Ekologie, produktivita, ekonomika, digitalizace a legislativa jsou hlavními faktory, které hýbou zemědělským sektorem a určují směr, jakým se obdělávání půdy bude v následujících letech ubírat. „Technologie, které dnes považujeme za inovativní, se brzy stanou standardem nebo je bude požadovat zákon. Proto se vyplatí mít v modernizaci náskok,“ doporučuje produktový specialista společnosti Kverneland Štěpán Ondrus a vysvětluje, na co se farmáři mají v nejbližších letech připravit.

1. Udržitelné zemědělství

Ochrana životního prostředí je jedním z hlavních hybatelů celého odvětví. V celé Evropě pokračuje postupné převádění konvenčního zemědělství na jeho šetrnější ekologickou variantu a Česko patří k zemím, které jsou v tomto procesu nejdále. Podle statistik ministerstva zemědělství přibylo od roku 2010 v tuzemsku 1569 biofarem a celková výměra zemědělských ploch obdělávaných v ekologickém režimu stoupla o 27 procent na současných zhruba 570 tisíc hektarů.

Ekologické podniky plánuje ministerstvo zemědělství dále podporovat. Podle Akčního plánu ČR pro rozvoj ekologického zemědělství chce do roku 2027 zvýšit plochy zemědělské půdy obhospodařované ekologicky na 22 procent.

„Standardy ekologického zemědělství nejsou pevně nastaveny. Obecně ale můžeme v příštích letech počítat s tlakem na snížení míry používání přípravků na ochranu rostlin, s rozšířením ochranných pásů kolem vodních toků a se zavedením biopásů,“ nastiňuje Ondrus. Díky precizním technologiím podle něj zemědělci získají detailní přehled o managementu jednotlivých rostlin, což bude mít pozitivní vliv na kvalitu plodin. Na druhou stranu se ale farmáři musí připravit na související administrativní zátěž a další náklady spojené s nákupem technologií a elektronických zařízení pro navigaci, přesnější setí a evidenci přípravků do databází stanovených ministerstvem zemědělství.

2. Efektivní využívání půdy

Kromě udržitelnosti bude klíčové zachovat vysokou zemědělskou produkci a potřebné výnosy. „Není absolutně reálné, aby zemědělství přešlo na ekologickou výrobu kompletně a uživilo nás,“ konstatuje Ondrus. Důležitou roli proto budou hrát inovace a hledání způsobů, jak při ekologickém přístupu zvýšit úrodnost půdy. Přispívá k tomu například šlechtění odolnějších a výnosnějších odrůd, pěstování meziplodin nebo podpora půdní biodiverzity.

„Produkci pomáhá zvýšit také precizní dodržení osevního postupu a správné založení porostu, plečkování, provzdušňování, jednocení a mechanická likvidace plevele,“ dodává Ondrus.
Tématem příštích let bude také regenerativní zemědělství, které usiluje o udržení uhlíku a obnovu života v půdě. S tím souvisí omezování mechanického a chemického narušování půdy, jako je orba, hluboké kypření a aplikace nadměrného množství průmyslových hnojiv.

 

 

3. Snížení výrobních nákladů

Mezi ekonomickými faktory, které mají výrazný dopad na zemědělský sektor, hrají důležitou roli rostoucí ceny energií a hnojiv spolu s klesající cenou komodit. „V současné době jsou tyto ceny ovlivněné především válkou na Ukrajině,“ hodnotí Ondrus a u cen komodit předpokládá, že budou spíše stagnovat kvůli přetlaku dovozu méně kvalitního zboží z Ukrajiny. „Co se týká hnojiv, je velmi těžké predikovat, jak se ceny budou vyvíjet, ale dá se očekávat mírný pokles související se zlevňováním energií a ropy,“ dodává.

Farmy se kromě toho musí vypořádat s tlakem na postupné snižování emisí a s budoucím omezením nebo úplným zrušením spalovacích motorů. I v tomto ohledu se podle Ondruse vyplatí investovat do technologií precizního zemědělství, které zemědělcům pomohou předcházet nárůstu nákladů spojených s těmito trendy.

4. Digitalizace zemědělství

Moderní technologie představují pro zemědělce konkurenční výhodu. Chytré systémy, které monitorují půdu i jednotlivé plodiny nebo zvířata, kontrolují zavlažování a počasí a navigují stroje, jsou již v současnosti pro mnohé zemědělské podniky nepostradatelné a v budoucnosti se mohou stát samozřejmostí i pro většinu menších farmářů. Zefektivní totiž práci na farmě a přinesou jim cenné úspory, například díky přesnému dávkování hnojiv a přípravků na ochranu rostlin. To má kromě ekonomického přínosu i významný dopad na ochranu životního prostředí, která bude nadále ve středu pozornosti regulátorů.

„Modernizace jde ruku v ruce s přechodem k šetrnějšímu způsobu hospodaření. Trendem je ale minimalizovat aplikační technologie i v konvenčním zemědělství,“ konstatuje Ondrus. Dalším hnacím motorem digitalizace je pak nedostatek lidských zdrojů v zemědělství. Rychlejší automatizaci podle Ondruse brání jen finanční situace trhu a dlouhé dodací lhůty nových technologií.

5. Dlouhodobá strategie

Do vývoje zemědělství bude intenzivně zasahovat česká i evropská regulace. Podle expertů společnosti Kverneland je především potřeba, aby vývoj legislativy byl stabilní a předvídatelný. „Farmáři často řeší problémy s neustále se měnícími dotačními tituly a nejistou situaci na trhu s komoditami,“ popisuje Ondrus. Nevypsané podmínky dotací je podle něj nutí vyčkávat a odkládat důležité investice. To brzdí rozvoj celého odvětví, protože dodací lhůty výrobních závodů jsou v řádu měsíců, v některých případech i let. Náskok přitom získají právě farmáři, kteří budou schopni vývoj předvídat, protože investují do technologií s dlouhou životností.

Článek vznikl ve spolupráci se společností Kverneland.