Jak se staví on-line zdravotnictví

Do tří let od účinnosti připravovaného zákona o elektronizaci zdravotnictví by měly být české nemocnice digitální, očekává Martin Zeman, ředitel Národního centra pro elektronické zdravotnictví. Zákon, zkráceně nazývaný o eHealth, má nastavit technické standardy digitalizace a umožnit vznik infrastruktury pro sdílení záznamů mezi poskytovateli zdravotních služeb. "Cílem je, aby se lékaři dostali k údajům o pacientech a k lékařským zprávám na několik málo kliknutí a aby měli prostředek, jak tyto informace bezpečně sdílet," popisuje náměstek ministra zdravotnictví Radek Policar. Resort už má první paragrafové znění návrhu. To teď projednává s lékaři a dalšími odborníky.

Původně jste plánovali předložit návrh zákona o elektronizaci zdravotnictví vládě do konce loňského roku. Zatím se tak ale nestalo. Proč?

Radek Policar: Jsme zhruba v půli cesty. První návrh zákona vznikl před několika měsíci. Ten jsme poslali do vnitroresortního připomínkového řízení. To běželo do prosince. Od té doby se potkáváme se zdravotnickými subjekty, zdravotními pojišťovnami, sbíráme od nich zpětnou vazbu na návrh a vyjasňujeme si ji s nimi. Potkáváme se a hledáme adekvátní řešení.

Kdy tedy očekáváte, že by mohl být upravený návrh zákona hotový a mohli byste jej poslat do vlády?

Radek Policar: Náš aktuální časový plán je, že by to mělo být v polovině letošního roku.

Očekáváte, že se návrh v reakci na probíhající debatu ještě zásadně změní?

Radek Policar: Určitě dojde ke změnám. A není to o tom, že někam doplníme čárku nebo škrtneme půl věty. Je jasné, že některé věci z toho návrhu úplně vypustíme. Stěží vám dnes popíšeme, jak přesně bude zákon vypadat, až půjde do vlády. Nyní jsme někde v půlce mezi naší původní představou a mezi konsenzem se zdravotnictvím a dalšími resorty, který nakonec půjde do vlády.

Buďte prosím konkrétní. Jak výrazně se nynější podoba návrhu liší od toho, co bylo popsáno ve věcném záměru zákona o elektronizaci zdravotnictví?

Martin Zeman: Představy z věcného záměru jsou představy elektronizace zdravotnictví podle strategie, v níž jsme identifikovali potřebu legislativních změn. Tam, kde se nám je povedlo v paragrafovém znění navrhnout a dosáhnout shody s připomínkovými místy a dalšími zainteresovanými stranami, je nyní dopracováváme, abychom návrh stihli v co nejkratším čase předat do dalšího legislativního procesu. Jde zejména o základní podporu státu pro eHealth, to jest existence základní autoritativní údajové základny resortu, možnosti autentizace a autorizace zdravotníků, pacientů, vytváření jednotlivých služeb založených na přijímaných standardech eHealth. Dále chceme zákonem přispět k plnění našich závazků vůči Evropské unii v oblasti sdílení zdravotních záznamů přes hranice. Tuto úpravu přenášíme ze zákona o zdravotních službách a dále ji rozpracováváme. Navíc nás doprovází legislativní i technické změny v eGovernmentu, v jejichž důsledku se změní přístup k řízení identitních prostředků. A na to všechno musíme průběžně reagovat.

Novinek, které měl podle věcného záměru zákon o elektronickém zdravotnictví obsahovat, je poměrně hodně. Měly tam být autoritativní registr, doplňkový registr, index zdravotnické dokumentace, emergentní záznamy, pacientský souhrn. S čím z toho se stále do návrhu počítá?

Radek Policar: Téměř se vším, co jste řekla. Aktuálně pouze zvažujeme, že z návrhu vyškrtneme regulaci emergentního záznamu a osobního zdravotního záznamu. Všechny ostatní věci, které byly ve věcném záměru, budou i v návrhu zákona.

