Čtrnáct kilometrů euforie. Lyžařské středisko Wildkogel-Arena láká na nejdelší osvětlenou sáňkařskou dráhu světa

Když v lyžařském areálu Wildkogel-Arena v údolí Salzachtal značili kulaté cedulky s čísly sjezdovek, spletli si zřejmě párkrát kbelík s barvou. Několik zdejších modrých, tedy lehkých tratí, letí do údolí pěkně svižně, a slušela by jim spíš červená.

To je ale také jediná chybička – na niž si navíc rychle zvyknete – jinak ve všech směrech báječného areálu v rakouském Salcbursku. Je velkolepě zasazen mezi vrcholy Kitzbühelských Alp s fotogenickou horou Grosser Rettenstein v zádech, jíž dělá společnost krásný výhled přes údolí na třítisícovky národního parku Vysoké Taury.

Lyžování je tu velmi přehledné – pohledem obsáhnete téměř celý areál. Tratě – nejvyšší začíná na metě 2150 metrů – se zajímavě vlní a kroutí a jsou spíš středně dlouhé, takže většinu z nich pohodlně sjedete, aniž by vás začaly bolet nohy a museli jste zastavit. 

Začátečníci by měli vyzkoušet širokou a bezelstnou sjezdovku číslo pět, vedoucí k půvabné odlehlé chatě Geisl Alm. Rychlejší svezení pak najdou na tratích 9, 11 nebo 12. Nejmenším jsou určeny atrakce v dětském světě Kogel-Mogel, kde je místo vleku vozí pohodlný, 240 metrů dlouhý koberec. Pro ty úplně nejmenší, od tří let, zde nabízí kompletní hlídání v horské restauraci spolu se speciálními kurzy, během nichž se děti učí lyžovat pomocí zábavných her.

Z náročnějších, červených tratí nezklame dvojka k chatě Rettenstein nebo několik odnoží 14, obrácených na jih a příjemně prosluněných. Pěkná je i modro-červená osmička/devítka. 

Další předností Wildkogel-Areny je její relativně menší známost. Na popularitě v porovnání se svými nejbližšími většími sousedy jako Kitzbühel nebo Saalbach ztrácí, ale lyžování tady není horší. Naopak, mnohdy tu bývají sjezdovky doslova prázdné.

Pěkné svezení až do jara, příroda a nízké ceny skipasů jsou hlavními trumfy areálu. Pak je tu ale ještě jedna atrakce, která u mnohých ty předchozí předčí. Neuvěřitelných 14 km dlouhá osvětlená sáňkařská dráha nemá podle všeho jinde na světě obdoby.

Poctivé dřevěné sáňky si za 14 eur půjčíte u dolní stanice kabinky v Neukirchenu, vyvezete se na tu horní a po svých už jen dojdete nějakých dvě stě metrů na start dráhy. Svezení po klikaté cestě je to fantastické a při několika zastávkách na oprášení sněhu z kalhot a bund vám cesta do cíle v Brambergu zabere asi čtyřicet minut. Jen pozor, zastavování a čekání je povoleno pouze v daných čekacích zónách, v žádném případě ne v zatáčkách.

A protože nejen sjezdovkami živ je lyžař, myslí tu i na běžkaře. Zdejší nejhezčí běžeckou stopou je „Pinzgau Loipe“, na které prozkoumáte celé Salzachské údolí směrem na Krimml (spolu se světově známými Krimmelskými vodopády) nebo i ve směru na Mittersill a Zell am See. Zpět se můžete dostat skibusem nebo vlakem Pinzgauer Lokalbahn.

A budete-li chtít ctít starou lyžařskou moudrost o třetím krizovém dni, potom se vydejte s průvodcem na sněžnice. Objevíte s ním zádumčivě ztichlá údolí Vysokých Taur, kde jedinou známkou civilizace jsou kromě vašich obřích stop ve sněhu letní horské chatrče farmářů.