť. Dokonce rutinní lékařská péče bude díky novým aplikacím možná na dálku.

To by se neobešlo bez dramatických změn v zákoníku práce, který by musel umožnit to, po čem už zaměstnavatelé léta volají − větší flexibilitu. Na významu budou získávat nové formy pracovněprávních vztahů. Některé, jako je například najímání specialistů ne na soustavnou práci, ale výhradně na jednotlivé projekty, se o slovo začínají hlásit již nyní. Byť zatím jen v omezené míře a v nejinovativnějších odvětvích, jako je například IT.

Vyšší flexibilita a rozvoj práce na dálku by v konečném důsledku usnadnily stěhování mimo městská centra, která by zůstala vyhrazena vzájemnému setkávání a kultuře, a k oživení venkova, včetně řemesel. Spolu s tím by zmizel tlak na budování nových komunikací a postupně by se vytratila bytová krize. Snem by už nebyl byt uprostřed Prahy, kde v létě kvůli trvalému zvyšování teplot stejně nebude příjemné pobývat, ale poklidné a zdravější bydlení v přírodě.

K zeleným vizím dosud skeptická veřejnost by se jinak začala dívat i na energetiku. S odhmotněným průmys­lem a daleko větším důrazem na služby, stejně jako se schopností elektřinu skladovat, by najednou nebylo potřeba obřích elektráren. A Česko by tak bezbolestně vplulo do bezuhlíkového světa. Značná část elektřiny by se vyráběla místně nebo zcela podomácku, především díky solárním panelům na střechách domů a v zahradách. Možnosti sluneční energetiky − alespoň teoretické − jsou nevídané. Podle analýzy společnosti Siemens by například energii pro pohon současného počtu osobních automobilů v Česku zajistila solární elektrárna, která by zabrala necelých 10 tisíc hektarů. To je čtverec o hraně 10 kilometrů. Z pohledu zemědělské půdy to zhruba odpovídá ploše, na jaké se v Česku pěstuje zelenina či sója.

Digitální ráj

Úspěšný vstup českého byznysu do digitálního světa by však mohl změnit fungování celé společnosti. Kybernetik Vladimír Mařík si od nové průmyslové revoluce slibuje daleko efektivnější výrobu. Vzniknou nové hodnoty a ekonomové s budoucími politiky budou muset vymýšlet, jak je rozdělovat. Protože bez přerozdělování − jak uvádějí i vizionáři jako zakladatel Microsoftu Bill Gates − by se moderní společnost rozpadla na bohaté uživatele nových technologií a nespokojené staromilce.

Avšak záleží na tom, jakou formu bude přerozdělování mít. Dostanou-li přednost daně, bude na všeobecný rovný příjem. Ten by zbavil lidi existenční nejistoty a umožnil trávit čas s rodinou a mít víc dětí. Nebo se vzdělávat a hledat kreativní zaměstnání. Či vymýšlet nové věci a rozvíjet umění, vědu nebo digitální technologie. Mladí by zůstávali déle ve škole, kde by se učili žít v neustále se měnícím světě. Moc by se při tom neznámkovalo a první velkou zkouškou by byla, jako už dnes ve Finsku, maturita.

Výsledky práce robotů a umělé inteligence se mohou sdílet. A ne o vše by se také staral stát: úspěšné podniky budou přispívat na celospolečenské zájmy, od infrastruktury po komunitní projekty. Tam by pracovali i ti, které stroje připraví o zaměstnání. Zájem bude o sociální služby, protože uprostřed století zestárneme. "Může jít o nemocnici nebo péči o staré lidi. Kdo pracovat nechce, ten by sociální dávky měl také dostávat. Ty brání vzniku vlků, lidí, kteří dělají revoluce," říká odborník na umělou inteligenci Jan Romportl.

Za práva robotů

V roce 2050 se fenoménem stali rovněž roboti, respektive umělá inteligence − stali se totiž součástí každodenního života, v domácnostech, továrnách nebo v nemocnicích. Češi si zvykli, že jejich existenci reguluje složitá legislativa. Ta mimo jiné zaručuje dodržování prvního zákona robotiky, tedy že takový stroj či systém nesmí člověku nijak ublížit. Z toho pramení řada regulačních a bezpečnostních opatření, zejména pro systémy samořiditelných automobilů při jejich chování v krizových situacích. Nebo ustanovení o odpovědnosti za takové stroje a za jimi způsobené škody. A příslušné pojištění. Takže i domácí legislativa dostane za úkol postarat se o to, aby roboti sloužili, a bránit jejich zneužití proti jiným lidem.

Současně si obyvatelé české kotliny začnou zvykat, že nejsofistikovanější samostatní roboti, například elegantní hostesky a hovorní společníci osamělých osob, získají status elektronické osoby. Jinými slovy, právo začne chránit i je. V Evropě totiž převáží mínění, že nejsou pouhou věcí. Křemíkoví humanoidi totiž bez ohledu na svoji konkrétní podobu budou vnímat okolí, reagovat na vnější podněty a autonomně rozvíjet schopnost komunikovat a učit se. A budou vykazovat zárodky umělé inteligence. Tu navíc v čím dál větší míře začnou projevovat rovněž obří počítačové sítě. Kolem roku 2050 v některých případech budou blízko tomu, aby v jejich paměti vzniklo vědomí a emoce. A o svá práva se i bez aktivistů začnou hlásit sami.

Čeští právníci − pokud je do té doby nenahradí počítače − nebudou rozlišovat jen mezi osobou fyzickou a právnickou, ale i elektronickou. A při troše fantazie si lze představit, že za jednu či dvě generace třeba budou muset řešit, zda dva humanoidi mohou uzavřít sňatek i bez svolení svého lidského majitele. A k tomu ještě vychovávat třetího robota, kterého si už koupí sami.

Skryté hrozby

Předestřený optimismus má své předpoklady a stavební kameny. Třeba že českou ekonomiku − tak jako v roce 2009 − nepřibrzdí další hospodářská recese. Nebo že se Evropská unie nepropadne do chaosu a nepropukne velká válka. Politické elity také nesmějí připustit, aby se ještě před věkem digitální hojnosti společnost rozštěpila a ochromil ji permanentní neklid.

Velkou neznámou zůstává demografie. Zatím není jasné, zda Češi budou mít tolik dětí, aby se školní třídy nemusely obsazovat dětmi přistěhovalců. Ty by stát cíleně lákal, protože bez nich by ani s roboty nebylo možné udržet fungující ekonomiku a penzijní systém. Podle některých prognóz budou přistěhovalci do konce století představovat třetinu zdejší populace. Digitální blahobyt by se tu tedy vybudovat podařilo, přestával by se však postupně týkat našich potomků.

Komentář byl publikován v měsíčníku Právní rádce.