Emergentní záznam měl pomoci hlavně záchranným složkám dostat se rychle a efektivně k základním záznamům o pacientech. Proč jste se rozhodli takto klíčovou část systému zatím zákonem nezavádět?

Radek Policar: Od emergentního záznamu úplně neupouštíme. Rádi bychom ale ještě časem prodiskutovali s lékaři, co přesně a jak pořizovat. Potom bychom rádi záznam pilotně odzkoušeli, jestli to bude fungovat v praxi, jestli bude skutečně užitečný, a pak bychom teprve upravili regulaci. Naše představa do budoucna je taková, že software sám bude umět automaticky z dat, která se o pacientech při poskytování zdravotní péče běžně zaznamenávají, vyrobit nějaký výstup pro záchranné služby. Ale tak daleko bohužel praxe dnes ještě není. Nemělo by to ale blokovat vznik a vývoj dalších částí elektronického zdravotnictví. Pro ty by měl návrh zákona vzniknout co nejdřív.

Jednou ze základních složek eHealth má být index zdravotnické dokumentace. K čemu bude sloužit a co v něm lékaři najdou?

Martin Zeman: Index má garantovat v rámci celého státu základní úroveň sdílení nejpodstatnějších částí zdravotnické dokumentace, které pokud jsou elektronické, budou pro oprávněné osoby dohledatelné odkudkoliv. Z indexu lékaři mimo jiné zjistí, kde byl pacient naposledy hospitalizován a jak se dostat k propouštěcí zprávě. Jestli bude index indexovat například také lékové záznamy, ještě uvidíme. Je to jedna ze zvažovaných variant.

A přání pacientů ohledně léčby nebo nakládání s jejich ostatky po smrti budou také součástí tohoto indexu?

Radek Policar: Takzvaná dříve vyslovená přání by měla být v autoritativním registru pacientů. Přání jsou totiž vázaná na pacienta, proto to bude přímo v registru pacientů. Těch informací tam bude pro použití reálně vícero, například nesouhlas s posmrtným odběrem tkání a orgánů. Dnes na to máme speciální registr, lékaři tedy musí hledat na více místech, aby zjistili, co si pacient přál. Nově budeme mít jeden autoritativní registr pacientů, který půjde využít pro všechny záležitosti tohoto typu.

Říkáte, že z indexu se lékař dozví, kde přesně jsou uloženy lékařské zprávy o pacientovi. Ty zprávy tam ale přímo k nahlédnutí nebudou?

Martin Zeman: Nevytváříme žádné centrální úložiště, záznamy budou dál uložené v databázích zdravotnických zařízení. Ten, kdo má právo si nechat zaslat všechnu dokumentaci, protože ji potřebuje k ošetření pacienta, ji uvidí na jedno kliknutí. Ty systémy si mezi sebou řeknou, že tento lékař má právo na přístup k dokumentaci a ona mu bude automaticky zaslána. Nám se to jeví, že je k tomu třeba sto nebo dvě stě úkonů, ale ony mohou proběhnout za jednu vteřinu.

Věcný záměr nicméně počítá s desetiletou legisvakanční lhůtou, během níž bude vedení elektronické zdravotnické dokumentace pro zdravotníky pouze dobrovolné.

Radek Policar: Tento požadavek vzešel od Sdružení praktických lékařů. Praktické lékaře máme často v předdůchodovém věku. Někteří se nechtějí do elektronizace zapojit. Legisvakanční lhůta představuje vstřícný přístup k nim. Jde o to, aby kvůli tomu lékaři neodcházeli dřív do důchodu.

Dokud ale nepovede praktický lékař zdravotnickou dokumentaci v elektronické podobě, co se zdravotnické zařízení v tu chvíli z indexu o pacientovi dozví?

Radek Policar: Kdo je jeho ošetřující lékař a že mu má zavolat.

A jak to bude s přechodem velkých zdravotnických zařízení na digitální záznamy? Pro ně to také bude po nějakou dobu dobrovolné?

Martin Zeman: Zákonem vytvoříme podmínky pro nastavení standardů fungování nemocničních systémů, kterým se oni budou muset přizpůsobit. Nicméně finální debatu s nemocnicemi jsme o tom ještě neměli, takže nemáme vymezeny postupné kroky a termíny jejich digitalizace. Prakticky se dá říct, že do dvou let po účinnosti zákona a zprovoznění infrastruktury bychom měli všichni testovat, jak to funguje. A ti, kteří už budou předem připraveni, sdílení digitálních záznamů během několika měsíců spustí. Ti ostatní budou mít za dva roky něco. Osobně se domnívám, že za tři roky po lhůtě účinnosti budou české nemocnice digitální. Některé ale budou digitální už příští rok.

Když bude lékař nahlížet na záznamy, jak se bude ověřovat, že má daného člověka skutečně v péči?

Martin Zeman: Stejným způsobem, jako se to dělá dnes. Buď máte registrujícího lékaře a víte, že je to registrující lékař pacienta − tuto informaci naleznete v registru pacientů. A když si ošetřující lékař nebo jeho zdravotnický pracovník vyžádá dokumentaci, tak je to auditovaná transakce. To znamená, že stejně tak jako v registrech veřejné správy je možné zpětně dohledat, zda nedošlo ke zneužití. Pacient si zároveň může nastavit notifikaci například na mobilní telefon, kdo se na jeho záznamy dívá. Je to rozhodně vyšší zabezpečení, než když si jde dítě koupit alkohol nebo cigarety na e-shop a prohlásí, že je mu 18. To není auditovaná informace, to dítě není ověřeno proti základním registrům, nepoužívá důvěryhodný identitní prostředek přihlašování.

Počítáte podobně jako u lékového záznamu s tím, že pacienti budou moci projevit nesouhlas se zveřejněním svých záznamů v registru?

Radek Policar: Budou moci index zdravotnické dokumentace zneviditelnit v rozsahu, který si sami určí.

Může se tedy stát, že o některých pacientech nenajdou lékaři v indexu a registru pacientů vůbec nic?

Radek Policar: Ano. Podobně to funguje třeba v Rakousku. Své záznamy tam dosud zneviditelnilo jen několik tisíc lidí.

Jednou z nedávno přijatých legislativních novinek v oblasti digitalizace je návrh zákona o bankovní identitě. Počítáte s tím, že by eHealth umožňoval i tento nový způsob přihlašování pomocí údajů z internetového bankovnictví?

Martin Zeman: Pro většinu služeb elektronického zdravotnictví, u nichž bude dostačující střední úroveň důvěry, bude možné bez problémů bankovní identitu používat. Lékaři by se pak měli přihlašovat stejným způsobem, jako se přihlašují k elektronické preskripci nebo elektronické neschopence, což je aktuálně pomocí datové schránky, elektronického občanského průkazu či uživatelského účtu NIA. Je ale potřeba zdůraznit, že technologie se bouřlivě vyvíjejí a to, co používají čeští občané dnes, za dva roky může být jinak. Dáváme přednost moderním prostředkům a plánujeme také vytvoření resortního elektronického podpisu pro zdravotnické pracovníky.

Jak se ale s technologickým vývojem vypořádáte po legislativní stránce?

Radek Policar: Využijeme pro přístupy, identifikaci, autentizaci a autorizaci obecnou právní úpravu. Budeme akceptovat všechna řešení, která budou existovat a která bude umožňovat zákon o elektronické identifikaci. Nebudeme podmiňovat přístup ničím specificky resortním. Budeme technologicky neutrální.

Rozhovor byl publikován v měsíčníku Právní rádce